Velká japonská válka

Velká japonská NUDA!!
Neviděl jsem žádný japonský válečný   film,tohle je myslím má první zkušenost a   popravdě hrozná!Příšerná hudba,divný dabing   a dialogy,nezáživné,zvláštní ozvučení   např.výbuchú,střel z tanků atd.Neměl jsem   sílu to ani dokoukat...vím hrozí mně   probodnutí katanou,ale za 20%,víc ani Ň.

Snímek ukazuje celé japonské válečné období   druhé světové války. A jelikož se jedná o   film japonský, je to prezentováno z pohledu   Japonců. Bitevní scény jsou sice vcelku   povedené, ale vzhledem k tříhodinové délce je   jich dosti málo. S vojenskou technikou měli   tvůrci zřejmě problémy. Žádnou dobovou   nesehnali. Křečovité vyprávění je   doplňováno autentickými válečnými záběry s   patřičným komentářem vypravěče. Až to   vypadá na hraný dokument. Historické   souvislosti jsou spíše oslavou japonských   bojovníků. Citové scény jsou zbytečně moc   dlouhé a nezajímavé. Plno hluchých míst   neuvěřitelně nudí a téměř uspává.   Velkofilm by zasloužil nůžky a to brutálně.   Jedná se o velmi slábý, dosti protahovaný   film.

Tenhle dvoudílný válečný film je o účasti   Japonců ve druhé světové válce. Přináší   japonský pohled na válečné situace, ale není   však japonskou nekritickou propagandou. Jak už   napsal kolega, připomíná to sovětské   válečné filmy, ve kterých tvůrci přinášeli   i dokumentární prvek. Některé japonské filmy   mají s těmi sovětskými společnou ještě   jednu věc. Jistou míru patetičnosti. Mluva   hrdinů je někdy až uspávající a někdy máte   pocit, že silně přehrávají.
Dvoudílný   film Velká japonská válka se odehrává od doby   před útokem na Pearl Harbour až po soudy   odsuzující válečné zločiny.

Film natočený ve stylu známého především ze   sovětských válečných snímků. Skutečné   události a osoby, data a fakta, mapky vojenských   operací, kombinace hraných sekvencí s   dokumentárními záběry, vše s komentářem   hlasem mimo obraz. Jednotlivosti války ukázány   prostřednictvím osudů několika „historicky   bezvýznamných“ osob. Na rozdíl od amerických   filmů zobrazující válku v tichomoří, ve   kterých jsou japonští vojáci zobrazeni pouze   jako krutí fanatičtí řezníci, se v tomto   případě jedná o poněkud vyváženější   pohled. Je zde zobrazena, i ta zmíněná,   fanatická krutost, bezbřehá loajálnost jdoucí   za hranice chápání příslušníků jiných   kultur, válečné zločiny, ale i,   prostřednictvím hluboce lidských příběhů,   humanismus a touha po životě obyčejných   vojáků jež se vzepřeli nesmyslnosti   sebeobětování ve jménu císaře. Je zde ovšem   patrná i mírná snaha o zlehčení a   ospravedlnění některých činů, zhruba   taková, jako když němečtí tvůrci točí   filmy o druhé světové válce. Jedna   vážnější výtka by se našla i zde, sic   nejsem odborník na válečnou techniku, ale mám   dojem, že typy tanků použitých pro natáčení   nejsou zrovna autentické.