Vše začíná dnes

Ve své různorodé a bohaté tvorbě se nenápadný velikán francouzského filmu Bertrand Tavernier často vracel k sociálním tématům. Typickým příkladem jeho přístupu k nim je snímek Vše začíná dnes o údělu ředitele mateřské školy v severofrancouzském hornickém městečku, postiženém značnou nezaměstnaností.
Tavernier spolupracoval na scénáři s dcerou Tiffany (při natáčení působila i jako asistentka režie) a s jejím manželem, skutečným ředitelem mateřské školy, a také spisovatelem Dominiquem Sampierem. Je tedy zjevné, že snímek, působící téměř jako případová studie, má četné biografické rysy a zachycuje autentické situace a problémy. Daniel Lefebvre má svou práci ve školce rád a také miluje drsný kraj kolem městečka, jemuž věnuje i svou občasnou básnickou tvorbu. Žije se sochařkou Valérií a s jejím synem Rémim. V práci musí denně řešit řadu potíží jednak s dětmi, ale častěji s jejich rodiči z nižších sociálních vrstev. Ještě větší půtky má ovšem s městskou správou a s tamními byrokraty. Ve svém pracovním zaujetí se neumí chovat diplomaticky, a tak škodí nejen sám sobě, ale i školce. Zato velmi dobře vychází s podřízenými. Zároveň má i soukromý život, v němž se musí srovnat s nevlastním synem. Katalyzátorem narůstajících problémů se stane místní rodinná tragédie...
Náročné natáčení s malými dětmi a s neherci vyžadovalo zvláštní přístup celého štábu. O to více je třeba ocenit výkon častého Tavernierova herce Philippa Torretona, odměněného Cenou Lumiere. Zajímavostí je pro žánr sociálního dramatu volba širokoúhlého formátu, jenž dává vyniknout krajinným záběrům, působícím jako kontrapunkt k nevábnému a syrovému maloměstskému prostředí. Navzdory realistickému popisu se dílo nevyhne jistému idealistickému zjednodušení a určité schematičnosti, což je patrné zvláště v závěru. Nicméně tu dominuje sympatické pochopení pro těžkou, ale také radostnou práci zanícených pedagogů, kdy s příchodem každého malého školáčka opravdu vše začíná dnes...
Tavernierův snímek patří k početné skupině filmů ze školního prostředí, jež mají ve Francii dlouhou tradici; vymyká se z nich ovšem tím, že se soustřeďuje na ty nejmenší. Zároveň se citlivým způsobem zpracování a důrazem na věcnou autentičnost podobá dílům britského civilismu, jak je představuje tvorba Kena Loache nebo Mikea Leigha.

Tomáš Bartošek, LFŠ 2014

Daniel Lefebvre je ředitelem mateřské školy, kde se pracuje s dětmi tak, aby se probouzela jejich zvídavost a kreativita. Jednou je nucen porušit školní řád a vzít si domů dvě opuštěné děti. Incident má dalekosáhlé důsledky - Daniel je v konfliktu s městem i nadřízenými. Podporuje jej jen jeho přítelkyně Valerie a sociální pracovnice Samia. Je to příběh o statečnosti a houževnatosti, bolesti a něze, který se odehrává na pozadí krásné krajiny severní Francie, postižené ekonomickou recesí.
Katalog festivalu francouzského filmu

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Nový film klasika francouzské kinematografie Bertranda Taverniera je syrově realistickým příběhem o mateřské školce na malém francouzském městě, jejíž idealistický ředitel musí bojovat nejen s úřady, ale i řešit řadu problémů svých žáčků, do jejichž psudů se nelítostně promítá nelehká sociální situace v kraji.

Autor/Zdroj: /Cinema


Ředitel školky ve ztraceném hornickém maloměstě kdesi na severu Francie Daniel Lefebvre je muž na svém místě. Děti ho milují, kolegové respektují a rodiče povýtce nenávidí, protože nepovažují za slušné nutit nezaměstnané natahovat budíky na ráno, aby jejich ratolesti nezameškaly školku. Ve stylu "sám proti všem" a "nikdo jim nesmí ubližovat", se Daniel snaží ve své školce otevřít dětem lepší svět nežli je ten, který obklopuje jejich vykořeněné rodiny a studené domovy. Lepší než ten, který zážil sám jako otloukané hornické dítě, mnohokrát zbité do bezvědomí drsným otcem, jehož podrážděnou zlobu ztlumil až záchvat mrtvice. V té unavené hornické komunitě teď vládne stres, beznaděj a třicetiprocentní nezaměstnanost - a také alkoholismus, agresivita a zoufalství, jež hledá vykoupení i v dobrovolné smrti. A uprostřed bídy, utrpení a lhostejnosti tohoto nemocného světa buduje charismatický Daniel enklávu bezpečí a naděje pro ty, kteří ledva do něj vstoupili, okoušejí jeho nevlídnou tvář. Neúnavně bojuje s byrokratickými úředníky, politikařením radnice, latentním nedostatkem prostředků, omezenými inspektory i otupělými rodiči, bez oddechu hledá cesty ke zraňovaným dětským duším a léčí jejich první bolesti. Jen on sám ví, co mu dává sílu vést tenhle zdánlivě beznadějný boj. Odkud bere optimismus a víru, že navzdory paní Henryové (jež už všechno definitivně vzdala) či permanentně zbitému Jimmymu (který se uzavírá do vyděšeného mlčení), má tohle všechno vůbec nějaký smysl. Ale když si uvědomí, že sice může všechny milovat, ale nikdy nedokáže všem pomoci, přichází i na něj okamžik slabosti, pochybností a rezignace. Chvilková slabost silných je ostatně známá scenáristická finta, kterou lze hrdinu přiblížit věrohodným parametrům standardních smrtelníků a uvést do děje další sympatickou postavu, která ušlechtilého samotáře v krizi včas podepře. Takže na scénu veřejné školky a do Danielova soukromého života vstupuje jeho chápavá a nápaditá přítelkyně, sochařka Valérie, která ho v kritické chvíli dokáže přesvědčit, že šance začít znovu přichází vlastně každý den...

