V žáru noci

Pomalejší tempo je poplatné době vzniku filmu,   ale jinak vše ostatní velmi dobré. Herci,   dabing, případ samotný, rozuzlení, nálada   filmu, dobře vykreslená doba a místo. Slušné   krimi / drama, které i po letech neztrácí   kvalitu ačkoliv mi to tempo malinko vadilo. Ale i   tak slušný snímek.

Spektakulární drama
Ještě že toho Sidneye Poitiera mají, jinak by   se jim těžko dařilo přesvědčit, že v   černé části populace USA existují černoši   distingovanější, než mnozí bílí. Sice si   pomohli, že z většiny bílých udělali hovada,   aby bylo umocněno charisma tohoto herce, který   přesvědčivě zapůsobil v krátkém čase hned   na třikrát (Hádej, kdo přijde.., Panu   učiteli..) Velice působivé zejména v   nahrávkách Steigera.

Klasická detektivka, kde se projíždějící   černošský detektiv připlete k vraždě. Ve   státě Mississippi je však i po sto letech po   občanské válce hluboce zakořeněný rasismus,   a tak se musí detektiv Tibbs (Sidney Poitier)   vypořádat nejen s vrahem.

Pro zajímavost jsem si zjistila, zda ve státě   Mississippi stále trvá možnost udělení trestu   smrti, kupodivu ano. Pak se tedy divím, že   čítá bezmála tři miliony obyvatel - s   policejním postupem při vyšetřování vražd,   jaký jsem měla možnost včera večer vidět.   Inu, ne nadarmo v TV frčí jen Kriminálka Miami,   New York a Las Vegas a ne třeba Kriminálka   Jackson, že... taky to jsou pěkný konzervy, za   ukradení dobytka vám dodnes hrozí expedice na   věčnost, muži mají zakázáno být na   veřejnosti vzrušení a v Oxfordu je trestné   "vytváření zbytečných zvuků".   Takže si o zde přetřásaných rasistických   upocených jižanských vidlácích již   nemyslím, že by přílišnou nadneseností   jejich charakterových nedostatků nějak utrpěli   na pověsti, stejně jako pomalu chápu smutek   faktu, že o lidských kvalitách, bez ohledu na   barvu pleti, se jedinci, kterým snad ještě   nedošlo, že válka Severu proti Jihu skončila,   musí přesvědčovat kus od kusu, krok po   kroku... ale jen ti, co nejdou do přízně   Normanu Batesovi, a takových tam byla, bohužel,   většina. Napětí mezi Virgilem Tibbsem a   náčelníkem Gillespiem těžklo úměrně vedru   a urážlivým narážkám na inspektorův původ   a rozhodně mu neulevila ani konfrontace se   "svobodnými otroky", kteří si stále   byli vědomi svého podřadného místa ve   společnosti. Spíš, než o vraždu samotnou, zde   kráčí o kritiku rasové nadřazenosti a lidské   omezenosti, kterou jsem si díky sympatickým   výkonům Sidneyho Poitiera a Roda Steigera, ve   velmi slušném českém znění, celkem   vychutnala.

Pro mě rozhodně překvapení. Záležitost   týkající se rasismu na americkém jihu.   Přikláním se i k českému dabingu, který je   bravurně zvládnutý. Hláška od Štepničky   "Říkají mi, pane Tibbsi." si budu   dlouho pamatovat.

Skvělí film drama jak má bít je to skvěle   obsazeno
a skvělé vyšetřování   nás zavede až k jádru problému Jihu.

Velmi dobré krimidrama, kde detektivní příběh   není tou hlavní dějovou linii. Monohem více   tam jde o vztah mezi bílým a černým poldou,   kteří společně vyšetřují případ vraždy   ve státě Mississippi, kde se dlouhá léta   nemohli smířit s rasovou rovnoprávností.   Vynikající Sidney Poitier a neméně dobrý Rod   Steiger, který za svou roli šerifa Gillespieho   obdržel Oscara. Bylo fajn zavzpomínat, jak   vypadal Steiger, když měl ještě vlasy.

zvolna plynoucí krimi a drama o rasismu v jednom
Oproti svému lehce unylému pokračovateli   (Říkejte mi pane Tibbsi) je tento film mnohem   zdařilejší, propracovanější a   zajímavější. Už jen to, že nevím, co je   vlastně hlavním tématem filmu. Vypadá jako   klasická detektivní pozvolna plynoucí krimi,   ale záhy tu máme drama o rasismu a o tom, co   znamenalo být v 60. letech na jihu USA   inteligentním a dobře postaveným černochem.   Navzdory tomu, že jde o dvě zcela protichůdná   témata nedochází v ději k jejich rozkolu a   vzájemně se nepřebíjí, což je v některých   filmech trošičku problém.
Vražda byla nakonec   vyřešena a ten rasismus? ("Ježíš   Virgile, vždyť ty seš úplně stejnej jako   my").

Více, než problematika rasismu v   USA v šedesátých letech mě však dráždily   žluté brýle Roda Steigara – perfektní   módní hit!