Východní přísliby

Hlavním hrdinou filmu, je Rus Nikolaj Lužin (Viggo Mortensen). Děj se odehrává v současném Londýně a odhaluje podsvětí ruské mafie. Nikolaj pracuje pro mafiánskou rodinu nejprve jako řidič, ale díky své chytrosti se chladnokrevnosti si získá jejich důvěru. Aby se stal jedním z Vorů, neváhá porušit zákon nebo dokonce i zabít. Jeho život se však změní ve chvíli, kdy se stane součástí příběhu porodní asistentka Anna (Naomi Watts). Ta objevila deník, který patřil ruské dívce, jež zemřela při porodu. Anna pátrá po rodině jejího dítěte a deník ji přivádí až k jádru mafie, což dostane ji a její blízké do velkého nebezpečí...


Film získal cenu diváků na Torontském mezinárodním festivalu 2007, a obdržel tři nominace na „Zlatý glóbus“, v kategoriích nejlepší film (drama), nejlepší mužský herecký výkon a nejlepší instrumentální hudba.

David Cronenberg se vrací a tentokrát si bere na mušku téma ruské mafie v anglické metropoli Londýn. Co má společného řidič Nikolai se zdravotní sestrou Annou?

Nemám rád, když se o někom říká, že je éterická bytost. Vždy mám totiž pocit, že někdo dělá vola buď ze mě, nebo naznačuje, že onen „éterický člověk“ je prostě jiný než všichni ostatní a tím pádem i takový nepřímo označený vůl. V poslední době jsem snad neviděl článek o zpěvačce Ivě Frühlingové, ve kterém by se slovo „éterická“ ani jednou neobjevilo. Slovník tento výraz vykládá jako nadzemský a vzdušný. Nevím, jestli jsou černé kadeře litvínovské zpěvačky tak éterické, jak o nich každý mluví, ale k jednomu známému Davidovi by se tento přívlastek hodil jako ušitý na míru. Ne, není to David Lynch, David Fincher nebo David Coperfield, ale kanadský osobitý filmař David Cronenberg. Že vám tento čtyřiašedesátiletý režisér nic neříká? Tak to jste nejspíš filmový fanoušek odkudsi z éteru.

Cronenberg nikdy nevyjadřoval svoji fantazii tím, že by jeho film nedával smysl nebo by postavy vyslovovaly věty, kterým by nebylo dobře rozumět, jako to dělají někteří jeho kolegové. On zkrátka jen dostane nápad a převede jej do filmu s pořádnou dávkou mystična a mrazivého absurdna. Když si vzpomenu na Příliš dokonalou podobu s Jeremym Ironsem, tají se mi i po dvaceti letech stále dech. Jenže mistr se v devadesátých letech jaksi unavil a tak v poslední době hledal spíše směr dalšího počínání. Dějiny násilí z roku 2005 mu ten směr ukázaly a po výborných kritikách mířil tentokrát ještě výš. Vzal si s sebou svého nového kamaráda, Vigga Mortensena, a pustil se do neobvykle pojaté gangsterky o ruské mafii a jedné zdravotní sestře...

Čtrnáctiletá dívka jménem Taťána umírá těhotná v londýnské nemocnici. Zdravotní sestře Anně (Naomi Watts) se dítě ale podaří zachránit a navíc nachází v kapse zdrogované dívky rusky psaný deník. K jejímu neštěstí ovšem má případ mrtvé dívky docela dost společného se špičkami ruské mafie. Anna se za poněkud kuriózních podmínek setkává s řidičem Nikolaiem (Viggo Mortensen) a jeho nadřízeným, mafiánským synkem Kirillem (Vincent Cassel). Tímto incidentem si ale na sebe upletla nemilosrdný bič, který svazuje jí, dítě a její rodinu s podivíny, kteří pro hrubost nejdou daleko.

Děj Východních příslibů se popisuje jen velice těžko. Můj odstavec lehce evokuje nějaké béčkové drama o mafii terorizující husu, která strká nos tam, kam nemá. Film se ale zaměřuje především na rozvoj charakterů, a to nejen co se týče Anny a jejích příbuzných, ale i Nikolaie a jeho vzestupu v rodině a jeho oddanosti kariéře. Nikolai je vůbec velice tajemná postava. Je to sice navenek řízný gangster, ale v duši je to člověk, kterému záleží na druhých a není takovým egoistou jako třeba právě Kirill. Dalo by se říct, že je mezi slepými jednookým králem, ale kvůli tomu tajemnu, které jeho postavu obklopuje a díky které (stejně jako Anna) nikdy nevíte, nakolik je vlastně zkažený, ho máte jako jednu z hlavních postav rádi.