Je až s podivem, jak dokázal zkušený klasik Bertrand Tavernier při realizaci tohoto (sociologického) projektu zapomenout na svůj výpravný historický opus D'Artagnanova dcera, válečné drama Kapitán Conan, oscarovou nominací přizdobený jazzový portrét Kolem půlnoci či sugestivní exkurzi do žánru existenciální sci-fi Smrt v přímém přenosu. Zato si možná připomenul svoji lehce kontroverzní dokumentární tvorbu z počátku osmdesátých a devadesátých let. Nebo se rozhodl vyzkoušet styl Kena Loache - místo ateliéru skutečné prostředí, "reportážní" práce s "handkou", která nejednou volí sugestivní rakurs (odpovídající úhlu pohledu dětských očí) či kombinovaný profesionálně amatérský casting - a vystřihl něco jako aktualizované, komorní a svébytně generačně ukotvené pokračování Germinalu. Ať už to bylo jakkoli, je zřejmé, že byl danou tematikou stržen a pohlcen natolik, že ji pak byl (v nepochybně upřímné snaze po pravdivém vyjádření) schopen interpretovat spíše jako sociálněkritický dokument, nežli jako filmovou fikci - a vsadil více než bylo zdrávo na samonosnost látky na úkor její dramaturgické interpretace. Jeho režijní pojetí vychází ze zdánlivě nearanžovaného reálu, řada sekvencí je točená z ruky, do řídkého děje (který zjevně záměrně rezignuje na výrazněji komponované, fiktivní dramatické vyklenutí) je zapojena řada neherců, z jejichž projevu je patrná spíše řízená improvizace, nežli dikce přesného scénáře. To je základní rovina Tavernierova vyprávění, odvíjející se v syrových záběrech, evokujících spíše poetiku autentického dokumentu. A pak, jakoby se tvůrce zalekl té úsporné dikce, následuje ostrý střih do stylizovaných kontrastních předělů, kde je dán prostor náladovým obrazovým metaforám poetizující kamery a filozofujícímu vnitřnímu monologu. Sesadit tuhle reálně naturalistickou a stylizovaně poetizují koláž dohromady tak, aby byla o něčem a k něčemu, předpokládá buď geniální režii nebo kongeniální náhodu, kdy do sebe všechno šťastně zapadne. Stává se to! Chybička se vloudila - ani jeden z těchto odvážných předpokladů se nenaplnil! Zůstal jen nepochybně dobrý úmysl, upřímná snaha řady zúčastněných co nejvíce se mu přiblížit a pozoruhodný výkon hlavního protagonisty Philippe Torretona. A taky poněkud mdlý pocit z nevyužité příležitosti. Řekl bych totiž, že v tomto případě téma i tvůrce měli rozhodně na víc.

P.S.: Zdá se, že kromě standardní distribuce by (v souladu se záměrem distributora) snímku "slušelo" speciální, cílené uvedení, pro odborně zainteresované či tematicky motivované publikum.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema


Známý frnncouzský filmař Bertrand Taverníer přináší ve svém novém snimku Vše začíná dnes látku, jež bývá doménou sociálních dokumentů. Zachycuje totiž složitou a vyčerpávající práci ředitele mateřské školy v severofrancouzském hornickém městečku, postiženém extrémní nezaměstaností. - Daniel Lefebvre své náročné povolání miluje a neúnavně bojuje s každodenními problémy. Potýká se s apatií magistrárních úředníků, s pokrytectvím nadřízených i s finančními a provoznímy problémy, musí však také řešit četn vážné situace s rodiči dětí. Po tragédii, při níž jedna zoufalá matka zabije dcerku, syna a sama sebe, chce pedagog odejít. Díky pomoci svých blízkých (především kolegyň z práce, své družky Valérie a energické socíální pracovnice Samii) však pochopí, že kvůli svým žáčkům nesmi rezignovat. Musí pokračovat v práci, v níž jsou jen drobná, ale důležitá vítězství a v níž znovu a znovu "vše začíná dnes". - Bertrand Tavernier se již několik let intenzivně zajímá o sociální problémy Francie a po svém na ně reaguje. Scénář filmu napsal společně s dcerou Tiffany (která působila při natáčení jako asistentka režie) a s jejím manželem, spisovatelem a dlouholetým ředitelem mateřské školy Domíniquem Sampierem. Většina scén se odehrává mezi dětmi ve školce, což od tvůrců i herců vyžadovalo zcela neobvyklý přístup. Syrovost tématu i nevábného prostředí kompenzují tvůrci záběry krajiny a úryvky z veršů, jež píše hlavní hrdina. Záměrně pro komorní příběh zvolili širokoúhlý formát (Cinemaseope), vyhrazený jinak atraktivnějším látkám. - Ve filmu vynikají výkony Philippa Torretona a dalších herců i neherců. Jednoznačné laděný snímek se však nevyhnul ideologickému zjednodušení a jisté schematičnosti (např. v jednostranné charakterizaci postav). Nepřesvědčivý je také jeho zbyteč-ně idylický závěr s poněkud křečovitě inscenovanou slavností. - Tavernierovo dílo se řadí po bok filmů Kena Loache, ale i jeho francouzských kolegů, např. Éricka Zoncy či Claire Denisové.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled