Ztrácím tě, lásko [TV inscenace]

Skoro devadesát minut nudy.   Od   dvojice Boileau Nargejac js   em to stejně čekal, protože   to, co jsem od nich zkoušel   číst mne nikdy nebavilo a   nikdy jsem to nedočetl   dokonce. A ten   konec? Bóóóóže.  

Ač čistě studiové   provedení, má toto   psychologické krimi   zvláštní a ponurou   atmosféru. Velmi tomu   napomohla uhrančivě   depresivní ústřední   píseň, která provází   celý film. Přenesení   zahraničních předloh na   české plátno mi nikterak   nevadí, dokonce ani v   takovémto papundeklovém   hávu typickém pro   normalizační tvorbu. Naopak   je zajímavé pozorovat, jak   si s tím tvůrci poradí.   Hlaváčové, Haničincovi i   Preissovi role dobře sedly,   stejně tak Adamírovi, jehož   role komisaře zřejmě o   několik let později   inspirovala Moskalyka, aby jej   obsadil do role policejního   rady v Panoptiku Města   pražského. Dávám mírný   nadprůměr 6 * a 60%.

Díky internetu jsem si   připomněl televizní   detektivku s vynikající   Janou Hlaváčovou. Znám   knižní předlohu a toto   televizní zpracování mě   mile překvapilo. Celá   psychologie postav je   uvěřitelná, není to jako,   ty postavy skutečně ožily.   A pak ten vsunutý krásný   šanson, nádhera.