Scénář z pera Stevena Knighta je příjemný a stejně jako v jeho předchozím díle, Špína Londýna, má dobrý tah na branku. Každopádně je to právě také scénář, na kterém se dá najít nejvíce chybek. Zatímco hlavní tři (potažmo čtyři) postavy mají charaktery rozvinuty výborně, s vedlejšími postavami jako by Knight příliš nepočítal. Holičský poskok by tady tedy třeba vůbec nemusel být a postava detektiva mi přišla jako z nějaké úplně jiné dimenze (nebo snad z éteru?). Pochybnosti mám také k úplnému konci filmu, který ono tajemno kolem Nikolaie trochu bezohledně ničí. Každopádně má Knight i momenty, které hraničí téměř s genialitou. Scénu v nočním klubu si budu pamatovat ještě hodně dlouhou dobu :)

Jenomže nejzajímavějším článkem Příslibů je sám režisér, David Cronenberg. Jakoby dosahoval režisérského vrcholu a tentokrát míchá akčnost Dějin násilí s jeho klasickým slizem a citem pro bizarní scény. Když tedy Nikolai musí zabít dva otrapy v sauně a tři minuty se s nimi nahý mlátí, vůbec jsem v kinosále nedýchal. Pokud někdo stále považuje bitky v Bournově Ulitmátu za to nejlepší, co se dá letos z krvácejících ran ucítit, ať se podívá na právě těchto pár minut z Cronenbergova díla a možná bude muset přehodnotit svůj soukromý žebříček. Takový pocit skutečné rvačky, navíc tentokrát ozvláštněné tím, že hrdina je nahý, jsem již delší dobu nezažil.

Výhrad nemůžu mít ani k hercům. Nejvíce si svoji roli užívá potrhlý Vincent Cassel, který má v sobě charismatu na rozdávání a člena ruské mafie byste mu bez váhání věřili. Netypickou roli zde má i Viggo Mortensen, který poprvé od svojí role Aragorna v Pánu Prstenů nehraje úplně kladný part a překvapil mě, jak záporný a strašidelný má s trochou dobrého makeupu obličej. Naomi Watts také není špatná, ale pochvalu si zaslouží hlavně veterán Armin Mueller-Stahl, pro kterého je to po dlouhé době příležitost předvést své nesporné kvality. A skutečně: vůdce rodiny hraje s pravou grácií.

Východní přísliby se podle mnohých ohlasů možná dostanou do užší nominace na Oscara. Neříkám, že jim silná konkurence titulů Tahle země..., Až na krev nebo Michael Clayton něco daruje, ale jako černý kůň tohoto podzimu je Cronenbergův příběh o ruské mafii nesmírně silný a nebýt scénáristických děr, dalo by se hovořit o jednom z nejlepších příběhů letošní sezóny. Scéna v sauně, dokonalí herci a režisér, který ví, co dělá, ale spolu vytvořili mozaiku, která sice není plnohvězdičková, ale určitě si zaslouží vaši pozornost.
O produkci
Východní přísliby se dostaly na plátno díky jedinečné tvůrčí spolupráci mezi kanadským režisérem, britským scenáristou a především díky hlavnímu představiteli, který je schopen ztvárnit složitou postavu. Před historickým setkáním režiséra Davida Cronenberga a herce Viggo Mortensena na jednom z nejobdivovanějších filmů roku 2005, „Dějiny násilí“, hledal scénárista Steve Knight látku pro pokračování námětu svého prvního celovečerního filmu „Špína Londýna“. Knight věděl, že chce nadále psát o zajímavém tématu, o lidech a místech v Londýně, kteří jsou často přehlíženi.

Knight dostal původně zakázku na scénář k hodinovému televiznímu filmu o obchodu s lidmi z východní Evropy. Zužitkoval toto téma jako výchozí polohu a v příběhu se spíše zaobírá lidmi, kteří z tohoto obchodu profitují. Touto zločineckou komunitou je existující organizace „Vory v zakoně“. Brzy bylo zjevné, že nový scénář si žádá zpracování v dlouhometrážním snímku.

