V zajetí chuti

Film začíná jako oslava gurmánství: záběry na porcovaný rostbíf, profesionálními grify sekanou zeleninu, ústřice, humry a garnáty. V pozadí labužnických hrátek se ale skrývá příběh o manipulaci, o chuti ovládat toho druhého.
Mladý číšník Nicolas dostane od obchodníka Delamonta lukrativní nabídku: má sé stát jeho osobním ochutnavačem a dávat pozor, aby se ve stravě neobjevil ani náznak chuti ryb a sýra, na něž alergický Delamontův žaludek reaguje víc než nelibě. Mezi muži časem vzniká zvláštní závislost. Podnikatel, jenž má bohatství i moc, ve skutečnosti touží po dokonalém druhém já. Aby toho dosáhl, je schopen všeho: mladíka internuje, vyhladoví a potom pozve k opulentní hostině, kde se podává menu připravené na prudkém dávidle. Nicholas si rybu už asi nikdy nedá... Bývalý číšník je časem zcela vtažen do hry a poddá se Delamontově vlivu. Z šílené citové pasti je jediné východisko... Film noir Francouze Bernarda Rappa je lahůdkou, ze které bude filmový strávník odcházet možná unaven psychologickou zápletkou, ale sytý.
MAD Premiére 2000/11/60

Autor/Zdroj: MAD/Premiere


Příběh: Nicolas se zatím životem spíš protloukal, a tak nadšeně přijímá štědrou nabídku výstředního boháče. Dělat ochutnávače pokrmů mu přijde poněkud ponižující a podivné, láká ho ale život v přepychu a v přízni vlivného byznysmena. Fredericovi ovšem nejde jen o identické chutě, chce z Nicolase udělat své duchovní dvojče. V jejich bizarním soužití se Nicolas potácí mezi bojem o vlastní identitu a naprostou fascinací a oddaností svému pánovi.
Filozofující psychoanalýza nad jídlem - jak francouzskél Na erotické jiskření jsou Francouzi taky machři. Obojího je ve filmu dost. Fetišistická posedlost a důraz na manýristickou kvalitu filmového provedení, to zase připomíná Petera Greenawaye. Zajetím chuti prostě můžeme listovat jako filmovým slovníkem a hledat inspirace, rukopisy a klišé, ze kterých se režisér Rapp poučil. Konečný výsledek je trochu chladný a odtažitý, v jeho prospěch však mluví krásná, opulentní výprava a působivá kamera. Jean Pierre Lorit se ústřední role Nicolase chopil přesvědčivě a úspěšně kolísá mezi naivním toy-boyem, vyčůránkem a psychopatem.
Jak moc se ale podařilo budovat potřebné napětí, to je otázka do pranice. Příběh samotný dostává velmi brzy fatální ránu do týla, když
příliš, opravdu příliš záhy se provalí pointa vztahu mezi Nicolasem a Fre
dericem. Ve statických vstupech přerušují narůstající děj svědkové a čumilové, aby divákům prozradili, co se ještě stane. Teprve po seznámení s patřičně předžvýkanou událostí se můžeme posunout dál. V zajetí chuti není detektivka, ale víc překvapení a záhadnosti by mu dalo šťávu. Tahle metoda nejenom film tříští na kusy a zbytečně odzbrojuje, ale hlavně nenechává naší vlastní fantazii a dohadům skoro žádné volné místo. A to je u snímku o nevypočitatelných zákrutách lidského vědomí trochu faux-pas. Určitě se to dobře četlo v románové předloze, ale knížka není film.
Což je škoda. Zápletka vůbec nebyla marná, zato nabitá skrytým sexappealem. Nemnoho filmů je o osudové přitažlivosti mezi dvěma muži. Člověk si jen může domýšlet, jak by s ní asi dokázal naložit třeba Buňuel. Režisér se klasikům určitě vyrovnat chtěl - holdem zlatým časům francouzského filmu je i obsazení chodící legendy JeannaPierra Léauda do roličky vyšetřovatele. A i když zůstal jen na půli cesty, Rapp natočil gurmánský popis posedlosti, který patří rozhodně k tomu lepšímu, co se poslední dobou ve Francii urodilo.
Šárka Halaštová Totalfilm 2000/9/97

