reklama
 
ohodnotit

Zapomenute transporty

Žánr:
Rok:
2007
Délka:
90 minut
Premiéra v ČR:
18.3.2008
Popis / Obsah / Info k filmu Zapomenute transporty
Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou.

Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu.

Dokument Lukáše Přibyla v sobě ukrývá obrovskou sílu. Díky vyprávění očitých svědků na kameru dostala fakta konkrétní tvář, člověk nestačí žasnout, čím vším si ti lidé museli projít a jak je možné, že se přes to dokázali přenést. Naprostá většina použitých dobových záběrů i fotografií nebyla doposud publikována a obsahově se dokument věnuje obecně nepříliš známé části holocaustu, kterou však neukazuje prostřednictvím faktů a neosobních čísel, ale prostřednictvím osudů konkrétních lidí. Citlivý přístup, poctivá práce, značný emocionální náboj a neuvěřitelná vitalita lidí, kteří si prošli peklem a nepřipravilo je to o nadhled ani životní optimismus - to jsou prvky, které dělají ze Zapomenutých transportů jeden z nejpůsobivějších dokumentů, které jsem viděl.

Zapomenuté transporty do Běloruska
dokument, DVD, 85 min, české titulky, mládeži nevhodný do 12 let
Česká premiéra: 18. 3. 2008

Filmy jsou, bez použití současných záběrů a komentáře, složeny z velmi osobních zážitků, které se proplétají a vytvářejí dosud neznámý a překvapivý obraz přežívání v ghettech a táborech Riga, Salaspils, Kaiserwald, Malý Trostinec, Jagala, Ereda, Zamošč, Sawin a dalších. Svědci hovoří pouze o místech, osobách a událostech, se kterými se osobně setkali a každý zmíněný detail je pečlivě dokumentován pomocí unikátních, z naprosté většiny nikdy nezveřejněných autentických fotografií a filmových fragmentů, nalezených během let neuvěřitelně trpělivého bádání v archívech, soukromých sbírkách, na půdách domků v polských vesnicích nebo i v garážích rodin bývalých příslušníků SS. Pro výsledných šest hodin dokumentárního cyklu bylo pořízeno, po téměř celé Evropě, ale i v Izraeli, USA, Austrálii či Venezuele, více než 260 hodin záznamu. Natáčeným rozhovorům předcházelo letité pátrání po svědcích, spojené s pracným ověřováním jmenných seznamů přeživších, prohledáváním listin na matrikách, bezpočtem telefonátů a stovkami dopisů, inzeráty v novinách i na internetu. Mnozí z vypovídajících museli být dlouze přesvědčováni, aby se se svými zkušenostmi zažitými před více než šedesáti lety tvůrcům svěřili. Většina z nich o svých traumatech promluvila vůbec poprvé. "V některých případech trvalo i dva roky postupného získávání důvěry, než jsem obdržel svolení zaznamenat vzpomínky těchto válkou poznamenaných lidí. Jejich vlastní děti se o osudu svých rodičů dozvídaly až od nás." komentuje Lukáš Přibyl. Autoři projektu museli doslova bojovat s časem. "Jednou jsme letěli přes půl světa, abychom v Coloradu zjistili, že dohodnuté natáčení se nekoná. Starý pán totiž mezitím upadl do komatu a umíral. Se svolením lékaře a rodiny jsme se s ním v nemocnici přesto pokusili promluvit. Když uslyšel název tábora, ve kterém byl vězněn a který přežila jen hrstka lidí, probral se z bezvědomí a dvě hodiny s námi na kameru o svých zážitcích hovořil - poprvé ve svém životě. Během rozhovoru popsal, jak přečkal vlastní popravu a vyškrabal se z masového hrobu, a že čekal na nás, aby vše konečně někomu řekl. Muž ještě stačil promluvit s rodinou a zemřel v míru sám se sebou o osm hodin později."

Tvůrci si také uvědomovali limity a ošidnost lidské paměti. Proto bylo každé interview pečlivě konfrontováno se všemi dostupnými prameny informací o tom kterém místě nebo člověku, což znamenalo studium tisíců stran dobových dokumentů, nacházejících se v depozitářích archívů a muzeí po celém světě - od nedávno odtajněných svazků bývalého KGB v pobaltských státech, dokladů shromážděných postupující americkou armádou v pětačtyřicátém roce, po důkazní materiály pro procesy s nacistickými zločinci v německém Bundesarchivu. Drtivá většina natočených svědectví však byla mimořádně přesná. Člověk, který přežil jako jediný z tisíce deportovaných, si nemá s kým své zkušenosti porovnávat a vyměňovat. O popisovaných místech rovněž nebyly natočeny žádné dokumentární filmy a literatura o nich takřka neexistuje, takže svědci do svých vzpomínek nemohli nevědomky integrovat poválečné poznatky. Sdělovali tak jen to, co si opravdu pamatovali.

Každý ze čtyř filmů popisuje jeden cíl deportačních transportů a soustředí se na určitý způsob, jakým se lidé vyrovnávali s naprosto extrémními podmínkami. Právě premiérovaný díl o Lotyšsku tak konfrontuje zoufalý individualismus mužů v táboře Salaspils, kde, pokud nepadli za oběť kulce, většina vyhladovělých vězňů jednoduše umrzla, s životem v rižském ghettu, v kterém se lidé přes okolní hrůzu snažili uchovat si zdání "normálního" života. Mladí, věrni heslu "carpe diem", pod trestem smrti pořádali večírky a "tančili na hrobech, a to doslova" (slovy jedné svědkyně). Děti musely chodit do školy kolem šibenice, "na které visel soused". Smrt byla všudypřítomná, ale nechyběla tam ani láska. Díl o Bělorusku se zaměřuje na nacistickou vyhlazovací mašinerii v Malém Trostinci a minském ghettu a na partyzánský odboj. Zprostředkovává apokalyptickou vizi krajiny plné močálů a masových hrobů, v noci ozářené plameny šlehajícími z podpálených vesnic, země, kde půda "páchla vodkou, ohněm a krví". Nutnost žít s vědomím vlastního blížícího se konce v nedalekých vyvražďovacích centrech jako Sobibor a Majdanek pak popisuje část o východním Polsku, zaměřená na prakticky neznámé pracovní tábory a tranzitní ghetta. Jedinou možností, jak přežít, bylo uprchnout do nehostinného kraje s většinou nepřátelským obyvatelstvem, kde se život žida rovnal pěti kilogramům cukru. Útěk znamenal neustálé hledání útočiště, nekonečné skrývání, ustavičnou přetvářku, trvalou samotu. Jeden z vypovídajících byl například třikrát dopaden a uvězněn ve stejném vězení, pokaždé pod jiným jménem a s odlišným životním příběhem. Naopak fascinující příběh pětačtyřiceti českých dívek deportovaných do Estonska, které se jako jediné z transportu dožily osvobození, vypráví o pospolitosti a zarputilém odhodlání držet se hesla "jedna za všechny, všechny za jednu". Ženy vytrvaly jen díky neuvěřitelně sebeobětavé vzájemné pomoci a tvrdohlavé snaze nepřipouštět si tragédii odehrávající se kolem nich, přestože prošly celou řadou koncentračních táborů.

Cílem režiséra Lukáše Přibyla bylo složit obraz historie z vlastních příběhů konkrétních lidí, dívat se na vše jejich očima a nepřisuzovat vypravěčům pouze roli komentátorů dějinných událostí. Dokumentární cyklus Zapomenuté transporty, ač pojednává o nanejvýš temné době, tak diváka inspiruje životním optimismem, vnitřní silou a moudrostí vypravěčů.


oficiální text distributora

Popis / Obsah / Info k filmu Zapomenute transporty
Unikátní dokumentární cyklus režiséra a historika Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty tvoří čtyři celovečerní tituly: Zapomenuté transporty... do Lotyšska, do Běloruska, do Estonska, do Polska, jež jsou postupně uváděny do DVD kinodistribuce. Hlavní osu tvoří podrobné osobní vzpomínky pamětníků na deportace židů z Čech a Moravy do koncentračních pracovních táborů a ghett v severovýchodní Evropě (Riga, Salaspils, Kaiserwald, Malý Trostinec, Jagala, Ereda, Zamošč, Sawin a další), tedy míst, o nichž se nemluví tak jako o Osvětimi, Treblince či Dachau, kde se však odehrávaly stejné krutosti, podlosti a hrůzy. Svědectví jsou doložena množstvím většinou nikdy nezveřejněných autentických fotografií a filmových fragmentů. Originální dílo je výsledkem autorova trpělivého, téměř desetiletého hledání v archivech, v soukromých sbírkách či přímo na místech genocidy. Natočeným rozhovorům předcházelo složité pátrání po pamětnících (včetně prohledávání matrik), ale též přesvědčování, aby o děsivých traumatech bývalí vězni otevřeně a někdy i poprvé v životě promluvili. Štáb pořídil svědectví přímých účastníků dávných událostí v letech 2000-2006 po celé Evropě, v Izraeli, USA, Austrálii a ve Venezuele. Vzniklo dvě stě šedesát hodin záznamů, z nichž je tedy v cyklu použit pouhý zlomek. Výpovědi byly konfrontovány s dostupnými prameny, jež potvrdily jejich přesnost; dlouhý čas pamětníkům nic „nerozmazal ani nezkreslil“. - Každý díl popisuje jeden cíl transportů a líčí konkrétní způsob vyrovnávání se s extrémními podmínkami. – Režisér se snažil na dějinné události dívat očima účastníků. Přináší nové poznatky a předává inspiraci, optimismus, vnitřní sílu a moudrost těch, kteří zázrakem přežili nepředstavitelné utrpení a velké osobní tragédie. – Dokumentární složku doplňuje pro každý díl specifická hudba, používající vždy jiného stěžejního motivu i nástroje.

Dokument režiséra Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty do Běloruska je druhým titulem čtyřdílného historického cyklu o méně známých cílech deportací židů v severovýchodní Evropě. Pamětníci z Čech a Moravy, ale i tehdejší místní oběti vzpomínají na ghetto v Minsku, kde zpočátku panoval „celkem klid“, a na pracovní lágr Malý Trostinec, proslulý nacistickou vyhlazovací mašinérií, která z Běloruska udělala jeden veliký hrob: kdo se nehodil na práci, byl zlikvidován. - Deportovaní ze západu neznali jazyk a nemohli doufat v pomoc místních. Jedinou možností bylo utéct na území kontrolované partyzány, ovšem málokdo se k tomuto kroku odhodlal a málokomu se to zdařilo. K přežití přispěla mnohdy velká dávka štěstí, risk, intuice a někdy i nenadálá přízeň jednotlivců z řad nacistů. - Po likvidaci minského ghetta byl zbytek vězňů přesunut do vyhlazovacího tábora Majdanek a lágru Plaszow v Polsku a dále do koncentráků v Německu (Flossenbürg). Ze sedmi tisíc obětí se zachránilo pouhých dvaadvacet šťastlivců. Rozhovory byly natočeny během let 2000-2006 v České republice, Švýcarsku, Bělorusku a v USA.

-kk-, Filmový přehled 2008/8


Nový publicista:
Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně napište

Hodnocení:n12345678910

Hodnocení filmu

90 %
10 - green-tea
10 - sakro
8   - kmara
7   - Honzah
10 - demeter

TV Program

ČT1 - Byl jednou jeden dům (1974) [T...

16:10 - 17:30

38 minut již uběhlo
42 minut zbývá do konce

ČT2 - Občan Havel (2008)

15:45 - 17:50

63 minut již uběhlo
62 minut zbývá do konce

NOVA - Homolka a Tobolka (1972)

15:25 - 17:15

83 minut již uběhlo
27 minut zbývá do konce

Prima - Strašidla (2016)

15:35 - 18:00

73 minut již uběhlo
72 minut zbývá do konce

Český lev Oscar

Filmová databáze v číslech

Filmů: 147489
Osobností: 625082
Fotografií: 558475
Plakátů: 265400
Obsahů a biografií: 135318

Poslední komentáře

Smlouva s vrahem (1990)

Smlouva s vrahem
To je filmový svět Aki   Kaurismäkiho. Nevšední   téma, úsporné dialogy,   dikce herců. Většinu filmů   slavného finského režiséra   jsem viděl více >

Autor: curil | Hodnocení: 9 / 10

Dlouhá cesta do školy (1982)

Dlouhá cesta do školy
Dětský film z produkce   východoněmecké DEFY byl v   české televizi uveden 17. 1.   1987. Přitažlivý pro naše   a německé diváky byl   účastí více >

Autor: curil | Hodnocení: 4 / 10

Vyšší moc (2014)

pekný film

Vyšší moc
a dej sa vyvíja pomerne   neočakávane, Veci si začnú   postavy uvdomovať až   postupne... Zaujímavý pokus   o znázornenie ľudského   sebaklamu, spoločenských   rolí aj súčasnej doby.

Autor: ondrink

Paní Nilssonová dostane zpět své...

Paní Nilssonová dostane zpět své tělo
Tato epizoda je pojata v   poněkud vážnějším duchu,   než většina ostatních.   Madicken tu tentokrát   nevyvádí žádné lumpárny,   naopak se více >

Autor: Krikri | Hodnocení: 10 / 10

Byl jednou jeden dům (1974) [TV ...

Byl jednou jeden dům
Seriál který si nenechám   ujít ani dnes. Omladina domu   je sice tak trochu postarší,   ovšem není to na škodu.   Seriál nechává nahlédnou   více >

Autor: Whiskyman | Hodnocení: 8 / 10

Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
apple android wp bb
iPhone
iPhone
 
App Store hodnocení:
hod
Android
Android
 
Google Play hodnocení:
hod
Windows Phone
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
hod
BlackBerry
BlackBerry
 
BB world hodnocení:
hod
fb

Copyright © 2003-2017, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.122/0.092