Knight využil svých kontaktů v Londýně a New Yorku k tomu, aby poznal zločince v obou městech, a obrátil se i na londýnskou policii, úřad pro ruské přistěhovalce v londýnském West Endu a na americkou FBI. „Obchod s lidmi představuje ve Velké Británii obrovský byznys,“ prozrazuje Paul Webster, producent filmu. „Podle policejních statistik se mu věnují zejména zločinci původem z východní Evropy.“

Knight doznává: „Realita je tak neuvěřitelná a šílená, že jsem ji ve scénáři musel zjemnit. K zotročení běžně dochází a ulicích předměstí. Není vidět, ale přesto k němu dochází všude kolem. Byl jsem obdobně překvapený tím, jak lidé z různých východních států - Ruska, Číny a Turecka - vždy pracují vlastní metodou a vytvářejí si vzájemné vazby. Policie do takového podsvětí jen stěží proniká, ale tyto skupiny, které v Londýně existují, si v podstatě samy zajišťují pořádek, protože si nechtějí příliš znepřátelit vlastní okolí. Předlohou pro postavu Semjona byl žijící majitel restaurace v New Yorku. Postava Anny byla vytvořena na počest ošetřovatelky, která asistovala u porodu mého nejstaršího syna ve Whittingtonově nemocnici v Londýně - tu jsme později použili pro exteriér nemocnice ve filmu.“

Knight dále vypráví: „Použil jsem postavu Anny také k tomu, abych mohl vzít obyčejného Londýňana a uvést jej do tohoto skrytého prostředí. Tyto dva světy se často nepotkávají ani nestřetávají, takže jsem si vymyslel nečekaný porod císařským řezem a v napínavém kontextu jsem svedl dohromady porodní asistentku a zotročenou čtrnáctiletou dívku.“

Při uvedení scénáře na filmové plátno spojili síly producenti a produkční společnosti z Velké Británie, Kanady a USA. Webster k tomu poznamenává: „Steve vypráví pochopitelné napínavé příběhy a spojuje v nich exotické prvky se známým prostředím. Když jsem v roce 2004 četl scénář poprvé, pochopil jsem, že je určený pro široké publikum, má tempo, náboj a lze pro něj sehnat herce. Potřebovali jsme jen vynikajícího režiséra, a toho jsme nakonec získali.“

Cronenberg vzpomíná: „Při četbě mne scénář okamžitě vtáhnul do intenzivního miniaturního světa londýnské kriminální subkultury. Steve Knight svým způsobem znovu objevil kriminální film, protože scénář využívá všechny poutavé prvky tohoto žánru a na druhé straně je zároveň poutavě mění a obrací naruby. Tento snímek nemá charakter retrofi lmu, spíš je velmi moderní a napínavý. Také jsem si všiml, že se zde nabízí vynikající studie postav - zejména Nikolaje - a že chci těmto postavám vdechnout život.“

Cronenberg tedy začal pracovat se scenáristou. Knight na to vzpomíná takto: „Byl to ukázkový vztah mezi scenáristou a režisérem. David měl velice jasnou představu, tak jsme absolvovali jen krátkou schůzku a pak jsem udělal práci, na které jsme se shodli jako na nezbytné.“

Producent Robert Lantos, ředitel torontského filmového studia Serendipity Point Pictures, spolupracoval s režisérem Cronenbergem na dvou jeho předchozích snímcích. „David má jedinečný a kouzelný dar. Na plátně vytváří fascinující, hypnotickou realitu. Spolupráci s ním si člověk pamatuje a vždy jej obohatí. Na prvním místě ve mně vzbudilo zájem Davidovo nadšení pro Východní přísliby. Stevův silný a dobře načasovaný scénář s Davidovým mistrovským umem vytvořily neodolatelnou kombinaci.“ Lantos tedy vstoupil do hry a film se stal britskokanadskou koprodukcí, která se točila v exteriérech ve Velké Británii a postprodukovala v Kanadě.
O obsazení
Viggo Mortensen (Nikolai)
Obsazení hlavní role pěšáka zločinecké organizace „Vory v zakoně“ Nikolaje Lužina, bylo velice jednoduché, protože režisér uvažoval pouze o jediném herci. Cronenberg vysvětluje: „Když jsem spolupracoval s Viggo Mortensenem na Dějinách násilí, všiml jsem si, že vypadá trochu jako Rus nebo nějaký jiný Slovan, i když je z poloviny Dán. Po zkušenostech s Dějinami násilí jsem s ním chtěl proto znovu navázat spolupráci. Při čtení scénáře mi ihned vytanul na mysli. Mortensen je vynikající herec, ještě lepší, než si lidé uvědomují, a ve Východních příslibech to je nepochybně patrné.

