Obsah filmu V paprscích slunce
Uznávaný ruský autor získal od vlády Korejské lidově demokratické republiky povolení natočit Zin-mi a její rodinu, jak se připravuje na očekávané celostátní slavnosti. Totalitní režim požadoval od režiséra zachycení vzorové agitky, díky níž se dostane do celého světa falešný obraz idylicky budované severokorejské reality. Ačkoli strana vydala příkaz naaranžovat pro dokumentaristu efektivní lživé záběry, přece jen si i v těžkých podmínkách dokázal Manskij nalézt skulinu k prokouknutí tohoto absurdního představení. Stačilo třeba nechat běžet kameru už během střežených příprav Zin-mina příběhu inscenovaných přímo před očima štábu najatými...
Uznávaný ruský autor získal od vlády Korejské lidově demokratické republiky povolení natočit Zin-mi a její rodinu, jak se připravuje na očekávané celostátní slavnosti. Totalitní režim požadoval od režiséra zachycení vzorové agitky, díky níž se dostane do celého světa falešný obraz idylicky budované severokorejské reality. Ačkoli strana vydala příkaz naaranžovat pro dokumentaristu efektivní lživé záběry, přece jen si i v těžkých podmínkách dokázal Manskij nalézt skulinu k prokouknutí tohoto absurdního představení. Stačilo třeba nechat běžet kameru už během střežených příprav Zin-mina příběhu inscenovaných přímo před očima štábu najatými severokorejskými „režiséry". Jejich hlavním cílem bylo poskytnout Manskému „přirozený" obraz šťastného děvčete. Vidíme tak hrdou Zin-mi, jak vstupuje do mládežnického Pionýra, a dokonce s filmaři navštívíme i její rodiče ve fiktivním zaměstnání. Z drobných narážek je evidentní, že tito nedobrovolní herci pracují ve skutečnosti v úplně jiném oboru. Často se scény opakují až nesnesitelně dlouho, což jen ilustruje lapení severokorejské společnosti v absurdní a fanatické ideologii. Nechybějí ani agitační proslovy ohledně slávy komunistického impéria a jeho čestných vůdců. Příslovečná Potěmkinova vesnice je tak naplněna na stachanovských sto deset procent. Po natočení svého dokumentu se Vitalij Manskij musel odstěhovat z Ruska do lotyšské Rigy, protože se během pobytu v KLDR stal na domácí půdě kvůli politickým názorům nevyhovující osobou. Na jeho jedinečném svědectví z aranžovaného divadélka o „nejšťastnějším národu na světě" se ale podíleli i čeští tvůrci. V paprscích slunce totiž vzniklo mimo jiné i v koprodukci s Českou televizí a společností Hypermarket Film, za níž stojí známí průzkumníci morálních hodnot, a to Vít Klusák a Filip Remunda.
Adéla Kabelková
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (5)
Související odkaz
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 25.4.2017
O slzách Zin-Mi
Film má i „českou stopu“, produkčně se kolem něj motaly známé firmy provocateurů – Vít Corleone Klusák a Phil Marlowe Remunda. Jde o dokument, ze Severní Koreje, když se ruskému režisérovi povedlo dostat od severokorejského totalitního režimu svolení k jeho natočení. Samozřejmě ovšem za přísného dohledu. Jde tak de facto o potěmkinovsky „hraný dokument“, ve kterém „dohlížitelé“ inscenují jednotlivé scény. Snažili se aby Manskijův film byl oslavnou agitkou KLDR. Mimo scénář se mu povedlo natočit jen pár záběrů z okna hotelu, (na skupinku lidí tlačících porouchaný trolejbus). Nejzajímavější jsou ty záběry, kdy si zřejmě „inscenátoři“ myslí, že se ještě netočí. Ta absolutní mašinerie adorace ve stylu „kultu osobnosti“ komunistického vůdce Kim Ir-sena i jeho syna Kim Čong-ila a také současného vůdce, (Kim-Ir senova vnuka), Kim Čong-una, je nám veteránštějším ročníkům silně povědomá. Ovšem v Česku, (respektive v Československu), byly všechny ty prvomájové průvody, výročí osvobození Rudou armádou a oslavy sjezdů strany, vždy tak trochu „švejkárna“, kdežto z těch v KLDR běhá mráz po zádech. Z toho je cítit duch, (ba až smrtelný dech), opravdové orweliády.
Nejsilnější moment dokumentu je, když se filmařům podaří v nestřeženém okamžiku položit „vzorové“ korejské holčičce Zin-Mi otázku: „co očekáváš od svého života?“. Ta nejprve začne chrlit naučené fráze a pak se zasekne a jakoby jí v hlavě naskočila skutečná představa její budoucnosti a vyhrknou jí z očí slzy. Je to mrazivé, možná trochu moc dlouze nonotónní, (jako život v KLDR), ale kam se na to hrabe většina hororů. Jen, co mě dost rušilo, byly titulky, ve kterých se často vyskytoval souhlas překládaný, jako „OK“, to se do prostředí komunistické Koreje tedy opravdu hodně nehodilo.