Živí a mrtví

Co se týče chorvatské kinematografie, jedná se   vskutku o jejich velmi povedený a ohledně   tématu naprosto vyvážený snímek, kde není   poukazováno pouze na válečné běsnění, jak   bývá u válečných filmů zvykem. Dějství je   propojeno dvěma dějovými linkami ze dvou válek   (2. světové války a bosenské války),   zabývající se jednou jedinou maličkostí.   Máme tím tedy i možnost porovnat určité   paralely těchto válek. Umělecké postupy ve   vyprávění jsou patrné, ale to na celé   koncepci nijak neškodí. Naopak. Je tím dán   větší důraz k plnému uchopení dané   myšlenky autora příběhu. A tak se tedy v   žádném případě nejedná pouze a ryzí   válečný film, jak by se mohlo zdát.  

Kromě toho, jak se vojáci rádoby hluboce   psychologicky mrcasí krajinou, ba přímo   amatérsky plahočí od jedné   "dramatické" scény k druhé,   okořeněné fakt "vyvedeným uměleckým   záměrem" přilípnout i trágu předchozí   války, mě film "zaujal" hlavně   popisem na obalu (od DVD edice). Toho ptakopyska   uvozgřenýho, kterej mlátil pantem o   "nejlepším chorvatském válečném filmu   všech dob" prosím vás neberte moc vážně   - on ten film ani neviděl a popis odněkud   obšlehnul: ve filmu se žádné ukradené HODINKY   nevyskytují, jedná se o malou krabičku,   zřejmě tabatěrku... :-) Jo, a taky měli   tvůrci natolik napjatý rozpočet, že když při   natáčení rádoby "VELKÉHO MYSTERIÓZNÍHO   FINÁLE" prdla osvětlovačům poslední   funkční žárovka, tak to museli dotočit   potmě...

Film je především poselstvím o nesmyslnosti   vzájemného zabíjení a roli nejnižších   lidských pudů v takových konfliktech, kdy   získávají doslova démonickou moc nad jinak   racionálně uvažujícími muži, jakými by byli   v dobách míru. Je to smutný obrázek   nenávisti, kterou posiluje nacionalismus a mnohdy   i náboženská nesnášenlivost. Předností   tohoto filmu je skutečnost, že se i v   historizujícím průřezu snaží nevidět věci   zjednodušeně a jednostranně.

Film má nesmírně zajímavou strukturu –   vytváří nám jakousi paralelu mezi válečnými   událostmi v Bosně a Hercegovině v roce 1993 a v   roce 1943. Máme tu tedy dvě časové roviny,   jejichž děje se střídají a jistým způsobem   spolu vzájemně souvisejí. Obě události mají   skutečně mnoho společného – náladu   jednotlivých účastníků, dlouhý pochod nikam   nebo krutý motiv depresivních hrobů... K tomu   vynikající kamera, příjemně znějící hudba   a dobře zachycený kontrast oněch padesáti   dlouhých let.
Ale zajímavá struktura a námět   ještě nedělají dobrý film. Účastníci   války v roce 93 na mě příliš nezapůsobili,   což ale neplatí o těch z druhé světové, film   se též občas poměrně nezáživně vleče a   dohromady je to tedy trošku slátanina.

3. 2.   2011: Nejlepší chorvatský válečný film   všech dob (??!) – opět se nás snaží   distributor zcela lživě přesvědčit o   jedinečnosti svého titulu. Ne, není to pravda,   je tak dvacet lepších chorvatských válečných   filmů a kdoví proč vydali zrovna jeden z těch   nejslabších, který ještě prezentují jako   jeden z těch nejlepších, ale fuj! Trošku se   styď, DVD edice.