Jeho postava je tentokrát velmi precizní, kontrolovaná a maximálně opatrná. Nikolaj na první pohled vypadá jako gangster, má však v sobě i určitou jemnost, takže je tvrdý i křehký zároveň.“

„Když se s Nikolajem setkáváme poprvé, jako by byl v nitru odumřelý,“ dodává Knight. „Žije ve světě násilí, takže i sám má násilnou povahu. Na druhou stranu je také svým způsobem laskavý a Annu to překvapí.“

Mortensen vysvětluje: „Nikolaj je muž s mnoha tajemstvími. Do Londýna přišel z Uralu, který v podstatě tvoří jakýsi geografický předěl několik časových pásem na východ od Moskvy, na okraji sibiřských plání. Hodně toho viděl, a protože má úzký vztah s Kirilem, bývá při akcích klanu v první linii.“

Při přípravě na roli Mortensen strávil několik týdnů v Rusku, kde mimo jiné navštívil právě Ural. Ponořil se do ruské kultury, sledoval ruské filmy a televizní pořady, znovu si pročítal knihy například od Vladimira Nabokova, poslouchal autentické nahrávky a ověřoval si znalosti ruštiny, kterou se před cestou učil. Studoval rovněž otázku problematiku obchodu s lidmi a prostředí gangů, které v oblasti Uralu působí.

Knight vypráví: „Mortensen prostě zmizel a celý se do tohoto prostředí ponořil, strávil určitý čas mezi Rusy s velmi špatnou pověstí. Jeho text jsem sice napsal já, ale tělo i srdce má Nikolaj od Mortensena.“

V průběhu natáčení měl Mortensen u sebe předměty, které si přivezl z Ruska, například růženec z roztavených plastových zapalovačů vyrobený ve vězení. Vyzdobil si karavan reprodukcemi ruských ikon, a stvořil si tak atmosféru, která mu pomáhala zahrát postavu autenticky.

Cronenberg líčí: „Na tuto roli se Mortensen naučil docela dobře rusky. Nikolajovi propůjčuje sílu, humor i důvtip, vnáší je do každého záběru, a celou dobu přitom mluví s ruským přízvukem, takže má jiný témbr než v ostatních fi lmech. Od základů se změnil. V Dějinách násilí hrál vlastně dvě postavy a v jeho ztvárnění Nikolaje jsem si nevšiml stopy ani jedné z nich.“

Webster poznamenává: „V porovnání s jinými herci, je Viggo Mortensen naprosto jedinečný, protože má smysl pro detail. Jeho příprava probíhala měsíce, před začátkem natáčení. Mortensen je herec jako žádný jiný a dává fi lmu herecký cit i mistrovství.“

Mortensen k tomu říká: „Jestliže můžu přemýšlet o tom, co jsem viděl, když jsem navštívil místo, odkud postava pochází, dodává to záběru kus reality. Když budu hrát přesvědčivě, pomůže to snad i ostatním hercům.“
Naomi Wattsová (Anna)
Produkce potřebovala k Mortensenovi herečku obdobného formátu. Nalezla ji v osobě Naomi Watts. Cronenberg prozrazuje: „Naomi Watts se mezi herci těší obrovské úctě, všichni o ní říkají, že je fantastická herečka - a že se s ní také výborně spolupracuje. Obojí se potvrdilo. Režíruje se neuvěřitelně snadno, protože všechno okamžitě pochopí na nejniternější úrovni. Určitě musí hodně pracovat sama se sebou, ale já jsem si toho nikdy nevšiml. Vždy přišla na scénu a hrála správně hned napoprvé. Vnímá věci v souvislostech a chápe vnitřní život postavy. Naomi Watts je samozřejmě velmi hezká a krása je pro ni jako herečku velice cenná. Není exoticky krásná, aby nemohla hrát obyčejnou ženu. Může zahrát obyčejného člověka, a přitom zazářit.

