Věrná kopie

Příběh o tom, jak se v malé vesničce v jižním Toskánsku setkal jeden muž a jedna žena. On je anglický spisovatel, který zde má přednášet, ona je Francouzka a majitelka galerie. V mnoha ohledech je to vlastně zcela obyčejný příběh...

V tomto hravém, provokativním romantickém dramatu, z pera legendárního autora Abbase Kiarostamiho, si hlavní roli zahrála Juliette Binoche (za svůj výkon si na filmovém festival v Cannes vysloužila Zlatou palmu). Ztvárnila zde majitelku galerie, jež žije ve vesničce v Toskánsku a navštíví přednášku britského spisovatele (William Shimell) o autenticitě a falši v umění. Později žena pozve přednášejícího na projížďku po venkově, během které ho místní omylem pokládají za jejího manžela. Dvojice se tomu jen směje a dál si užívá odpoledne plného diskuzí o lásce, životě a umění. Vlastně se ti dva opravdu chovají jako dlouholetý manželský pár. Hrají tuto hru jen z rozmaru, nebo je to začátek nového vztahu?[/b]

Zdroj: HBO

Známý filmař Abbas Kiarostami, který byl čelným představitelem „íránského filmového zázraku" v devadesátých letech, natočil svůj první celovečerní evropský film, navíc s hereckou hvězdou Juliette Binocheovou (ta se objevila už v jeho paradokumentu Shirin z roku 2008). Zůstal však věrný minimalistickému stylu a v komorním příběhu jednoho dne vypráví o setkání muže a ženy v malebných kulisách letního Toskánska. Název Věrná kopie je zároveň titulem knihy, kterou představuje britský autor James Miller ve Florencii. Ve svazku se zabývá vztahem mezi originálem uměleckého díla a jeho kopií, přičemž podle něj i tato kopie má svou hodnotu. Jednou z jeho čtenářek je půvabná Francouzka, za níž spisovatel přijde do jejího starožitnictví, plného kopií starých soch. Oba si pak vyjedou do nedalekého městečka. Po poznámce majitelky kavárny, že vypadají jako manželský pár, se k sobě začnou chovat opravdu jako manželé, což přináší mimo jiné spory a nedorozumění. Vše ukončí zvonění místních zvonů... - Jako vždy u Kiarostamiho hrají i zde velmi důležitou roli nejmenší detaily, drobná gesta, nenápadné „odkazy" v záběrech, nebo časté použití zrcadel. Tvůrce se zároveň opírá o dialogy, vedené v italštině, francouzštině a angličtině a nesoucí různé významy. Rozřešení otázky, zda se jedná opravdu o manželský pár nebo jen o hru dvojice, která se náhodou sblížila, ponechává autor na divákovi (sám prý na ni nemá odpověď). Jeho dílo, jež je inspirováno "originálem", tedy snímkem Roberta Rosselliniho Viaggio in Italia (1953, Cesta po Itálii), může zároveň připomínat mj. i snímky Richarda Linklatera Before Sunrise (1995, Před úsvitem – V) a Před soumrakem (FP 7/2004) nebo Bergmanovy Scény z manželského života (1973, FP 2/78). Převažuje v něm meditativní rovina, spojená s proměnlivou emoční hladinou, v níž se odráží i charakterizace mužského a ženského "principu". Partnerem Binocheové je britský operní pěvec William Shimell, debutující v hraném filmu, a v epizodní roli se objeví legendární francouzský scenárista Jean-Claude Carrière.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/1

Náhoda svede v italském Toskánsku dohromady muže a ženu. Muž je britský spisovatel a přijel hovořit o své knize, žena je Francouzka a má tady malou výtvarnou síň. Během výletu za skvostnými památkami je lidé celkem logicky považují za dvojici. A bůhví proč, žena rozehraje hru, v níž se ztotožňuje s rolí manželky. Po krátkém zdráhání muž na hru přistoupí. A tak nakonec nevíme, kde končí hra a začíná pravda – nebo naopak.
První film, který slavný íránský tvůrce Abbas Kiarostami natočil v Evropě, vznikl podle hlavní představitelky Juliette Binocheové na základě zážitku, o němž jí tvůrce sugestivně vyprávěl, aby pak vzápětí popřel, že je pravdivý. Jako partnera herečky, která za tuto roli dostala letos v Cannes cenu za ženský herecký výkon, vybral režisér Williama Shimella, jehož nádherný baryton znají znalci opery, ve filmu je ale naprostým nováčkem.

(45. MFF Karlovy Vary, 2010)