Autor/Zdroj: Halaštová Šárka/Total Film


DISTRIBUČNÍ SPOLEČNOST ARTCAM UVÁDÍ:
V ZAJETÍ CHUTI
(Une affaire de goút)
Francie 1999, 90 min., české titulky, do 12 let nevhodný, 1:1,85
Žánr: thriller Internet: www.artcam.cz, www.pyramidefilms.com/uneaffairedegout/
Thriller rafinovaný po francouzsku!
Film byl uveden v soutěži letošního MFF Karlovy Vary.
Režie: Bernard Rapp
Scénář: Gilles Taurand, Bernard Rapp podle knihy Philippe Ballanda
Kamera: Gérard de Battista
Hudba: Jean-Philippe Goude
Hrají: Bernard Giraudeau (Frédéric Delamont), Jean-Pierre Lorit (Nicolas Riviěre), Florence Thomassin (Béatrice), Charles Berling (René Rousset), Artus de Penguern (Flavert)
Premiéra: 23.listopadu 2000
Proč si najal bohatý průmyslník Frédéric Delamont mladého číšníka Nicolase jako osobního ochutnavače? Za co mu platí vysokou gáži? Proč má fobii z náhodného pozření ryby nebo sýru?
Bojí se vražedného útoku? Chce svést Nicolasovu půvabnou přítelkyni? Jak se vyrovná Béatrice s Nicolasovou proměnou k Frédéricovu obrazu? Jaké je skutečné tajemství jejich silného vztahu?
Může existovat přátelství mezi tak rozdílnými a zároveň podivnými muži? Přátelství na život a na smrt?
Mnoho otázek, ale jen jediná odpověď. Najdete ji v kině.
Programování: Film Distribution Artcam, tel.lfax: 01917220641, Jagellonská 7, Plzeň, 301 36
Film Distribution Artcam, s r.o., Rašínovo nábř. 6, Praha 2, tel: (02) 24918833, e-mail: artcam ~artcam.cz

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Delikátní thriller o rafinované manipulaci s člověkem prostřednictvím důsledně realizovaného „splynutí duší". Fréderic Delamont, průmyslník na vrcholu úspěchu, rafinovaný a originální muž, se v restauraci seznámí s mladým číšníkem Nicolasem Riviérem, který ho zaujme svou profesionalitou. Pár dní nato nabídne podnikatel mladému muži dobře placené místo osobního „ochutnávače", jenž mu má při obchodních večeřích doporučovat jídelníček a posuzovat kvalitu pokrmů. Delamont má některé fobie a povahové zvláštnosti, jež postupně silně komplikují původně čistě obchodní vztah obou mužů…
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Existenciálně laděný thriller ve stylu filmů noir V zajetí chuti, jenž byl uveden v soutěži loňského MFF Karlovy Vary a získal tu Zvláštní uznání poroty, natočil novinář, scenárista a režisér Bernard Rapp. Ten se již ve svém prvním celovečerním filmu z roku 1996 s názvem Tiré a part věnuje tématu manipulace ("Žijeme naše životy tak, že manipulujeme jeden druhým"). Z rozhovoru s režisérem Rappem o snímku V zajetí chuti vyjímáme: "Krutá perverzita, skryté touhy a šílenství. Dá se říct, že váš film zkoumá různé obsese?" "Bezpochyby také, ale jde především o prostředí, ve kterém se pohybuje Frédéric Delamont (Bernard Giraudeau). Objevujeme postavu, která má všechno - úspěch, bohatství a moc. Ale jeho touha po dokonalosti je tak silná, že sní o svém jiném "já". Sní o muži, jehož stín splyne s jeho vlastním, o určitém druhu spojení. A když potká Nicolase (Jean-Pierre Lorit), je z toho v jistém smyslu láska na první pohled. Najme ho jako ochutnávače, ale je to pouhá záminka a rychle pochopíme, že tato práce nebude spočívat pouze v ochutnávání pokrmů jeho šéfa." "V pozadí labužnické hry se odehrává příběh o odcizení." "Samozřejmě. Na první pohled se to jeví jako rozmar (v roce 2000 si najmout svého ochutnávače), ale v pozadí se rýsuje mnohem perverznější hra, ve které jsou postavy nelítostně konfrontovány samy se sebou a s nejskrytějšími rysy své osobnosti. " "Labužnictví je v podstatě jenom záminka." "Je podstatné. Muselo být věrohodné, jinak by příběh neměl logiku. Proto jsme točili v Lyonu, kde je mnoho vyhlášených restaurací. Ale máte pravdu, je to maska a už v prvních záběrech je zřejmé, že za velkolepou úpravou "velké kuchyně" se skrývá násilí a utrpení." "Jako v milostných příbězích." "Ale to je milostný příběh!..." "A co Nicolas?" "Musí si vybrat mezi láskou k Béatrice (Florence Thomassinová), která reprezentuje opravdový život, a skokem do prázdna, které představuje Frédéric. A je to ještě těžší, protože v tomto příběhu nikdo není pánem situace."

