Život v jednom dni [DCP]

Kevin Macdonald se rozhodl zrežírovat dokument a požádal o pomoc návštěvníky stránek YouTube. Chtěl, aby každý natočil krátké video o jednom dni, konkrétně 24. července 2010. Použil některá videa a sestřihal je do 90 minut.

Snímek Život v jednom dni je spíše sociologický než umělecký dokument a dovádí do krajnosti princip tzv. kolektivního filmu. – Na jeho počátku producenti oslovili prostřednictvím nejrozšířenějšího videoportálu YouTube rozsáhlou komunitu jeho uživatelů s návrhem, aby zaznamenali na videokamery jeden den ve svém životě, konkrétně 24. červenec 2010; česká premiéra se proto konala zákonitě přesně rok poté. Od dobrovolníků ze 197 zemí přišlo 80 000 příspěvků o celkové délce 4 500 hodin. Z tohoto materiálu sestříhal skotský režisér Kevin Macdonald se svým týmem pětadevadesátiminutový dokumentární film, vskutku vystihující název. – Tvůrci postupují chronologicky od prvních minut nového dne až do půlnoci a postihují lidské činnosti, spjaté s dobou noci či dne (opilci, lidé jdoucí ještě v noci do práce, nespavci, ranní hygiena, snídaně, jídlo, zábava apod.). Součástí projektu byly i jednoduché otázky: Co máš v kapse nebo v kabelce, Co máš rád nebo Čeho se bojíš. Odpovědi na ně charakterizují respondenty v hutné zkratce. Samozřejmou součástí života jsou nejrůznější aktivity či vztahy. Proto se i ve filmu odrážejí elementární existenciální pojmy jako jsou víra, láska, zrození, život, umírání, smrt, a jejich vyjádření ve společnosti jako jsou milostné vztahy, manželství, těhotenství, nemoci apod. Autoři se věnují i líčení různých pracovních činností i mimopracovních aktivit. Snímek je tak zčásti oddělen do různých sekvencí. Zachycuje velmi zkratkovité výpovědi, ale i osobní „minipříběhy“: první holení patnáctiletého chlapce, život v rodině s matkou, zotavující se po léčbě rakoviny, korejského cyklistu, putujícího už devět let kolem světa, úděl malého latinskoamerického čističe bot, život ukrajinských pastevců koz, setkání syna s otcem po třech letech, „coming out“ mladého homosexuála, výpověď nesmělého mladíka, odmítnutého na rande či záznam afghánského fotografa a novináře. Je tu ve zkratce zachycena i celosvětová tragédie, jež se toho dne odehrála na Love Parade v Duisburgu, kde v nastalé panice zemřelo jedenadvacet lidí a pět set jich bylo zraněno (vedle autentických záběrů jsou použity i televizní komentáře). „Příběh“ jednoho dne končí charakteristicky emotivní zpovědí americké dívky, konstatující, že se pro ni navzdory očekávání onen den vůbec nic zvláštního nestalo, přesto však mluvící o svém pocitu, že se přece jen stalo něco úžasného. – I když v díle mírně převažují výpovědi z anglofonního světa, díky neziskovým organizacím se mohli vyjádřit i lidé z méně rozvinutých zemí. Z České republiky došlo 472 příspěvků, z nichž se do filmu dostaly pouze záběry Sergeje Kondakova z porodu žirafy v pražské zoo. Slovenský kameraman Marek Mackovič je autorem „reportáže“ o korejském cyklistovi. – Tvůrci se vydali nabízející se cestou a nepochybně prokázali značnou zručnost zejména při sestřihu. Používají krátké záběry, rapidmontáž (např. příprava snídaně z vajec), i delší „sekvence“, střídmě pracují s hudbou (jíž dominují dvě písně) a sjednocují optickou kvalitu jednotlivých příspěvků. Vzniklo tak „politicky korektní“ dílo s očekávanou vypovídací hodnotou, ale nepřesahující rámec obdobných titulů (např. Godfreyho Reggia). Ukazují tak zároveň možnosti globální internetové platformy; podle některých hlasů však zároveň svou „oficiálností“ narušují její princip zveřejňování needitovaných osobních videovýpovědí, odolných vůči profesionálním pravidlům.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/9

Nápad na tento filmový experiment a nádhernou obrazovou koláž vznikl v roce 2010 v Sundance Institutu, který byl přizván k účasti na celosvětovém kinematografickém pokusu. Britský režisér Kevin Macdonald plánoval natočit celovečerní dokument, jenž by se odehrával během jediného dne. Producent snímku Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner) se spolu s režisérem rozhodl pro svůj originální projekt využít vzrůstající popularity YouTube. Posléze s týmem talentovaných střihačů zpracovali více než 80 000 příspěvků, které přišly ze 197 zemí, což obnášelo okolo 5000 hodin velmi osobních a emotivně působivých videoklipů. Poprvé v historii vznikl unikátní dokumentární film vytvořený z minipříběhů, jež natočili lidé z celého světa. Divák se tak může vydat na hluboce spirituální, hodinu a půl trvající cestu po planetě Zemi, jak vypadala 24. července roku 2010.
MFF Karlovy Vary 2011