Velké trápení

Hned na začátku jsem si   říkal, že ta cesty od   brány k zámku je mi   povědomá. No bodejť, to   jsou Jevišovice, tam jsem   vloni byl, v zámku je domov   důchodců. Při procházce   tím krásným parkem po mně   několik dědečků a babiček   žadonilo, jestli nemám   cigaretu nebo drobný na kafe.   Působilo to na mě stejně   depresivně jako tenhle film.   Což mu ovšem na kvalitách   neubírá.

Příběh ..náctiletého   děvčete, které je   odsouzené k pobytu v   dětském domově bylo   natočené před 45 lety, kdy   na takové filmy do kina nikdo   nechodil a televize jej   promítla snad 1x nebo 2x. Aby   se divák soustředil na děj,   od něj vyžadoval kus   hrdinství. Bylo natočeno   více filmů z dětských   domovů a i úspěšných mezi   diváky, ale za takový, co   jsem dokoukal, bych nedal ani   korunu a pochválit někoho,   koho?

Já nějak na tyhle   psychoslátaniny nejsem. Také   je mi jasné, které cílové   skupině je snímek určen.   Takže mé hodnocení bude   dosti zkreslené. Film mne   nebavil, již když jsem jej   viděl poprvé, když jsem na   něj byl s jistou   spolužačkou. Vím, že už   tehdy mi vadila hudba,   respektive pazvuky. Nyní   také. Takže, pro mne   špatný film, i když jsem se   rád podíval na hvězdy   českého filmu v dětství.   Kouknul jsem na něj podruhé   jen z nostalgie.   201109058317/8317

Nerada srovnávám knižní a   filmové zpodobnění   jakéhokoliv příběhu. Ale   samozřejmě se této   skutečnosti neubráníme,   nicméně svižné tempo knihy   může mít i film, byť   samozřejmě s nějakou tou   obměnou a úpravou děje.   Zklamáním však je filmová   podoba Velkého trápení.   Poprvé jsem tento film   viděla v dosti vzdáleném   dětství a pamatovala jsem si   ho jen mlhavě. Nyní, ve   zralém věku, mu nějak   nedokážu přijít na chuť.   Co se týče srovnání s   knihou, v ději jsou   minimální úpravy, to   problém není. Ovšem se   čtivou, spádovou a v ději   přirozeně plynoucí   knížkou tento film laděný   spíše lyricky s chaotickými   retrospektivními vstupy do   života hlavní hrdinky Jany,   ten je vzdálený mé   oblíbené knížce od Heleny   Šmahelové. Eduard Cupák byl   bezesporu herec vynikajících   kvalit, ale do role tatínka   se příliš nehodil. Ještě   méně pak Marcela   Martínková jako maminka.   Nechci, aby to vyznělo nějak   špatně vůči památce této   herečky, ale ona vždy   působila spíše starší a   více nežli jako maminka dvou   holčiček by spíše už   mohla tehdy hrát maminku   dospělých jedinců. Naopak,   paní Štěpánková ve své   roli hraje koncert a její   výkon je asi nejlepší z   celého filmu. Z rolí těch   "malých" mne   zaujala Zuzana Fišerová,   jejíž dětský projev byl   milý a přirozený. Do   paměti se nám asi ovšem   nejvíce zapsala jako   "ošklivá"   Douchová v nesmrtelné   komedii Vrchní, prchni.

Psychologicky i lyricky   laděný film, kde příběh   sledujeme očima   třináctileté dívky. Osud   tomu chtěl, že se dostala do   dětského domova. Rozvod   rodičů, odtržení od sestry   i matky, otec, jemuž byla   dána do výchovy na ni nemá   čas. Film jakoby sleduje dvě   dějové línie. Vzpomínky na   první zážitky z dětského   domova a současná cesta za   maminkou.
Zajímavou   roli zde má Jana   Štěpánková (vedoucí   dětského domova), která má   své svěřence totálně   přečtené a nic ji neunikne.   Ve filmu hraje rovněž   třináctiletý Marek Vašut a   přiznám se, vůbec jsem jej   nepoznal.

Velké trápení
Velké trápení, ale pro mne,   jako pro diváka. Moje slečna   mě přesvěfčila, že   Šmahelová je nejlepší   spisovatelkou jejího   dětství a že snímek musím   sehnat a společně s ní   shlédnout. Pro mě jako pro   neznalce knihy to bylo ale   naprosté fiasko. Flashbacky   se protínali s   přítomností, snad i   budoucnoustí? Vůbec jsem se   v tom nevyznal, nepochopil co   se stalo, co se děje právě   teď, co je mezi... A ani moje   slečna nebyla z filmové   verze až tak nadšená...

Velké trápení bylo opravdu   velké trápení. Proč tak   unylý děj? Skoro žádné   dialogy, jen občas výkřik   do prázdna. Bez začátku,   vlastně i bez konce.   Přiznám se, že jsem po   dvaceti minutách myšlenkami   bloudil jinde. O čem to   vlastně bylo? Pustil jsem   znovu, vracel se k některým   smyčkám, ale efekt nebyl   lepší. To je tak strašně   nezáživný film. Dám pro   nostalgii, protože je   starší, dva bodíky z   milosrdnosti, ale vím, že   už se na to nikdy   nepodívám.