Ztraceni v Mnichově

Petr Zelenka proslul jako zábavný i potměšilý mystifikátor, v pozadí jeho „příběhů obyčejných šílenství" se však pokaždé skrývá i hlubší existenciální úvaha. V případě filmu Ztraceni v Mnichově se inspirací k ní stala kniha nonkonformního historika Jana Tesaře Mnichovský komplex (2000). Prezident Beneš podle ní nebyl v září 1938 žádným kapitulantem, nýbrž jasnozřivým stratégem, který v situaci neodvratné války zajistil Československu po jejím skončení místo na straně vítězů. Pohraničí nám bylo vráceno, tři miliony Němců odsunuty. Jaké následky to přineslo později, je ovšem už jiná otázka…
Zelenkův opus obsahuje vlastně čtyři filmy v jednom. Začíná dokumentárním sestřihem deseti dnů mnichovských událostí podle klasického historického výkladu. Následuje hraná šaráda s ukradeným papouškem někdejšího francouzského premiéra Daladiera, který po svém pánovi i dnes pronáší urážlivé výroky o Češích, a způsobí tím mediální skandál. Pak se snímek překlápí do rekapitulace procesu vzniku právě této druhé části. Natáčení je pronásledováno nečekanými překážkami, tvůrci navíc úporně hledají, o čem vlastně film má být. Právě tady přicházejí v hutné názorové výměně ve štábu ke slovu Tesařovy teze. Mezitím ovšem při autohavárii hyne jeden z hlavních představitelů a zároveň se ukazuje, že český producent hrál falešnou hru s francouzskou koprodukcí. Projekt kolabuje na nedostatek financí a Zelenka pak celý film dohrává apendixem v podobě sebeironicky kýčovitého storyboardu.
Do jaké míry jsou producentské šachy s Francouzi paralelou k historickým šachům Benešovým? Obojí dříve či později končí katastrofou… To už je ale věc interpretace filmu, který představuje obsahově i tvarově zcela mimořádný počin. Ztraceni v Mnichově nebyli ovšem Češi jen v roce 1938 a při natáčení Zelenkova filmu ve filmu. Ztracen může být také divák - vždyť i kritik Marcel Kabát podlehl dojmu, že postava Jana Tesaře je jenom další Zelenkovou mystifikací! Není - on jen nevážně bojuje proti českému skuhralství.

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Může být mnichovská dohoda z roku 1938, při níž Československo muselo postoupit pohraniční území Německu, vnímána jako diplomatické vítězství? Režisér Petr Zelenka svoji originální komedii věnuje historikovi Janu Tesařovi, jenž dekonstruuje mýtus o mnichovské dohodě jako největší zradě na českém národu. Podobné sdělení by rádi do svého filmu přenesli i hrdinové Zelenkova snímku, jimiž jsou filmaři, kteří točí příběh novináře Pavla. Ten v současné Praze unese papouška jménem Sir „P“, kontroverzního opeřence, který si pamatuje okolnosti podepsání mnichovské dohody a nebojí se o ně podělit. Natáčení se však filmařům za bizarních okolností rozpadne a film nikdy nevznikne. Ztraceni v Mnichově zaujmou unikátní strukturou, kdy prvních několik desítek minut sledujeme příběh novináře Pavla s papouškem, aby pak začal „druhý film“ o zoufalých filmařích, které stíhala jedna katastrofa za druhou. Petr Zelenka v absurdní černé komedii ironizuje jak filmařskou branži, tak českou bolestínskou povahu.

Jan Škoda
MFF Karlovy Vary 2016

Nejprve si připomeneme mnichovskou dohodu v roce 1938, tedy dny zrady, pak se přeneseme do roku 2008. V této době žije investigativní novinář Pavel, který má spory se šéfem. Když jej tento pošle na rozhovor s ptákem, Pavel definitivně odchází. Výpověď už má stejně v mailu. A pak ptáka, přesněji řečeno papouška, ukradne. Papoušek mluví hlasem Daladierovým, který tehdy podepsal dohodu Hitlerovi. A to je sousto pro novináře, papoušek je rázem slavný, dokonce vystupuje i v rádiu. Také ovšem zasahuje do Pavlova soukromého života. Alespoň při jeho rozhovoru s nevěrnou manželkou. Ptáka najde jeho stávající francouzský majitel, ale pták zůstává u Pavla. Francouzský majitel má autonehodu a hledá se za něj náhrada. Z toho je problém a dost se protahuje. Je tisková konference a pak už se točí. Je použit i umělý pták. Filmování pokračuje, jak dopadne, je ve hvězdách.

Sir „P“, devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody. Sir „P“ po Daladierovi jeho hlasem dodnes opakuje některé důležité věty a prohlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel a na základě papouškových kontroverzních citací Daladiera rozpoutává mezinárodní politický skandál.

Ale to je jen polovina příběhu... Další dvě třetiny snímku tvoří „film o filmu“ – hodinový hraný dokument ze zákulisí natáčení, které mělo být česko-francouzskou koprodukcí, Francouzi se však na něm vůbec nepodíleli. Vše bylo jen blafování českého producenta. Když se navíc zjistí, že hlavní herec má alergii na peří a není schopen točit s ptáky, začíná se roztáčet spirála nepříjemností, které vyústí v občanskou válku ve štábu a v šikanu francouzských herců. Na pozadí natáčení koprodukčního celovečerního filmu ukazujeme české povahové rysy, stereotypy a mýty o národní povaze a historii. České historické trauma se mísí s traumatem nedokončeného filmu a s osobními ambicemi a dramaty tvůrců.

Trojnásobný držitel Českého lva za nejlepší režii a jednoho ČL za nejlepší scénář Petr Zelenka, tvůrce divácky úspěšných komedií Knoflíkáři, Rok ďábla a Příběhy obyčejného šílenství se po sedmi letech vrací s novým snímkem podle vlastního námětu a scénáře Ztraceni v Mnichově. Jak bývá u tohoto autora zvykem, jde o příběh, v němž se realita potkává z fikcí, kde autor na základě historických událostí buduje nový příběh, v němž se skutečnost a fantazie skládají do pestré mozaiky, které můžeme i nemusíme věřit. Co mohou diváci čekat?

„Mohou očekávat humor, absurditu, příběh odehrávající se v mnoha rovinách, film, na který je sice třeba se soustředit, ale zato se dá vidět víckrát. Představte si 40 minut Knoflíkářů, 50 minut Roku ďábla a před tím vším tři minuty archivních záběrů a máte to,“ dává stručný návod režisér.

Film vznikl v produkci Davida Ondříčka ve společnosti Lucky Man Films. Jde o první spolupráci dvou velmi úspěšných filmařů od jejich diváckého hitu Samotáři z roku 2000, který natočil režisér David Ondříček rovněž v produkci Lucky Man Films podle scénáře Petra Zelenky a Olgy Dabrowské.

ZDROJ: Falcon a.s.

Sir „P“, 90letý papoušek šedý (Žako), který žil kdysi s Edouardem Daladierem, francouzským premiérem zodpovědným za podpis Mnichovské dohody, přijíždí do Prahy, aby posluchače seznámil se svým „pohledem“ na tuto historickou událost. Ve francouzském kulturním institutu se koná tisková konference… Za dramatických okolností papouška unese český novinář, který právě prochází krizí středního věku. Žakovy kontroverzní citace zesnulého Daladiera pak postupně vyvolají diplomatický skandál. Aby vyřešili situaci, rozhodnou se nakonec Francouzi spáchat atentát na svého vlastního národního hrdinu...

zdroj: Falcon