Želvy mohou létat

Tento skvělý film, jenž   nám Česká televize   milostivě dovolila zhlédnout   s titulky a minimální   propagací v neatraktivním   čase čtvrtečního pozdního   večera, není zdaleka jen   výpovědí o životě dětí   za války a prostředí malé   pohraniční vesnice a   sousedního uprchlického   tábora a pohledem na   události v období svržení   Saddáma Husajna Američany ze   strany této vesnice na   irácko-tureckém pomezí a   těchto dětí, ale hlavně   silným, složitým a   členitým baladickým   příběhem.

Hlavní postavou tohoto   skvěle napsaného příběhu,   za nějž by se nemuseli   stydět nejlepší čeští   ani světoví literáti všech   dob, je přibližně   třináctiletý Soran -   chytrý a bystrý chlapec,   jenž díky svým schopnostem   a znalostem vede velkou partu   dětí vydělávajících si   sbíráním min. Soran,   kterému nikdo neřekne jinak   než ,,Satelit", má   přirozenou autoritu, kterou   ovšem vědomě přiživuje,   aby neriskoval, že o ni   přijde. Významnou   součástí příběhu je   také uprchlík Hengov, jehož   všechny děti přezdívají   ,,Bezručka", jeho sestra   Agrin a malý chlapec, který   je doprovází. Satelit se s   Bezručkou, jenž umí   předvídat budoucnost,   nejprve nepohodne, časem se   ale jejich vztah velmi   zlepšuje i díky Agrin,   která se Satelitovi líbí.   Společně se všechny tyto   postavy i postavy ostatní   postarají o onen sugestivní   příběh, který by podle mě   - dostal-li by tu šanci -   vynikl, i kdyby se snad   jednalo o film americký, nebo   k nám z této oblasti   přicházely mraky filmů.   Bohužel nejde jen o to, že   hrdiny tohoto filmu ,,nikdo   nevidí", ale také o to,   že jen málokdo vidí   takovýto film. Není to   škoda? Proč naše televize   veřejné služby nemá kromě   žánrů a cílových skupin   povinnost dodržovat také   vyváženost, co se týče   zemí původů promítaných   filmů? Opravdu si myslíte,   že by na tento film v   hlavním vysílacím čase   nikdo nekoukal?

Mně osobně samožřejmě   titulkovaná verze maličko   stála v cestě plnému   vychutnání a zevruvnému   posouzení tohoto filmu jako   celku.
Každopádně -   i přesto a i s titulky - bych   film Želvy mohou létat   vřele doporučil každému   svému příteli a řekl bych,   že není ztrátou času se na   něj pořádně podívat.   Naopak. Jedná se o dílo, od   něhož neodtrhnete zrak a   které je přinejmenším z   příběhového hlediska v té   nejvyšší kvalitativní   kategorii.

uchvatné
Ani nevím proč ale tento   film se mnou hluboce otřásl   a naprosto mne   uchvátil.Dívala jsem na něj   uplnou náhodou a nemohla   potom nejméně dvě noci   spát a přes den se mi stále   tento surový a opravdový   příběh mihotal před   očima,najednou jsem se   styděla za to že mám plnou   lednici jídla,spoustu   oblečení a nadbitek   všeho....styděla jsem se za   to ,že řeším zbytečnosti   našeho evropského   pohodlného života,jsem   vděčná osudu že mé děti   mají to obrovské štěstí a   narodili se v čechách!A to   nejsem nějaká rozmazlená   citlivka.Jen málo který film   umí to co tento,a nejde jen o   příběh ale i o ponurý   ,téměř dokumentární ráz   celého filmu.Děkuji za   takoví zážitek a přeji si   více podobných   fimu.Rozhodně je škoda že   čt vysílá něco tak   užasného ve čtvrtek na   dvojce a v hlavním   vysílacím čase nějaké   přihlouplé už stokrát   opakované blbosti.Hela

Tak tenhle film jsem videl az   v Tv a musim rict ze se mi   zaryl do pameti.Tak silny   pribeh jen s detskymi herci   opravdu zaslouzi pochvalu.To   co se ve svete deje je fakt   nekdy des...Doporucuji Vse co   maj radi kvalitni film.

