Semjon Aranovič

Budoucí sovětský režisér a scénárista Semjon Davidovič Aranovič se narodil 23. 7. 1934 v malé ukrajinské vesničce Děražnaja, kde prožil i chudé válečné dětství i nepříliš radostnou dobu poválečného dospívání. Jeho láskou i snem bylo už odmalička letectví, a tak není divu, že i přes nesouhlas rodiny vedly jeho kroky na Vysokou námořní a leteckou akademii v Rostově na Donu. Tu absolvoval v roce 1955 a několik let pak působil jako pilot-navigátor na vojenské základně na Soloveckých ostrovech, poblíž polárního kruhu.

Po nešťastné nehodě a následném zranění ale musel aktivního létání zanechat a najít si jiný životní cíl. Rozhodl se pro filmařinu a pustil se do studia na režisérské katedře moskevského VGIK-u. Po ukončení studia nastoupil jako režisér do Lenigradského studia dokumentárních filmů (LSDF) a posléze přešel do vzdělávacího studia Lennaučfilm, kde setrval až do roku 1970.

Od roku 1971 působil v žánru celovečerních filmů ve studiu Lenfilm, kde debutoval prvním celovečerním snímkem Rudý diplomat, téměř dokumentárním způsobem pojednávajícím o životě Leonida Krasina. Další rok pak pod jeho vedením vznikl smínek Zlomená podkova, pro změnu inspirovaný jedním z románů J. Verna. To ale nebyla Abranovičova parketa, což sám vycítil a nadále se věnoval převážně filmům, kde mohl uplatnit svoje zkušenosti dokumentátního tvůrce a režiséra. Nevyhýbal se přitom ani palčivým problémům sovětské společnosti, a tak není divu, že i když bylo jeho dílo přijímáno vesměs kladně, občas i pořádně narazil a nadělal si dost nepřátel.

Roku 1976 režíruje i u nás známý film ...a jiné oficiální osobnosti s charismatickým Vj. Tichonovem v hlavní roli, o dva roky později pak dokumentárně-dobrodružný snímek Letní výlet k moři (česky Expedice na Novou zemi) a r. 1980 politické drama Rafferty. V tomto období se souběžně s celovečerní dramatickou tvorbou věnuje i natáčení dokumentárních snímků z oblasti ruské historie a života význačných osobností (Gorkij, Šostakovič).

Rok 1983 patří válečnému filmu Torpedonoscy, jímž se vrátil k milované tématice letectví a využil i svých vlastních zkušeností profesionálního pilota. Následuje pětidílný TV seriál Konfrontace (Protivostojanie - 1985) a film Velká hra (Bolšaja igra - 1988) - obojí podle předloh známého sovětského spisovatele J. Semjonova.

Roku 1991 se S. Abranovič režijně podílí na výrobě historického velkofilmu Mladá Kateřina (Molodaja Jekatěrina), který pojednává o mládí legendární ruské carevny a vznikl v Ukrajinsko-kanadsko-americké koprodukci. Roku 1994 pak Abramovič natáčí svůj patrně nejuznávanější snímek: melodrama Rok psa (God sobaky), ve kterém se dotýká bolestné události - následkům výbuchu v Černobylu. Tento film získal na MFF v Berlíně cenu Stříbrného medvěda.

Semjon Aranovič od počátku 90. let působil jako umělecký ředitel dokumentaristické sekce Lenfilmu, v letech 1992-95 byl předsedou Unie kameramanů a navíc vyučoval na katedře filmových umění Petrohradské univerzity filmového a televizního umění. Roku 1986 získal Státní cenu (za film Torpedoborcy) a r. 1994 mu byl udělen titul Národní umělec.

Počátkem roku 1996 začíná režisér Aranovič natáčet svůj poslední, bohužel nedokončený snímek Agnus Dei, válečný příběh dvou sester - dvojčat z obleženého Leningradu. V průběhu práce však S. Aranovič těžce onemocněl a i přes veškerou snahu lékařů onkologické kliniky v německém Hamburku během necelého čtvrt roku po stanovení diagnózy umírá.

Autor: green-tea