Anna je velmi zranitelná a v životě ji potkala ztráta, která ji stále trápí. Při hledání původu mladé ženy, významu jejích zápisků a budoucího osudu osiřelého dítěte se začíná obracet k ruské polovině svých kořenů - její zesnulý otec kdysi emigroval do Anglie. Protože žije neveselým středostavovským životem, pohlcuje ji napínavá existence ruských přistěhovalců v Londýně. Nikolaje se bojí, ale přesto touží zažít trochu nebezpečí. Naomi Watts umí půvabně zachycovat všechny změny a výkyvy, kterými Anna prochází.“

Naomi Watts s Cronenbergem již dlouho toužila spolupracovat a považuje Knightův scénář za úchvatné čtení, opravdu dobrý thriller a okno do světa, který lidé dosud příliš nevídali. Anna v sobě delší dobu popírá ruskou kulturu a na začátku snímku právě prožívá smutné období. Schovává se za prací a nechce se jí trávit moc času mezi blízkými, protože jí jen připomínají nepříjemnou minulost. Naomi Watts se však líbí, že Anna stále ráda riskuje a začíná znovu žít díky seznámení s Nikolajem. Je ale čím dál jasnější, že pronikla do drsného prostředí, s nímž se sama nedokáže vyrovnat, a musí vyhledat pomoc příbuzných.

Webster podotýká: „Annina pouť ve jménu Tatiany, dítěte i sebe samé, dává příběhu emocionální pozadí. Naomi Watts postavě předává empatii a neústupnou tvrdost, takže člověk cítí, jak se vymaňuje z depresí, a zároveň si uvědomuje její odhodlání nepoddat se strachu.“

Vzhledem k propojení produkce a místa natáčení se Naomi Watts připravovala na roli ve Whittingtonově nemocnici v Londýně. Viděla zde porod císařským řezem a sledovala budoucí matky a asistentky, které jim pomáhaly při porodních bolestech. Naomi Watts k tomu říká: „Byla jsem u velmi silných okamžiků v životě jiného člověka. Bylo to přirozené, nádherné, pohádkové. Porodní asistentky vykonávají naprosto mimořádnou práci, která vyžaduje velkou porci důvěry.“

Hlavní představitelka se dokonce naučila jezdit na motocyklu ruské provenience. Komentuje to se smíchem: „Můj železný oř vážil tak dvě stě kilogramů a málem dvakrát tolik lidí mi dělalo publikum. Brázdila jsem londýnské ulice, až jsem se tomu zdráhala uvěřit. Nakonec se mi to ale zalíbilo a se zadostiučiněním konstatuji, že si jízdu na motorce teď mohu napsat do životopisu.

„Nikdy jsem se také neupsala žádnému filmu, aniž jsem si předtím alespoň promluvila s režisérem a vyslechla si jeho představu, ale u Východních příslibů jsem to udělala. S Davidem jsme měli naplánovanou schůzku, ale nakonec se uskutečnila až po mém příjezdu do Londýna. Je to sice dost neobvyklé, ovšem protože šlo právě o Davida, nebyl důvod k nervozitě, a David mi pak na schůzce dodal sebedůvěru.“
Vincent Cassel (Kirill)
Prchlivého Kirila ztvárnil francouzský herec Vincent Cassel. Cronenberg vysvětluje: „Představujte si Kirila jako syna Saddáma Husajna. Má velkou moc, je povrchní a pohybuje se v obrovské nejistotě - to je hrozně nebezpečné spojení. Na rozdíl od Nikolaje představuje Kiril vznětlivou a temperamentní osobnost, takže spolu velice kontrastují.“

Knight dodává: „Kiril je jako dynamit. Dokáže být agresivní i něžný. Díky obrovské energii a zápalu je sympatický, i přes všechny své činy.“ Cronenberg k tomu říká: „Když je člověk dost starý, může pracovat s lidmi, které obdivuje a s kterými chce pracovat. S Casselem jsem už osobně spolupracoval na jiných projektech, a když jsem četl scénář, vytanul mi na mysli. Potvrdilo se, že je fantastický a že dokáže na plátno beze zbytku přenést divokost, rozpor, nespoutanost a zoufalství, které Steve tak dokonale popisuje.