Obsazení dětských neherců,   navíc zmrzačených, do   protiválečného filmu může   být vnímáno jako citové   vyděračství. Ale režisér   si tu k dosažení   burcujícího účinku už   ničím dalším nepomáhá.   Žádné osvědčené   filmařské fígle,   sladkobolná hudba nebo   zjednodušující schémata,   tohle je autentický pohled do   světa, v němž utrpení je   bohužel naprosto všední   věcí. Prostředí   utečeneckého tábora, v   němž pan Satelit jako   dětský Kmotr svoje   chráněnce pevně ovládá   ale netyranizuje, spíš jim   pomáhá přežít, je krutou   realitou, ne konstruktem   filmových ateliérů a samo o   sobě nese dramatický náboj   filmu. Tragický příběh,   který je do něj zasazený,   už jen dokresluje ten   chmurný a přece život   oslavující obrázek.

Želvy mohou létat - když šlápnou na minu
Zvláštní film o národu,   kterému svět upírá právo   na samostatnou existenci.   Snímek z kurdského   utečeneckého tábora na   írácko-tureckých hranicích   krátce před americkým   útokem na Írák.
Hlavními aktéry jsou   především děti, které   možná úplně nechápou   politické a válečné dění   kolem sebe, ale snaží se   přežít jak se dá. Spousta   z nich je zmrzačených -   někomu chybí ruce, jinému   zas noha, ale i tak se musí   nějak živit - třeba sběrem   min na minových polích,   které pak prodávají   překupníkům. Smutný film o   válečném běsnění, ať   už v souvislosti se   svržením Íráckého   prezidenta Saddáma Husaina   nebo nepodloženém tvrzení   západních zemí o   vlastnictví zbraní   hromadného ničení.
Nahlížení na vyhrocené   politické problémy mocných   skrz pohled bezbranných   dětí je v tomto filmu pojato   velmi zvláštním způsobem -   od pevné a fungující   hierarchie v dětské   komunitě, přes přirozenou   touhu po informacích,   nadpřirozené schopnosti   předvídat budoucnost   bezrukého chlapce, až po   první lásku v tomto   šíleném stavu věcí.

Zlo je řetězová reakce
Je docela vtipné, že jakmile   se někde objeví děti ve   válce, hned je film označen   mnohými samozvanými   odborníky za prvoplánový.   Myslím, že o to tady vůbec   nešlo.
Příběh mě   zaujal a pohltil a ač prý   režisér neměl scénář   při zahájení natáčení   zrovna dvakrát hotový, celý   film působí velmi   propracovaně, uceleně a taky   přirozeně – s   dokumentaristickým nádechem.   Od děje trochu odvádějí   pozornost mnohé vedlejší   skutečnosti a není problém   filmu, že jsou možná pro   obyčejného Evropana hůře   schůdné a pochopitelné –   některé tak zůstanou i   skryty. Zřejmě i   podrobnější rozbor filmu by   vyšel na hodně stran textu.   Mě dostala myšlenka   páchání zla na nevinných,   nevnucuje se, přesto je tak   cítit. Ať zlo spáchá   kdokoliv, není to konec –   řetěz je ukován a může   být pěkně dlouhý. Smutným   příkladem je zde například   dívka Agrin. Nejen ona, ale i   všechny děti působí před   kamerou přirozeně.
Velmi dobrá je i práce s   davem. Davové scény patří   k další silné stránce   filmu. Na mnoha (ne-li   většině) záběrech se   objevuje velký počet lidí a   taková scéna běhu na kopec   je přímo úchvatná.   Podařilo se tak dostat   nešťastné vesničce nejen   pod kůži, ale zachytit ji i   z velkého   "ptačího"   nadhledu.