V šest ráno na letišti

Masochismus, ale nechtěně   zábavnej.   Československo-sovětské   přátelství a nadšení z   toho chčije niagarskými   proudy a zcela cizí lidé   mají příkladně otcovský,   potažmo mateřský přístup   k pražskému Pepíkovi,   kterej toho v Moskvě stíhá   tolik jako Muž z Ria během   týdenní dovolené. Což mu   na tváři vyčaruje   kontinuální úsměv tydýta.   Nemůžu ovšem souhlasit s   tím, že moskevský kamarád   Míša měl doma britskou   mramorovanou kočku a   spelloval do telefonu. To je   přece ideologicky   nepřijatelné.

Tak to je nářez! Dnešní   premiéra na CS filmu pro   zasmání. Polodokument, kde   tvoří nedílnou součást   filmu záběry z   Mezinárodního festivalu   mládeže v Moskvě, je plný   naivity a ruského jazyka.   Záběry vyšňořené Moskvy,   zahraniční delegace v   tradičních národních   krojích. V tom vše se   zmítá Pepíček se svým   ruským přítelem, který se   ho ujme. Aby nebylo té srandy   málo, tak si vymění Pepča   kufřík s jakýmsi   diverzantem Homolou, později   se ukáže, že je kouzelník,   a kufr je plný západní   měny, zlatých mincí a i ta   parabola se tam najde. Prostě   kravina na kvadrát.

Tak tahle veleblbina snad   nemohla zaujmout ani pány   kluky. Agitka o krásách   Moskvy a multi kulti. Nu,   možno pochválit výpravu a   kroje, ale jinak je to fakt   naprosto k ničemu. Hlavně   že se Pepíček vrátil do   večera domů.

Krásný barevný film plný   tanců a usměvavých   tváří. Takové filmy se   natáčí v době klidu, kdy   se všude rozlébá mír. Je   to dětský film. I Čuřil se   na něj díval. Ale on se jej   tak nějak snaží spražit   ideologicky.
Já to   provedu krapet jinak. Bývám   shovívavý. Trochu jsem pojal   podezření, že u tohoto   filmu se inspirovali tvůrci   podobných hovadin, jako byly   seriály 24 hodin. Co všechno   se za ten den dá stihnout.   Takový chlapec jménem   Pepíček bydlí na Letišti   Ruzyně. Za staršího bráchu   ma Stanislava Fišera. Malý   Pepíček toho za den stihne   mnoh. V šest hodin ráno   vstane a bez snídaně uíká   vítat sovětskou delegaci na   plochu. Stihne při tom   zapomenout doma pionýrský   šátek, nastoupit do letadla,   zamknout se na hajzlíku,   proprat si tam sbírku   známek, odletět do Moskvy,   poflakovat se tam po ulicích,   vyrazit nějakýmu Ivanovi z   rukou zmrzlinu, sledovat   podezřelou osobu, všude se   setkávat s kulturou a hudbou,   odletět zpátky včas. Tedy   dříve, než se rodiče   vrátí odkudsi. A teď. Jak   to ten Pepíček všedchno   dokázal stihnout. Vezměmě v   potaz, že dnes se do moskvy   letí dvě a pů hodiny. To   máme pět hodin letu. A to   máme dnes. Předpokládám,   že před těmi padesáti ety   doba lety byla delší. en   Papíček toho prostě za ten   den stihnuů tolik, co   běžný akční americký   hrdiny.
Film je v   podstatě hraným dokumentem a   byl natočen jako příspěvek   k československo sovětskému   přátelství. Je to v   podstatě volovina, alespoň   byla natočena na barevný   materiál.