Cassel ve filmu naprosto precizně a kontrolovaně sděluje vnější a vnitřní chaos a pracuje se s ním báječně. Věděl jsem, že díky atraktivitě a silnému výkonu ve filmu se s Mortensenem budou dobře doplňovat.“

Cassel měl sice velkou chuť s Cronenbergem a Mortensenem spolupracovat, ale zároveň říká: „Nechtělo se mi hrát dalšího zločince. Zjistil jsem však, že tahle postava má více rovin. Kiril je oběť velmi těžkého dětství. Ano, je agresivní a nebezpečný, ale zároveň je jeho postava velmi dojemná, protože Kiril nezná nic jiného než „rodinný podnik“ a velmi nevrlého otce. Vztah mezi Kirilem a Nikolajem má hodně tváří a k nim patří také žárlivost. Pro mne byla největším oříškem práce na tom, abych měl věrohodný ruský přízvuk a abych vůbec mluvil věrohodně rusky, o což jsem se velmi snažil.“

Webster žasne: „Je neobyčejné pozorovat Cassela, jak se mění z padoucha na ukňourané děcko přísného otce. Hraje mimořádně dobře a odhaluje Kirilovu smutnou tvář. Kdykoli se na plátně objeví jeho otec, z Kirila se stává kluk, zejména díky nenuceně autoritativnímu vystupování Armina Muellera-Stahla.“

Cassel poznamenává: „Spolupráce s Davidem je příjemná. Protože znám jeho filmografi i, byl jsem si jistý, že to s herci bude umět. Samozřejmě to s nimi umí. Mají hodně volnosti, ale Cronenberg přitom naprosto přesně dodržuje scénář. Ve správné chvíli řekne ten správný vtip, ale zároveň je to jednoznačně on, kdo má na place poslední slovo.“
Armin Mueller-Stahl (Semyon)
Pro Muellera-Stahla jsou Východní přísliby první velká filmová role po několika letech. „Armina pozoruji už mnoho roků - má fantastický hlas a fantastickou tvář,“ říká Cronenberg. „Na jeho vzhledu je vidět celá jeho životní zkušenost - nucený odchod z Východního Německa. Ještě než jsem jej poznal osobně, všiml jsem si, že je neskutečně milý, ale má i nesmírnou autoritu, z které může jít zároveň strach. Přesně to bylo pro roli Semjona potřeba, protože na začátku tohoto filmu všichni vypadají jinak než jací ve skutečnosti jsou.

Armin se chopil nejen role, ale přijal i těžký úkol hovořit anglicky s ruským přízvukem, což je pro Němce složité. Ale zhostil se jej se ctí, nebo´ na správném akcentu pracoval s jazykovými poradci stejně jako herci, kteří byli o polovinu mladší.“

Mueller-Stahl přemítá: „Tento příběh je černý jako noc. Semjon je velice krutý člověk a svět je takových lidí plný. Semjonovo zlo není vidět, ale dřímá hluboko v jeho nitru. „Vory v zákoně“ jsou skrytí, protože je nelze poznat. Je ale velmi důležité ukazovat obě stránky těchto stvůr. Semjon má silný sentimentální vztah ke své vnučce a stejný vztah má i k ruské hudbě. Ztvárnění zločineckého bosse ve fi lmu má určitou tradici, tak snad se mi podařilo jej zahrát po svém. Při natáčení je režisér Cronenberg přátelský a také se soustředí na příběh a na to, co se má v záběru odehrát. Když jsem se s ním poprvé setkal, řekl jsem si: To je tak milý člověk - a točí tak strašidelné filmy.“
Sinéad Cusack (Helen)
S původem irskou herečkou Sinéad Cusack se Cronenberg potkal v minulosti již vícekrát, nebo´ ve dvou filmech režíroval jejího manžela Jeremy Ironse (v „Příliš dokonalé podobě“ a „M. Butterfly“). Východní přísliby konečně daly Cronenbergovi příležitost nabídnout jí roli. Sinéad Cusack o tom říká: „Byla jsem v sedmém nebi, že mohu spolupracovat s Davidem Cronenbergem. Všechny jeho filmy mají mnoho vrstev a nálad. Scénář se mi zdál vyzrálý, postavy velmi dobře vykreslené a všichni, kdo dnes čtou noviny, velmi dobře vědí, oč se jedná, když se řekne obchod s lidmi z Ruska.“

Cronenberg se svěřuje: „Nechtěl jsem, aby Anninu matku hrála stařenka. Potřeboval jsem, aby to také byla atraktivní žena plná života, tak jak ve scénáři doporučoval Steve. Ony dvě ženy, které spolu žijí ve stínu dvojnásobné tragédie - smrti Annina ruského otce a smrti jejího dítěte - tvoří dohromady malou rodinu nabitou emocemi, zvláště pak tehdy, když se k nim přidá hrdý ruský strýc Stěpan.“
Jerzy Skolimowski (Stěpan)
Strýce Stěpana hraje režisér Jerzy Skolimowski, který se již dlouho těší Cronenbergovu obdivu. Cronenberg říká: „Ohromily mě fi lmy, které Jerzy natočil v 60. letech minulého století jako součást polské nové vlny. Při preprodukci jsem si vzpomněl, jak Jerzy hrál agenta KGB ve filmu „Bílé noci“ (1985) a že tuto úlohu ztvárnil úžasně. Dali jsme si v Londýně schůzku a já jsem byl nadšený, když mou nabídku na účast ve Východních příslibech přijal. Nakonec jsme zajistili zajímavé a povětšinou evropské herecké obsazení. Pro mě to bylo obzvlášť vzrušující, protože postavy, o kterých točím filmy, většinou z Evropy nepocházejí. Byl to úplně nový tým.“

Lantos líčí: „Bylo pro mne ohromným potěšením spolupodílet se na filmu s tak talentovanými herci. a režisérem. Bez ohledu na to, kolikrát jsem tento snímek zhlédl, najdou se v něm záběry, kde mě jejich výkon unáší.“ Lantos dodává: „Navíc david vždy pracuje podle natáčecího plánu, vždy se vejde do rozpočtu a vždy udělá to, co řekne - a udělá to nadmíru dobře. Práce s Cronenbergem jde sama od sebe.“ Skolimowski se připojuje: „David je sebevědomý a nedává to znát a zároveň při natáčení vytváří harmonickou atmosféru. Všechno jde hladce a hezky zčerstva. Tak by mělo natáčení vypadat, ovšem moje filmování tak bohužel nevyhlíží.“

Nový film Davida Cronenberga je vždycky událostí a asi více tak následuje komerční a kritické úspěchy History of Violence, svého hitu roku 2005 s Viggem Mortensenem jako zdánlivě obyčejným mužem od rodiny, s velmi nebezpečnou minulostí.

Předpokládalo se, že se zapojí i do adaptace románu Martina Amise London Fields a k Hollywoodskému filmu Maps to the Stars, který napsal Bruce Wagner (Wild Palms).
Ale místo toho máme Eastern Promises, Londýnský thriller týkající se ruské mafie provozující trh s prostitucí.

Mortensen se vrací jako uhlazený poskok kriminálního bosse (Armin Mueller-Stahl) a jeho nekontrolujícího se syna (Vincent Cassel), který má zajistit, aby nevinná porodní asistentka (Naomi Watts) neprozradila tajemství, které se bezděčně dozvěděla o nemilosrdné zločinecké rodině.

Čtyřiašedesátiletý kanadský režisér, oblečený v černém saku a tričku, s šedými vlasy, které mu stojí ve stylu charakteristickém pro Samuela Becketta, je proslule přívětivý, klidný muž, který dělá filmy často extrémně zobrazující sexualitu a násilí.

S Eastern Promises, Cronenberg doručuje něco, co vypadá na druhý téměř-konvenční thriller v řadě.

Eastern Promises napsal Steven Knight (Dirty Prety Things) a byly rozpracovány BBC Films, kde to na nějaký čas uvázlo, dokud Cronenberg neobdržel scénář od svého agenta. Serendipity films Roberta Lantose se také přidaly k této Britsko-americko-kanadské produkci.
Cronenberg ihned navrhl Mortensenovi roli ruského gangstera „protože jsem vždycky cítil, že má velmi ruský obličej.“

Ale prvně cítil, že bude spousta práce rozdělit Knightův scénář.: „Bylo to tím, že to byl první návrh a on sesnažil o chumel rozdílných myšlenek v jednom scénáři a ne všechno fungovalo…“

Ani Brit, ani Rus, Cronenberg nemůže být tím nejpochopitelnějším výběrem pro film, ale on říká, že nezasvěcenec má výhody: „Můžete se na to dívat s chladným pohledem, což si myslím, je dobrá věc. V Anglii je spousta politických korektností a já si s tím nedělám starosti. Je mi to jedno. A samozřejmě, jsou tu třídy, které stále existují. Londýn je velice segmentovaný a lidé mají pevné představy o různých místech, ale tohle nemá být noblesní film. Tohle není Notting Hill. Natáčeli jsme na mnoha místech jako Harlesden a Hackney, kde se obvykle filmy nenatáčí – imigrantské oblasti, nebezpečná místa, nikoliv okouzlující, ale jsou plná historie a plná života.“