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Kalichy chuťových buněk rozložily sousto na prvočinitele, proleptaly se k jeho základním ingrediencím, nasály vybalancovanost jejich poměru, rafinovanost skladby a delikátnost přípravy. V okamžiku, kdy chuťové detektory opakovaně vyloučily přítomnost sýrových příměsí a rybiny, pak mohl Nicolas Riviére tenhle žvanec prohlásit za nezávadný, uspokojivě stravitelný, a posunout jej tudíž až k samotnému vrcholu konzumního řetězce, personifikovaného úspěšným průmyslníkem, bonvivánem a všestranným psychopatem Frédéricem Delamontem. Příležitostný číšník Nicolas měl totiž to štěstí (nebo možná spíš smůlu), že: měřil 176 centimetrů, vážil 70 kilogramů, nosil boty dvaačtyřicítky, měl ruce pianisty, dostatečně plné rty, inteligentní úsměv, flexibilnost améby, sugestibilnost nadrženého média (jež se chce už konečně předvést), faustovskou otrlost existenciálního gamblera a také jakousi neuchopitelnou auru, která je v kombinaci s bazalkovou zálivkou do salátu prostě k sežrání. Tak tímhle vším musíte disponovat, chcete-li získat excelentně placené místo osobního ochutnávače u perfekcionisty Delamonta, jehož traumata z dětství z něj učinila chodící sbírku většiny popsaných psychóz a fóbií. Je to náročná, čtyřiadvacetihodinová služba, při které se nimráte nejen v bešamelu a telecím ragú, ale postupem času ochutnáváte pro šéfa i ženy, samotu a bolest. A z gastronomického poskoka se stáváte jeho důvěrníkem, společníkem, poradcem a komplicem v proklatě nebezpečné hře, kde posledním fantem je váš ztracený život a výhrou je smrt.
Bernard Rapp je novinář, scenárista a režisér, který již ve svém prvním celovečeráku (Tiré á part, 1995) naznačil, jak zásadním fenoménem je pro něj manipulace („Žijeme naše životy tím, že manipulujeme jeden druhým.") Literární předloha Philippa Ballanda mu pro jeho pseudogurmánský thriller nabídla hodně vděčnou látku, jejíž gastronomický rámec je zjevně zástupným symbolem pro kontext mnohem univerzálnější. Rappův kompoziční styl nezapře i jeho geny televizního dokumentaristy - děj se odvíjí jako jakási fiktivní dokumentární rekonstrukce, kdy jsou jednotlivé sekvence uváděny svědeckými výpověd'mi těch, kteří byli Frédéricovi a Nicolasovi v rozhodujících chvílích nablízku. „Zajatec chuti" Bernard Giraudeau (Dva muži ve městě, Specialisté) tu ztvárnil bizarní postavu modelového manipulátora, bohatého psychopatického estéta Delamonta, jenž hledá a nachází oběť, kterou rafinovaně hněte k obrazu svému. Ale pošahaná rovnice, podle které dvě individuality mohou dát jedinou identitu, prostě nevychází (pakliže nebudete trochu švindlovat se životem a se smrtí). V téhle existenciální matematice je prostě mnoho neodhadnutelných proměnných a variantních algoritmů, podle kterých může být Delamont postava nemocná a trpící, stejně jako kanibalistická zrůda, jež si pěstuje svého dvojníka proto, aby ho mohla současně pozřít i vyvrhnout. Jeho spoluhráč Nicolas (Jean-Pierre Lorit, ještě o něm uslyšíme), který tenhle ujetý kšeft vzal zpočátku pro peníze, posléze jím začal být vzrušován a nakonec pohlcen, ve vás dokáže vzbudit jisté souznění, zvědavost (kam až je schopen zajít) i nepříjemně dotěrný pocit, že některé mezní obsese je možné řešit pouze samurajským nožem. Zbytek „světa" tvoří v tomhle snímku spíše jen ornamentální statisté, mezi nimiž přece jen z řady poněkud vybočuje Nicolasova dívka Béatrice (Florence Thomassinová). Rapp nám tu elegantně servíruje podivný příběh lásky a sebelásky, klamu a sebeklamu, vraždy a sebevraždy... Možná vám způsob jeho vyprávění vzdáleně připomene kontroverzní opusy Clauda Chabrola, možná ve vás vzbudí dojem, že maniodepresivita není nemoc, ale životní styl vyvolených - a možná si po závěrečných titulcích oddychnete, jakýže to máte vlastně bezproblémový život. Tahle pseudogastronomická manipulace se prostě povedla. Tak dobrou chut!
Michal Šobr Cinema 2000/11/106

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema


Francouzský snímek scenáristy a režiséra Bernarda Rappa V zajetí chuti je adaptací románu Philippa Balland Affaires de goút. Přichází se zajímavým tématem manipulace člověka prostřednictvím důsledně realizovaného "splynutí duší ". - Bohatý průmyslník Frédéric Delanaont si najme mladíka Nicolase jako svého osobního ochutnávače. Zpočátku to vypadá, že boháč se chce jen vyvarovat ingrediencí ze sýrů a ryb, jež nesnáší. Ale deprimovaný podnikatel postupně začne po zaměstnanci vyžadovat stále větší souhru jejich prožitků, od vypěstování stejných chuťových preferenci přes uplatnění vzájemné fyziologické podobnosti až po naprostou ztrátu mladíkovy osobnosti. Navzdory tomu Nicolas podivnou hru přijímá. Nejde přitom o přátelství ani o homosexualitu. Oba aktéři se pomalu stávají závislí jeden na druhém ve všech oblastech svého vnímání i svých projevů. - Bernard Rapp se věnuje pečlivému popisu vzniku a vývoje bizarního vztahu, založeného na dokonale provozovaném požitkářství. To ovšem pouze nahrazuje vnitřní prázdnotu protagonistů a navzdory neuvěřitelně rozmanitým možnostem nevyhnutně vede k depresím, z nichž nakonec není úniku. Snímek je tak rafinovanou, fantaskně nadsazenou studií emocionální a existenciální krize člověka konzumního věku. Bernard Rapp se v ní kromě svérázně "úchylné" filozofie literární předlohy opírá také o souznějici, chladně dokonalé dekadentní kompozice kameramana Gérarda de Battisty a o vyzrálé herectví Bernarda Giraudeaua v roli Frédérica Delanaonta.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/12/31

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled