Obsah filmu Werckmeisterovy harmonie
Ceny: Maďarský filmový týden 2000: Velká cena, Cena kritiky
Třetí scenáristická spolupráce s maďarským spisovatelem Lászlem Krasznahorkaiem vyústila v adaptaci jeho knihy Melancholie odporu (1989) pod titulem Werckmeisterovy harmonie. Název si režisér nezvolil svévolně, jde totiž o pojmenování stěžejní části literárního díla. Krasznahorkaiova tvorba se překládá do mnoha jazyků, např. angličtiny, němčiny, francouzštiny, bulharštiny či japonštiny. V češtině vyšla pouze jeho prvotina Satanské tango (Sátántangó, 1985), již Tarr zfilmoval šest let před Werckmeisterovými harmoniemi. Pro následující snímek Muž z Londýna (2007) už Béla Tarr...
Ceny: Maďarský filmový týden 2000: Velká cena, Cena kritiky
Třetí scenáristická spolupráce s maďarským spisovatelem Lászlem Krasznahorkaiem vyústila v adaptaci jeho knihy Melancholie odporu (1989) pod titulem Werckmeisterovy harmonie. Název si režisér nezvolil svévolně, jde totiž o pojmenování stěžejní části literárního díla. Krasznahorkaiova tvorba se překládá do mnoha jazyků, např. angličtiny, němčiny, francouzštiny, bulharštiny či japonštiny. V češtině vyšla pouze jeho prvotina Satanské tango (Sátántangó, 1985), již Tarr zfilmoval šest let před Werckmeisterovými harmoniemi. Pro následující snímek Muž z Londýna (2007) už Béla Tarr nevyužil žádný z autorových románů, přesto jejich spolupráce na scénářích stále trvá.
Příběh Werckmeisterových harmonií je jako vždy jednoduchý. Do provinčního městečka, odříznutého od okolí (podobně jako vesnice v Satanském tangu, 1994), přijíždí cirkus s atrakcí - největší velrybou na světě a tajemnou postavou Prince, jenž kolem sebe shromažďuje davy lidí, pro něž není teror neznámým pojmem. Protagonistu filmu Jánose Valusku, dobráka, který pečuje o starého muže jménem Eszter, velryba fascinuje, ostatní si hledí spíše Prince. Pozornost se po dlouhé době zaměřuje výhradně na jednu hlavní postavu, s níž se může divák emociálně ztotožnit. Zároveň lze Valusku považovat za prvního morálně neposkvrněného člověka, s jakým jsme se od Podzimního almanachu (1984) v Tarrových snímcích nesetkali. Tento prostoduchý hrdina se střetává se zmanipulovaným anonymním davem, který se neštítí násilí. Eszter se snaží dokázat trhliny v teorii harmonie německého skladatele Andrease Werckmeistera, jimž ve filmu odpovídají šrámy lidské společnosti. Werckmeisterovy harmonie se zabývají problémem, odkud se v lidské mase bere násilí, jež bez váhání směřuje až k apokalypse. Dále pak zobrazují výsledek setkání těchto mas s čistým člověkem.
Milan Cyroň, 36.LFŠ 2010 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 20.3.2011
A tak se to stalo znovu. Po dokonalém Satanském Tangu Béla Tarr opět ukázal, že i dějově prostý příběh se dá vyprávět naprosto strhujícím a kulervoucím způsobem. Jeho pohled na svět není příliš veselý, ale v každé melancholii, v každé smutné melodii (Mihály Víg) se skrývá špetka naděje a něčeho, co dokáže dojmout (nikoliv však prvoplánově). Jeho filmy jsou neskutečně silné díky atmosféře, která Vás nemilosrdně pohltí a vyflusne na konci titulků. Tarr dokazuje, že i v moderní, přetechnizované a uspěchané době může vzniknout dílo, které je mimo všechen čas a prostor a přitom tak reálné, že se Vám pomalu zadere pod kůži a zůstane tam. Nesnaží se Vás šokovat, nepředvádí krkolomné dějové zvraty nebo ty nejdokonalejší efekty, ale vyvolává ve Vás pocity a dráždí mysl. A kvůli tomu přece opravdové umění existuje.