Železná maska

Na základě úspěchu první velkolepé adaptace   Dumasova románu „Tři mušketýři“ (1921) se   autoři rozhodli navázat dalším románem   Železná maska. Nutno podotknout, že tentokrát   opravdu volně, protože s literární předlohou   má společného jen velmi málo. Základní motiv   a to je vše. Každopádně tak bylo docíleno,   že se vrátily postavy z předchozího snímku, a   tedy i Douglas Fairbanks jako DʼArtagnan. Vše,   co obsahovali Tři mušketýři, je obsaženo i v   Železné masce. Dobrodružství, drama, romantika   i humor. Jen už s kratší stopáží a poněkud   menší uhrančivostí. Zkrátka už víme, do   čeho jdeme. Fairbanks měl tak opět   příležitost předvádět své kaskadérské   kousky ve velkolepých kulisách. Film má o něco   větší švih a akční náboj, takže po této   stránce nezklame. Zajímavé je, že jde o   poslední Fairbanksův němý film, který navíc   o něco později doplnil o zvukovou stopu   vypravěče, takže se stal jakýmsi skromným   milníkem zvukového filmu s nádechem melancholie   zašlé éry němých filmů. Je tak považován   za důstojné rozloučení s němou érou a my si   tak můžeme právě v oblasti němého filmu   naposledy vychutnat hereckou houževnatost   Douglase Fairbankse, který byl již dávno   považován za herecké eso dobrodružných   filmů.

Kopie moc kvalitní nebyla, ale nerušilo to.   Titulky jsem si musel přeložit sám (strojem),   ale domnívám se, že přesto mohu snímek   zodpovědně posoudit. A musím mu vytnout   hlubokou poklonu. Ne že by to bylo na nějaké   sledování podruhé, ale prostě to zaujalo.   Perfektní výprava, velmi dobří herci, a   dokonce to mělo i spád.