Obsah filmu Žít
Úředník Watanabe se dozví, že trpí rakovinou a že mu zbývá jen několik málo měsíců života. Otřesen touto zprávou, pokouší se na vše zapomenout a rozptýlit se pitím alkoholu a návštěvami ve striptýzových barech, zkrátka dohnat všechny požitky, které dosud neznal, neboť plynuly kdesi mimo něho. Když nic z toho nezabírá, hledá útočiště v práci: se vší energií se zasazuje u úřadu o zřízení dětského hřiště ve slumech. Téhož večera, kdy se koná slavnostní otevření, na hřišti umírá - konečně s pocitem klidu a naplněného života.
Akiro Kurosawa na příkladu nemocného muže zkoumá vliv anonymity města na psychiku jeho obyvatel, pocity osamění...
Úředník Watanabe se dozví, že trpí rakovinou a že mu zbývá jen několik málo měsíců života. Otřesen touto zprávou, pokouší se na vše zapomenout a rozptýlit se pitím alkoholu a návštěvami ve striptýzových barech, zkrátka dohnat všechny požitky, které dosud neznal, neboť plynuly kdesi mimo něho. Když nic z toho nezabírá, hledá útočiště v práci: se vší energií se zasazuje u úřadu o zřízení dětského hřiště ve slumech. Téhož večera, kdy se koná slavnostní otevření, na hřišti umírá - konečně s pocitem klidu a naplněného života.
Akiro Kurosawa na příkladu nemocného muže zkoumá vliv anonymity města na psychiku jeho obyvatel, pocity osamění uprostřed davu, odcizující pracovní podmínky. Vzdává se přitom veškeré sentimentality a dosahuje proto obzvláště jímavého účinku. < Zobrazit méně
Autor: curil, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 28.4.2013
Hlavní hereckou předností pana Shimury je rejstřík tří upřených pohledů (vyvalený, vyvalenější a nejvyvalenější - to podle závažnosti situace, či momentu překvapení) a permanentní japonský předklon, přesto mě jeho postava pobavila i dojala, a chvíle, kdy zmizel z obrazovky, se mně jevily stejně, jako u valné většiny japonských filmů - takové hemživé pimprlové divadlo.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 30.11.2008
Hodně dojemný, působivý příběh, navíc formálně neobvykle zpracovaný (o hrdinově "posledním boji" se dozvídáme až v retrospektivě po jeho smrti). A to i přesto, že pro nás můžou některé citově vypjaté pasáže vyznívat přehnaně. Prostě japonská mentalita je úplně jiná než naše. Například nezapomenutelná scéna, v níž Watanabe uprostřed prohýřené noci zpívá v utichajícím baru smutnou ústřední píseň. Detail jeho rozechvělé, plačící tváře může cynickému Evropanovi ve své hluboké tragičnosti připadat až groteskní. A to nemluvím o opilých úřednících na smutečním setkání - to je fascinující pohled. Není to film pro každého, dokonce i Kurosawovi ctitelé zvyklí na jeho samurajské eposy, mohu být zklamáni. Fajnšmekři si ale určitě přijdou na své.