Mortensen, který odjel do Ruska, aby tam strávil nějakou dobu pro přípravu role, poslal Cronenbergovi knihu o ruském kriminálním tetování, která ho inspirovala pro vytvoření vedlejší zápletky. Pro Cronenbergovy oddané stoupence to bude klasický příklad tématiky přeměny těla, která charakterizuje jeho tvorbu více než 35 let. Ale scéna, která se nepochybně ukáže být nediskutovanějším bodem filmu je zápas v lázních mezi Mortensenem a dvěma dalšími muži, který je nabitý krajním násilím spolu s nahotou.

Zpočátku Cronenberg a jeho designér filmového placu objevili, jak zamýšleli perfektní londýnské lázně se spoustou malých místností a chodeb, které byly „hrůzostrašné a ohromné“, ale když se vlastníci rozhodli je zrenovovat a zmodernizovat, filmaři si museli postavit vlastní. Nejprve pracoval s modely a sdělil pohybovému koordinátorovi, co zamýšlí. Koordinátor strávil hodiny týdně se třemi herci, kterých se to týkalo, s Cronenbergem zaznamenávajícím akci na monitoru. Pak to herci předvedli zpomaleně, zatímco Cronenberg vypočítával pohyby kamery: „ Nechtěl jsem Bourne (ultimátum) – styl dojmu, kde ve skutečnosti nevidíte co se děje. Lidé chodí do kina, aby se proměnili, nebo žili jiný život a já jsem chtěl, aby se cítili, že jsou tady, že jsou zranitelní.“

Někde tam, říká, se vyskytla otázka, co s ručníky.

„Budu bojovat nahý. Tak by se to asi stalo,“ říká Cronenberg o Mortensenově reakci. „ Nebyla dokonce ani diskuse, co dalšího uděláme, protože Viggo ví, že bych byl příliš omezený, kdybych ho nemohl točit od pasu dolů.“

Cronenberg říká, že už dostal odezvy komentující odvážnost této scény. „V dnešní době DVD a přibližování obrazovky a tak podobně, víme, že jeho nahé záběry budou na internetu, takže přirozeně zranitelnost herce vzrostla, ale také víme, že ta scéna musela být zahraná právě takto.“

(soubor překladů)

Kanadský režisér David Cronenberg natočil v roce 2005 pozoruhodný kriminální thriller z gangsterského prostředí Dějiny násilí (FP 11/2005), britský scenárista Steve Knight v neméně zajímavém titulu Špína Londýna (2002, FP 11/2003) zase zpracoval téma nezákonného obchodu s lidskými orgány. Oba spojili své síly v gangsterském psychothrilleru Východní přísliby, v němž se zaměřili na ruskou mafii, operující v současném Londýně. Režisér spolupracoval se svými obvyklými kolegy a hlavní mužskou roli opět svěřil Viggu Mortensenovi. Ten představuje uhlazeného, málomluvného a (zdánlivě) cynického Nikolaje Lužina, řidiče (a také muže na špinavou práci) mocného šéfa organizace Vory v zakoně, starého a na první pohled nenápadného a slušného gangstera Semjona a jeho povalečského syna Kirila. Do jejich spárů se náhodně zaplete porodní asistentka Anna Chytrová, jejíž otec pocházel z Ruska. Mladá žena pátrá po příbuzných čtrnáctileté prostitutky, která zemřela při porodu. Má dívčin rusky psaný deník. Semjon chce nebezpečný dokument získat... - Tvůrci věcně popisují zločinecké prostředí, odhalují, jak pod nezávadným krytím vládne brutální řád, v němž lidský život nemá žádnou cenu. Dotýkají se problémů obchodu s bílým masem, ale i s drogami a s pašováním všeho druhu. Vyprávění provázejí čtené úryvky z deníku, zachycující typický osud obětí krutého byznysu. Cronenberg jako obvykle zobrazuje násilí sice věcně, ale značně naturalisticky. Vedle Mortensena vynikají i další představitelé z různých zemí: Angličanka Naomi Wattsová, Francouz Vincent Cassel a Němec Armin Mueller-Stahl. Charakteristickým prvkem je prolínání ruštiny s angličtinou. - Snímek zaujme zvláštním spojením zla s osudy obyčejných lidí, dějovým zvratem a místy i černým humorem.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008/2