Obsah filmu Věčný Žid
Během druhé světové války byl film "Der Ewige Jude" součástí německé propagandy proti příslušníkům židovského národa. Jedná se o jeden z názorných prostředků, na kterém lze demonstrovat přípravu holocaustu nacistickým režimem. Film je tedy považován jako část propagandistické přípravy na tzv. řešení židovské otázky. Věčný žid podněcuje nenávist proti Židům, které zobrazuje jako sociální parazity s destruktivním vlivem na společnost nejen ve světě, ale především v Německu. Proto je tento film v mnoha zemích (včetně ČR) zakázán. Film může být promítán pouze na uzavřených vědeckých seminářích za splnění předem daných podmínek a musí být...
Během druhé světové války byl film "Der Ewige Jude" součástí německé propagandy proti příslušníkům židovského národa. Jedná se o jeden z názorných prostředků, na kterém lze demonstrovat přípravu holocaustu nacistickým režimem. Film je tedy považován jako část propagandistické přípravy na tzv. řešení židovské otázky. Věčný žid podněcuje nenávist proti Židům, které zobrazuje jako sociální parazity s destruktivním vlivem na společnost nejen ve světě, ale především v Německu. Proto je tento film v mnoha zemích (včetně ČR) zakázán. Film může být promítán pouze na uzavřených vědeckých seminářích za splnění předem daných podmínek a musí být doprovázen vysvětlujícím komentářem. V Německu se toto omezení týká asi 40 filmů, které vznikly v období 1933 – 1945.
Věčný Žid je označen jako dokumentární. Ve skutečnosti se však nejedná o dokument, ale o propagandu obsahující zmanipulované skutečnosti, polopravdy či tvrzení nezakládající se na pravdě.
Historiky je však považován jako jedno z největších děl kinematografie.
V období Třetí říše se promítal ve dvou verzích:
1. verzi pro dospělé
2. verzi pro děti (byla promítána od 16 hodin a neobsahovala scény rituálního podřezávání dobytka a scény kde Karel vystupoval nahý)
Taktika snahy o "odlidštění" nepřítele: "znázornění lidí, kteří už nejsou lidmi, nýbrž zvířata nebo obtížný hmyz, který může být a MUSÍ být zničen." (citace: Jiří Klement)
Tento antisemitský propagandistický film byl zhotoven roku 1939 na příkaz ministra propagandy Josepha Goebbelse. Po skončení války označil režisér Fritz Hippler film jako „Negaci všeho lidského a humánního“. Při jeho premiéře dne 28. 11. 1940 hovořil však v této souvislosti o „symfonii odporu a hrůzy“. < Zobrazit méně
Autor: Aintcha, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 10.12.2010
Masová propaganda založená na ovladatelnosti stáda demagogickým blábolem, který se musí opakovat pořád dokola, aby ho pochopil i ten nejomezenější člen obecenstva. Aneb Hitlerův Mein Kampf ve zkratce pro ty, komu se to nechce číst a ztrácet tak drahocený čas. Snímek je: poselstvím a schopností přesvědčit značně nebezpečný, zobrazením násilí na zvířatech hodně odvážný, přínosem kinematografii totálně mizerný a nudný až hanba. Pouze pro studijní účely.
Hodnocení:
Přidáno: 21.12.2009
Svým dokumentárním snímkem dal režisér Fritz Hippler popud k nejhorší antisemititské kampani. Ve filmu se střídají masové scény a sekvence, charakterizující podle nacistického pojetí typické zástupce "světového židovství". Statisté byli jednotkami SS svezeni z polského území do Prahy. Mimo to točil Hippler ještě ve Varšavě, Lodži, Lublinu a Krakově.
Masové scény mají vzbudit ošklivost z údajně bídného a primitivního života východních příslušníků židovského národa. Židovská víra je tu zatracována a její zvyky označeny za barbarské, neevropské a sadistické.
Citáty a portréty Charlie Chaplina, Ernesta Lubitsche, Maxe Reinhardta a Petera Lorrea mají odhalit "agresivně-patologické cíle židovského celosvětového spiknutí, které je namířeno především proti německému národu". Jako jediné východisko film propaguje vyhlazení židovské rasy. Sugestivní záběry opravdu vzbuzovaly v divákovi silné emoce, protože čistě technická stránka filmu se nacistickým filmovým expertům podařila téměř perfektně. Přesto se sugestivně natočené dílo nesetkalo u obecenstva s takovým úspěchem, v jaký nacistické vedení věřilo.