Vanishing Point

Jeden z prvních snímků o   jedné automobilové honičce   policistů s rychle jedoucím   motoristou jedoucí odněkud   někam, který se vlivem   rozhlasové stanice stane u   veřejnosti tak populárním,   že mu začnou dokonce i   pomáhat. Svou popularitu si   na námětu vybudoval třeba   Burt Reynold snímkem ´Polda   a bandita´ (1977). Do   dokonalosti však takovou   honičku zpracoval kaskadér   H.B. Halicki a to svým   snímkem ´Gone in 60 Seconds   (1974). Rychlá jízda se   stala také námětem   šílených závodů, který v   70. letech taktéž vzniklo   poměrně hodně. Takže tu   máme nějakého Kowalskiho   osobně dodávající auta a   jednoho dne vyrazí na dlouhou   cestu z Denveru do San   Franciska, ale tentokrát jede   opravdu hodně rychle a to   údajně kvůli sázce, že to   zvládne za dva dny. Takže   takový malý výlet   poháněný benzínem,   nevšední rychlostí a   dokonce i svými osobními   démony. Není divu, že si ho   brzy všimne policie. Celkem   tři státy se ho nakonec   snaží zoufalé chytit a   jenom proto, že je na   osamělých silnicích   hrozbou. Chytí ho? Naprostý   minimalismus vládne snímkem,   který v podstatě nemá ani   žádný děj. Jen svobodnou   jízdu jednotlivce se zoufalou   policií za zády a k tomu   jeden rozhlasový DJ   vyznávající mu v éteru   podporu. Nic víc, nic míň.   A přesto je to filmový   zážitek, u kterého je i   doma na gauči cítit horký   vzduch s vůní benzínu a   prach mezi zuby. Dobře   stavěná je i retrospektiva,   z kterých se postupně   dozvídáme vše o charakteru   a minulosti Kowalskiho.   Snímek má svá synonyma i   určité aspekty, které   snímku chybí, ale s tím si   poradili další tvůrci   obdobných filmových   počinů. Tento film zkrátka   udal směr a co si budeme   povídat, tvůrci se toho   drží dodnes.

Úplně nejvíc. To není   žádná automobilová tralala   napříč kontinentem.   Samozřejmě, jedna rovina je   ta "technická",   protože takhle   "mají" vypadat   rychlý šroubky. Spousta   dalších rovin je v tom   imaginativním kulturnu. Já v   tom vidím fašistický stát.   Dnes k jeho popisu potřebují   škrabalové spoustu stránek.   Tohle je holá řiť. Každá   tříska setsakra bolí.   Jedinec nemá PRÁVO něco   VYSVĚTLOVAT. Má držet hubu   a krok. Tedy povolené kroky   za povolenou jednotku času a   na trase, kterou stát   nachystal. Chce stát, abys   jel doleva, musíš doleva.   Běda, když Ti tam zrovna   svítí do slzících očí a   raději bys rovně.   Zamítnuto. Ztrácíš jeden   život. Tvůj problém, že je   jediný. Úžasný, úžasný,   úžasný varování ze   sedmdesátek. Už je to tady   dávno. Zachraň se kdo   můžeš!

Wau. Příběh je jasně   daný, Kowalskimu je svět po   ztrátě své lásky dá se   říct úplně ukradený. Jel   si svoji jízdu (vlnu) pohody,   tak jako ji hledala jeho   láska. Jeho jízda svobody   nám všem otevřela oči a   jen jsme s nadšením   sledovali jeho freeride,   která díky skvělým   kamerovým momentům dělá z   této Road Movie   nezapomenutelnou zábavu. Na   ten konec není třeba co   dodávat, film úplná   senzace.

Vanishing Point
Poměrně dobré drama, které   je vlastně jednou velkou   jízdou autem po Spojených   státech. Několik scén   stojí opravdu za to, ale   celkově se tady nic   pořádného neděje. Líbí   se mi hlavně ta volnost a   svoboda hlavního hrdiny,   který jede pořád dál a o   nic jiného se nestará. No a   poslední scéna, kdy se   rozseká o stojící buldozery   je vynikající.

Docela zvláštní věc.   Kowalski jedné noci vyjede s   Dodge Challengerem a jede. A o   tom je ve zkratce celej   snímek. Problém je, že v   něm nic jinýho ani nevidím.   Možná jsem natvrdlej, ale   mě to celý přišlo jako   jedna dlouhá   bezmyšlenkovitá jízda.   Proč vlastně to všechno?   Uniká mi něco? Já tu totiž   nějakou zápletku hledal   marně. Dostal jsem jenom   hodně kilometrů ujetých po   amerických silnicích ale   málo příběhovosti,   překvapení a ani tý zábavy   nebylo příliš. Při   sledování týhle věci jsem   si několikrát vzpomněl na   Bezstarostnou jízdu, což ode   mě rozhodně není pochvala.   Odehrává se to totiž zhruba   ve stejný době, má to   povedenej soundtrack, je to   stejně tak jakási   „americká oslava   svobody“, ale myšlenku to   nemá vesměs žádnou.   Nemám nic proti oddechovkám,   když se dobře bavím, tady   to prvních asi dvacet minut   vypadalo, že Kowalski z toho   auta snad ani nevystoupí,   což nakonec udělal, ale   žádná ta odbočka příliš   zábavy nepřinesla. Takže   chválím mnoho povedených   záběrů rychlé jízdy, ale   sledovat to více než 100   minut a dočkat se podobně   pochybného zakončení jako v   Bezstarostné jízdě…ach   jo. Na druhý straně tohle,   ač nic výjimečného, byla   přeci jenom neporovnatelně   snesitelnější podívaná. A   Dodge Challenger je krásnej   bourák.

Tohle je asi pro kzdyho, kdo   ma slbost pro Dodge   Challenger. Zavrecna scena,   kdy je plnej drog a rozjebe se   ty buldozery je k nezaplaceni.   Klasika pro toho kdo miluje   muscle cars.

Myslím, že to není jen   manifest mládeže   sedmdesátých let a bouření   autoritám. Je to hlavně o   tom, co si každý z nás v   koutku duše občas přeje -   na všechno to tady se   vykašlat a jet a nic   neřešit, prázdno před   sebou i za sebou a konečně   chvilka svobody.

Easy Rider na čtyřech kolech
Film o svobode a nezavislosti   zabaleny do atraktivni a   zatracene rychle jizdy. U   tohohle filmu by se filamri   meli ucit, jak tocit   automobilove honicky.

No, musím uznat, že jsem   zklamán. Film jsem si sehnal   hlavně proto, že se o něm   pořád mluví v Tarantinově   Autě Zabiják. Automobilové   honičky ze 70. let fakt   žeru ale tohle bylo tak   trochu o ničem. Bylo to sice   pěkně natočené a hl.   hrdina vetšinu filmu stráví   za volantem ale já se asi po   půlce filmu začal nudit.   Bylo to hlavně tím, že je   ve filmu minimum karambolů a   honiček s policií. Tohle je   prostě o tom, že nějaký   chlápek někam jede a jede a   jede. A to trvá hodinu a   půl.