Vyznání Anny Elliotové [TV film]

Budu-li stručný, pak   prohlašuju, že tento film   byl toliko inspirován   původním literárním dílem   a zčásti více než-li jen   inspirován. To pro mnohé   diváky je postačující,   když se vystaví ve filmovém   díle něco, co oko a duši   potěší.

Jedna z   "austenovek", kterou   jsem ještě neviděla. Pomalu   plynoucí, fascinovalo mne jak   všichni chodili po   návštěvách, každý měl   spousty bratranců a   sestřenic a cokoli člověk   udělal, hned se vědělo na   druhém konci města. Hlavní   hrdinka hodně emocionální,   ale jak se slušelo,   potlačovala svoje city pomalu   za únosnou mez. Kapitán   Wentworth byl poměrně   tuctový mladý muž, otec   Anny mi zase byl z duše   protivný, stejně jako její   sestry. Celkový prožitek z   filmu však poškodila   závěrečná běhací scéna,   ukončená divným polibkem.

První, co mě zaskočilo,   byla podoba hrdinky - měla   být "stará", ne   "ošklivá"(což   neznamená, že mám něco   proti Sally Hawkins, ale jako   Poppy v Happy-Go-Lucky se mi   líbila víc)...Závěr   zbodali. Totálně.   (Pobíhání sem a tam, pak   několikaminutový strnulý   pohled a nakonec pusa přímo   na ulici - v roce 180x - no   tohle? - ne že by nebývala v   podobných filmech, ale   většinou si dají práci s   nějakým verbálním   vyznáním předtím. Tohle je   prostě trestuhodně odbyté)   Ale na lepší zpracování   jsem zatím nenarazila (ani   obsazení verze z r. 1995 mě   nepřesvědčilo). Tajně   doufám, že má třeba Emma   Thompson Annu v plánu-aspoň   jako scénáristka...
Celý film by byl   podzimně laděný a Annu by   hrála Catherine Walker a   kapitána W. třeba Evan   McGregor...

Jako že jsem knihu četla,   tak musím říct že tato   verze se jí nedrží tolik   jako verze z roku 1995. I tato   je ale pěkná, jen to   závěrečné pobíhání   hlavní hrdinky si scénář   mohl odpustit, jinak hezký   film. Herci se mi líbili a   krajina a hlavně hudba byly   krásné.

Podle mého názoru velmi   zdařilá adaptace! Typickou   "austenovskou"   atmosféru dokresluje, jak   již bylo řečeno , krásná   hudba. Pro mě jako   obdivovatelku díla Jane   Austenové to bylo milé,   něžné pohlazení.