V lásce a válce

Severský film, jaky tady   ještě nebyl. A první   dánský film zabývající se   svou dávnou historií, která   je tam sice propírána, ale   není stále vyřešena. Je to   film současným generacím   připomínající dávné   neduhy, které že prý jsou v   Dánsku z velké části   zapomenuty. A jedná se o   snímek vysoce působivý a   emočně zasahující do   lidské duše. O období   první světové války, kdy   bylo jižní Jutsko okupováno   Německem, nic nevíme ani v   Česku. Nevíme ani, že tam   někteří Němci po válce   zůstali, založili rodiny a   od té doby tam jejich potomci   dodnes stále žijí. A to   nám tento příběh vcelku   ohromujícím a zároveň   drastickým způsobem   přibližuje. Už samotný   začátek zaujme svou   výpovědí o nesmyslnosti   války. Války, ve které, v   tomto případě, musí   dánský žid bojovat na   straně Němců. Máme tu   příběh Esbena navrátivší   se po zranění domů z fronty   ke své rodině, kde ani tam   nenajde klidu. Bojuje o   všechno. O svou rodinu, syna   i vlastní život. A to jenom   proto, že mu v cestě stojí   německý důstojník mající   zálusk právě na jeho ženu.   Tragický příběh plný   daných okolností   směřující tam, kam to   jistojistě muselo zajít.   Vývoj událostí však není   zase až tak jednoduchý, jak   by nyní mohlo každého   napadnout. Svým způsobem o   zvraty není nouze, i když   jsou ve vyprávění hodně   opatrné a lstivé. Některé   souvislosti snad i překvapí.   Jedná se sice o válečný   film, ale doba války působí   jen jako kulisa. Především   se jedná o melodrama   trojlístku, ve kterém si   nikdo není ničím jist a ani   divák, byť si to může   myslet, neví, kam to všechno   bude směřovat. O to víc   právě zasáhne samotný   konec. Asi je škoda, že do   celého dění více   nezasahuje atmosféra války,   tedy že není více   válečných scén, či hrozby   nepřítele, ale to už by   zřejmě musela být více   natažena stopáž filmu.   Snímek je tedy takový, jaký   je. Ale na to, aby mnohými   scénami šokoval i tak   stačí. Snímek byl oceněn a   zaslouženě.