Volání divočiny

Šelma patří do divočiny, i když je od mala vychovávána jako domácí mazlíček. Ani přítulné, lidi milující stvoření, svou podstatu a přirozenost zapřít nemůže. Lvice Elsa, kterou manželé Adamsonovi, žijící a pracující v Keni, nalezli jako bezbranné mládě, nebyla žádnou výjimkou. Byla mírná, přítulná, oddaná a poslušná. Neztratila však svou hravost a právě na její následky měla doplatit. Ortel byl jasný: lvice musí do zoologické zahrady. Joy Adamsonová si však neuměla představit, že by Elsa měla strávit zbytek života v kleci.
Film, natočený podle autobiografického románu Joy Adamsonové, vypráví skutečný příběh lvice Elsy, tak jak se počátkem šedesátých let udál. Snímek, který obletěl celý svět, získal dva Oscary (za původní hudbu a za píseň Born Free).
Virginia McKennaová a Bill Travers, představující manžele Adamsonovy, byli v době natáčení Volání divočiny rovněž manželé. Společně se pak objevili i v dalších snímcích podobného typu, např. Obklíčeni slony.

Zdroj: ČT

Joy Adamsonová se ujala malého lvíčete Elsy poté, co byla zastřelena jeho lví matka. Humorné i dojemné příhody o vztahu Adamsonové a dospívajícího lvíčete tvoří osu tohoto atraktivního snímku o tom, jak velké právo má člověk zasahovat do přirozeného života ve volné přírodě. Film byl před lety uveden i v našich kinech, vyšla u nás rovněž i kniha Joy Adamsonové, podle níž snímek vznikl.
Cinema 1991/3/48

Autor/Zdroj: /Cinema

Barevný, širokoúhlý film vznikl podle knihy Joy Adamsové, úspěšného bestselleru o bezdětných manželích, kterí si v severní Keňi adoptovali - mladou lvici Elsu. Sentimentální kresba sobecké mateřské lásky ženy k mladé lvici působí na soudnějšího diváka dost pochybně. Film má ale i dobré momenty - když nám ukazuje přírodu a zvěř Keňi.