Obsah filmu Zvětšenina
Filozofická esej o neuchopitelnosti místa a času. Viscontiho Zvětšenina na příběhu znuděného fotografa předjímá vystřízlivění z bezstarostného života londýnské smetánky. Skutečnost je stejně nepostižitelná jako marná snaha odhalit náhodně zachycený zločin.
Příběh špičkového fotografa, jenž znuděn profesionální rutinou náhodně zaznamená vraždu, je klasickým příkladem neuchopitelnosti reality. Vražda se sice stala, ale nejde ji dokázat, všechny stopy byly zahlazeny a inkriminovaná fotografie se při detailním zvětšení začíná rozpadat na nesouvislou strukturu. Snímek, který by mohl být považován za klíčový iniciační film italských...
Filozofická esej o neuchopitelnosti místa a času. Viscontiho Zvětšenina na příběhu znuděného fotografa předjímá vystřízlivění z bezstarostného života londýnské smetánky. Skutečnost je stejně nepostižitelná jako marná snaha odhalit náhodně zachycený zločin.
Příběh špičkového fotografa, jenž znuděn profesionální rutinou náhodně zaznamená vraždu, je klasickým příkladem neuchopitelnosti reality. Vražda se sice stala, ale nejde ji dokázat, všechny stopy byly zahlazeny a inkriminovaná fotografie se při detailním zvětšení začíná rozpadat na nesouvislou strukturu. Snímek, který by mohl být považován za klíčový iniciační film italských psychothrillerů zvaných giallo (protože pracuje s řadou příbuzných motivů, jako je náhodný svědek, který je proti své vůli jediným, kdo může odhalit vraha), však opouští roli detektivky, přes sociologickou sondu do londýnských klubů, přes fetující mládež prchá dál do neskutečna. Divák spolu s hrdinou zažívá hořkost z rozčarování nad marností svého počínání. Jediným východiskem z prázdnoty se stává přistoupení na určitá pravidla hry. Hlavní hrdina tak v pověstném finále přistupuje na hru s neviditelným míčkem. Některým věcem se zkrátka nelze dostat pod kůži a je lepší je pojmout komplexně, snažit se poznat jejich esenci. Nudící se fotograf v podání Davida Hemingse nabízí ukázkovou lekci duševní krize společenské smetánky. Antonioni s pomocí Zvětšeniny navazuje na svou dřívější „citovou tetralogii" a poprvé vstupuje na zahraniční půdu, jedná se o jeho první anglicky mluvený snímek. Podkladem pro scénář se stala povídka argentinského spisovatele Julia Cortázara, který je považován vedle Borgese za zakladatele latinskoamerické fantaskní povídky.
(MJ)
katalog 1. Festivalu nad řekou < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
režie:
hraje:
účinkuje:
scénář:
námět:
 | Julio Cortázar | ..... | povídka Las babas del diablo [Babí léto] (1958, česky Zvětšenina, v knize Změna osvětlení, Odeon, Praha 1990) [51] |
hudba:
kamera:
střih:

Distributor v ČR: |
AČFK - Asociace českých filmových klubů, ASFK - Asociace slovenských filmových klubů, Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie |
|
|
Barevný: |
Ano |
|
|
Distribuční verze: |
dabováno |
|
|
Zvuk: |
mono |
|
|
Obnovená premiéra v ČR: |
15.1.2003 |
|
|
Přístupno: |
od 15 let |
|
|
|
|
Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Zvětšenina >
Film je součástí: Project 100
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 18.12.2020
Tenhle film je klasika a kultovní záležitost. Je to filmařská univerzita počínaje Di Palmovým vedením kamery přes muziku od Yardbirds a konče hereckými výkony Davida Hemmingse, Vanessy Redgrave ale i Sarah Miles. Antonioniho scénář a režie jsou mimo diskuzi. Tohle ale neocení zdaleka každý. Srdce filmového požitkáře sice zaplesá ale konzumenti co se umí dvakrát týdně pobavit u Slunečné tohle nejspíš neustojí.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 15.8.2016
Málem jsem dala plných deset , ale došlo mi, že s odstupem mnoha let by to bylo trochu sentimentální. Ale ve své době byla Zvětšenina trhák a dodnes se dá nazvat, že je to kultovní film - mého mládí každopádně.Ta uvolněná atmosféra, která působí na diváka v celém příběhu, mnohdy přebíjí detektivní zápletku. Ráda se na tento snímek podívám kdykoli.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 29.7.2014
Velice zajímavý film, pro fajnšmekry, ne pro tuctové diváky, ty se budou nudit. Sympatický David Hemmings v roli fotografa Thomase, který se dostane na stopu zločinu s foťákem, kdy nafotí snímky, které odhalují zločin. Byl na špatném místě, ve špatnou dobu, má snímky, které se vrahovi nelíbí a chce je získat za každou cenu. K tomu mu má pomoci svůdná modelka Vanessa Redgrave, která Thomasovi zatemní mozek...
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 14.5.2011
Už při úvodním sledu záběrů zkušený filmový divák zbystří pozornost: bude se něco zajímavého dít. Zpovykaní studenti oslavují v ulicích ospalého města majáles. Dvě jeptišky se při pohledu na ně zarazí, ale pomalované děti si jich nevšímají jako čehosi dávno odumřelého. Na druhém konci města právě zbídačelý proletariát opouští hromadně továrnu po noční šichtě. A náš profesionální fotograf byl při tom. Když si jednoho dne prohlíží snímky, jež pořídil v parku, zjistí, že na nich nevědomky zachytil zločin. Chladně se dívá na mrtvolu, ale policii nezavolá. Asi proto, že ta má plné ruce práce s mírovými demonstranty. Svěří se příteli na večírku, ale toho také nevyvede z míry; všichni jsou zhulení. Hrdina prochází mrtvým městem. Na rockovém koncertu všichni diváci apaticky pouze přihlížejí, ale když kytarista ve vzteku nad nefunkčním reproduktorem rozmlátí kytaru, obecenstvo najednou ožije a porve se o ulomený krk, jejž nakonec ukořistí náš hrdina. Nese ho městem, ale pak ho odhodí jako zbytečný krám. Připlete se k namaškařeným studentům, kteří hrají tenis s imaginárním míčkem i raketami. Hrdina vzdává marný boj s lidskou lhostejností a přijímá předstíranou hru nastupující generace.
Na filmu se mi pouze nelíbily polovičaté, příliš umravněné sekvence s polonahými modelkami. Působí dosti pokrytecky, že na záběrech jsou vidět jen jejich nahá záda a ačkoli jsou stále v živém pohybu, nikdy se neotočí. Tuto polovičatost nemám rád. Buď se měli tvůrci úplně vyhnout nahotě anebo ji měli zobrazit v přirozené úplnosti. Žádná polovičatost nemá mít v umění místo. Zde neobstojí ani argument o strohé dobové cenzuře.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 26.1.2009
Film mého srdce. I když jsem obdivoval dřívější filmy Antonioniho ze šedesátých let (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina), je Zvětšenina vrchol. Zamiloval jsem si navždy Davida Hemmingse, stejně jako Jane Birkinovou, která s G.Hillsovou ve studiu řádí v barevných punčocháčích, z čehož mám jakési trauma do dneška. Film ukazuje fascinaci obrazem a jeho klamnou opravdovost, což vystihuje následující filmový nápad: zvětšeniny snímků vraždy zpočátku poskytují prchavou jasnost, která se vzápětí ztrácí. Jak říkáme na severu Čech: špica.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 7.4.2008
David Hemmings
mne po shlédnutí tohoto filmu již v žádné roli tak neuchvátil. Je to jeden z filmů, které MUSÍTE vidět alespoň dvakrát. Při prvním shlédnutí vám to prostě mozek nestačí, tedy průměrnému divákovi, kterým já určitě jsem, brát. Zvětšeninu bych dovolila nazvat filmem téměř kultovním, alespoň v letech, kdy byl natočen.
Hodnocení:
Přidáno: 20.1.2008
Tohle je přesně jeden z filmů plných scén,které jsou pro většinu diváků naprosto nepochopitelné a u kterých je otázka,zda jde o vyumělkovaný kýč nebo geniální metaforu prakticky nezodpověditelná.Já se popravdě řečeno nepřikláním ani k jedné vaiantě,protože si nemyslím,že bych pointu Zvetšeniny pochopila tak dokonale,abych mohla pronášet černobílé soudy.Každopádně ale můžu říct,že jde o počin přinejměnším zajímavý.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 20.1.2008
Další z plejády přeceňovaných filmů přelomu šedesátých a sedmdesátých let, vyprávějící podivnou formou „Jeden den ze života londýnské bohémy“. Na můj vkus je přespříliš vyumělkovaný /ovšem na jeho obranu třeba podotknout, že se odehrává v "ryze" uměleckém prostředí módního showbyznysu/, chaotický, tichý a herecké výkony? Nevšiml jsem si /že by ty dvě vřeštící fanynky?/. Kromě na plátně dvě hodiny excelujícího Davida H., to byl výkon /ale opět bych nepřeceňoval /.
Ještě na okraj. Ty dvě legendární scény /jednak „tenisové kurty“ a jednak scéna milování se v jakémsi papírovém koberci/ byly do filmu vpraveny naprosto násilně a nevhodně, kdoví proč. Že by na dokreslení zmatku, prostupujícího celé veledílo?
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 16.1.2008
V žádném případě si nemyslím (jako kolega Rosomák), že se na tomto filmu podepsal věk. Možná ano, ale určitě ne v tom negativním slova smyslu. Naopak, něco takového se dneska už netočí. Film má pomalé tempo, které mě však nenudilo. Atmosféra 60. let je působivá, nakouknutí do různých sfér londýnského umění také. V podstatě se ani nedá říct, že v tomto filmu šlo o tu vraždu.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 16.1.2008
tento film je opravdu těžké hodnotit. proto bych doporučovala zhlédnout a zapřemýšlet o tom. V podstatě se jedná o sondu do života(těžko můžu napsat do povahy, nebo možná do duše) fotografa, zhýčkaného a tak nějak pokřiveného prostředím, kde se pohybuje.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film