FDb.cz > Země se chvěje (1947) > Tisk

Země se chvěje (1947)

Pro svůj druhý celovečerní film Země se chvěje se režisér Luchino Visconti nechal inspirovat veristickým románem Dům u mišpule spisovatele Giovanniho Vergy. Oproti knižní předloze přesunul příběh sicilských rybářů z 19. století do tehdejší poválečné Itálie, kterou chtěl ukázat v opozici k mainstreamovému proudu kašírovaných salonních filmů v co nejautentičtějším světle.
Proto v roce 1947 odjel do malé rybářské vesnice Aci Trezza na Sicílii, kde půl roku natáčel s místními obyvateli a dokumentoval jejich každodenní starosti. Snažil se co nejdůsledněji držet principů neorealismu, dle svých slov šel při natáčení tohoto snímku až na hranici této metody. Pracoval bez přesně daného scénáře výhradně s neherci, které nechal volně odříkávat dialogy.
I přes značné finanční nesnáze provázející celé natáčení vznikl emocionálně silný, marxisticky laděný příběh o drsném životě rybářské rodiny Valastrových. Její členové navzdory všudypřítomné chudobě nepřestávají snít o lepší, zajištěné budoucnosti. Kvůli tomuto snu se nejstarší ze synů, Ntoni, vzbouří proti místním obchodníkům, kteří rybáře okrádají o už tak mizivý výdělek z moře. Pokusí se osamostatnit, a to i za cenu zastavení rodinného domu, díky čemuž získá finance do začátku vlastního podnikání. Proti jeho revoltě se však kromě obchodníků postaví i zbytek vesnice, a když během riskantního lovu na rozbouřeném moři přijde o člun, sen o lepším životě se nenávratně hroutí. Rodina přichází o střechu nad hlavou a Ntoni je nucen vrátit se zpět do syndikátu překupníků.
Po svém uvedení do kin byl tento syrový epos o lidské bídě oceněn na filmovém festivalu v Benátkách, nicméně špatná distribuce i postavy mluvící v sicilském dialektu, kterému běžný Ital nerozuměl, měly za následek mizivé zisky z kin. Komerční neúspěch tohoto filmu tak zapříčinil, že Visconti nemohl realizovat další dva díly z původně plánované trilogie.

Jan Šulc
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Luchino Visconti

hraje:

Antonio Arcidiacono (Ntoni), Giuseppe Arcidiacono (Cola), Venera Bonaccorso (smějící se stařena), Nicola Castorino (Nicola), Rosa Catalano (Rosa), Rosa Costanzo (Nedda), Alfio Fichera (Michele), Carmela Fichera (baronka), Rosario Galvagno (don Salvatore, policejní seržant), Agnese Giammona (Lucia), Nelluccia Giammona (Mara), Giovanni Greco, Ignazio Maccarone (Maccarone), Giovanni Maiorana (dítě), Antonino Micale (Vanni), Maria Micale (matka), Concettina Mirabella, Angelo Morabito (zákazník v hospodě), Pasquale Pellegrino (rybář), Alfio Valastro, Antonino Valastro (Pandolla), Francesco Valastro (Afro), Lorenzo Valastro (Lorenzo), Raimondo Valastro (Raimondo), Salvatore Valastro, Santo Valastro (Santo), Sebastiano Valastro (otec), Giuseppe Vicari (Piccola), Salvatore Vicari (Alfio)

námět:
Giovanni Verga (román (neuveden))

scénář:
Luchino Visconti, Antonio Pietrangeli

kamera:
Aldo Graziati

hudba:
Willy Ferrero

střih:
Mario Serandrei

zvuk:
Ovidio Del Grande, Mario Ronchetti, Vittorio Trentino

vedoucí produkce:
Anna Davini, Renato Silvestri (supervize)

mluví:
Amilcare Pettinelli (vypravěč), Antonio Pietrangeli (vypravěč), Luchino Visconti (vypravěč)

asistent režie:
Francesco Rosi, Franco Zeffirelli

fotograf:
Paul Ronald

dirigent:
Willy Ferrero

producent:
Salvo D'Angelo