Země se chvěje

Pro svůj druhý celovečerní film Země se chvěje se režisér Luchino Visconti nechal inspirovat veristickým románem Dům u mišpule spisovatele Giovanniho Vergy. Oproti knižní předloze přesunul příběh sicilských rybářů z 19. století do tehdejší poválečné Itálie, kterou chtěl ukázat v opozici k mainstreamovému proudu kašírovaných salonních filmů v co nejautentičtějším světle.
Proto v roce 1947 odjel do malé rybářské vesnice Aci Trezza na Sicílii, kde půl roku natáčel s místními obyvateli a dokumentoval jejich každodenní starosti. Snažil se co nejdůsledněji držet principů neorealismu, dle svých slov šel při natáčení tohoto snímku až na hranici této metody. Pracoval bez přesně daného scénáře výhradně s neherci, které nechal volně odříkávat dialogy.
I přes značné finanční nesnáze provázející celé natáčení vznikl emocionálně silný, marxisticky laděný příběh o drsném životě rybářské rodiny Valastrových. Její členové navzdory všudypřítomné chudobě nepřestávají snít o lepší, zajištěné budoucnosti. Kvůli tomuto snu se nejstarší ze synů, Ntoni, vzbouří proti místním obchodníkům, kteří rybáře okrádají o už tak mizivý výdělek z moře. Pokusí se osamostatnit, a to i za cenu zastavení rodinného domu, díky čemuž získá finance do začátku vlastního podnikání. Proti jeho revoltě se však kromě obchodníků postaví i zbytek vesnice, a když během riskantního lovu na rozbouřeném moři přijde o člun, sen o lepším životě se nenávratně hroutí. Rodina přichází o střechu nad hlavou a Ntoni je nucen vrátit se zpět do syndikátu překupníků.
Po svém uvedení do kin byl tento syrový epos o lidské bídě oceněn na filmovém festivalu v Benátkách, nicméně špatná distribuce i postavy mluvící v sicilském dialektu, kterému běžný Ital nerozuměl, měly za následek mizivé zisky z kin. Komerční neúspěch tohoto filmu tak zapříčinil, že Visconti nemohl realizovat další dva díly z původně plánované trilogie.

Jan Šulc
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Hraný dokument ze života sicilských rybářů, vrcholné dílo italského neorealismu.

Inspirován románem Giovanniho Vergy Dům u mišpule natočil v roce 1948 italský režisér Luchino Visconti drama ze života sicilských rybářů Země se chvěje.
Vypráví o rodině Valastrových, kterou stejně jako ostatní živí moře. Muži vyjíždějí na ryby, ženy čekají a starají se o domácnost. Každodenní dřinu a boj s přírodou jim ulehčují sny – o dobrém výdělku, o výhodných sňatcích, o velké, zabezpečené rodině.

Nejstarší ze synů, Ntoni, se ale jednoho dne vzepře – má dost okrádání ze strany místních obchodníků a chce se osamostatnit. Dokonce přemluví rodinu, aby zastavili dům a tak získali kapitál do začátku. Jeho vzpoura je ale osamocená. A když se k tomu ještě přidají nepříznivé živly, vše se obrací naopak v pohromu…
Ojedinělému projektu (prvnímu ze tří plánovaných) se Visconti velice věnoval – na natáčení se připravoval několik měsíců, sám napsal scénář, točil přímo na místě a pracoval pouze s neherci. Prostí rybáři, hrající ve filmu sami sebe, obohatili film svým nezaměnitelně autentickým a osobitým projevem. Díky přesně vybranému obsazení rolí obyvateli malé sicilské vesničky a jejich spolupráci na dialozích (které jsou v sicilském dialektu, pouze komentář je italsky) vzniklo sugestivní, poetické i dramatické dílo, jehož pravdivost oslovuje i po šedesáti letech od svého vzniku. Film Země se chvěje patří mezi klasická díla poválečného neorealismu.

Zdroj: Česká televize