Vzhůru nohama

Ohyzdné kouty města, scenerie beze stopy kulturnosti, tísnivě uzavřené prostory – to jsou prostředí, v nichž se odehrává bezvýchodné životní drama mladíka jménem Jan Ludvik. Jeho jednotlivé kapitoly si Jan vybavuje v retrospektivách ve vlaku, pádícím setmělou krajinou, v doprovodu dívky, náhodné spolucestující, která jako by svým zuboženým zevnějškem byla ztělesněním beznadějného osudu. Jan byl nadaný student a souhrou okolností také talentovaný cirkusový umělec, ale svět, v němž žije, ho pudí jen k sebezáhubným aktivitám. Všechno je poznamenáno degradací, i láska, pro niž je opakovaně výmluvným jevištěm laciný pornobar a jejímž objektem je evidentně zkažená dívka, a nikoliv náhodou jsou v řadě scén kulisou otlučené a počmárané záchodky. Na plátně ožívá v modernizované verzi někdejší filmový expresionismus, zmarněný individuální život je paralelou k rozkladu, který zachvacuje celou společnost, postrádající duchovní horizonty.

(42. MFF Karlovy Vary, 2007)