Vzpomínky na Hvězdný prach

Pokud člověk vidí první   film od Woody Allena, je   nadšen. U druhého je   pokojený, že je to stále   tak dobré, pak je třetí,   čtvrtý... prostě zjistíte,   že u mnoha z nich je to   stále stejné, dokola se   opakující. Plusem ale   samozřejmě je, že on o tom   ví a sebeironicky se vůbec   nešetří.

Přišlo mi to jako další   epizoda mého oblíbeného   seriálu s názvem   "Woody". A jak už   to u většiny seriálů   bývá - některé epizody   jsou zdařilejší, některé   méně. Tuto, s názvem   Stardust Memories, bych   spíše zařadil do té druhé   skupiny. Klasická,   roztržitá, nervní   postavička řešící   milostné trable. Tentokrát   mi přišla režie více   zmatečná, i když se   zajímavými momenty (za   všechny uvedu Sandyho   rozkošnické studování   polehávající Dorrie za   pochutnávání si na jogurtu,   nebo co to právě jedl -   tehdy pro něj bylo všechno   naprosto fajn). Film často   prudce zahýbá tu sem, tu   jinam, úsměvných   citováníhodných hlášek   či bonmotů jsem zde   tentokrát také nenalezl   tolik. Ani žádnou zajímavou   postavičku, jednoduše -   slabší chvilka Woodyho   povětšinou skvělých děl.