Utrpení

Nejambicioznější Makedonský film, který   nenaplnil naděje do něj vkládané. Snaha o   vytvoření veledíla ala Tarkovský je naprosto   zjevná. Film bych nejdříve hodnotil po stránce   formální, a až poté po stránce obsahové. Po   formální stránce je film nesmírně zajímavý.   Makedonie, jako převážně hornatá země, je   nesmírně fotegenická a má i dost zachovalých   historických památek. Proto je velká škoda,   že režisér s kameramanem toho příliš   nevyužívají. Tam kde by jiný režisér točil   ve velkých celcích, v Utrpení převažují   detaily, což je obrovská škoda. Zřejmě se   tvůrci báli, aby tím neslabili myšlenkové   poslání. Velmi dobrou ruku měl režisér s   obsazováním rolí mezinárodními herci (Srb,   Makedonec, Rus), hlavně Sovagovič je v roli   episkopa skvělý. Ještě je nutno vyzdvihnout   vynikající výpravu. Jen škoda nezajímavé   hudby a nepřehledně natočené akce (snímání   v detailu ji činí značně zmatečnou). Po   obsahové stránce je, pro některé diváky,   ještě zajímavější. Někdo by film mohl   označit za náboženský. Já osobně bych se   poněkud zdráhal. Tak jako na pedagogické metody   lze nazírat z různých hledisek, a dle   zvoleného zorného úhlu je i členit, totéž je   možné u spojení náboženství a filmu.   Náboženský film definuji jako zfilmování   příběhu biblických (lhostejno z jaké knihy),   prvotních křesťanů, života svatých či   významných osobností z dějin církve.   Zdůrazňuji, nemusí se vždy jednat o snímky   historické. Do skupiny náboženskch filmů   řadím i filmy ze současnosti, kde se   střetávají křesťanské hodnoty s hodnotami   moderní doby (často za námět slouží   biblické příběhy, např. o marnotratném synu   atd.). Co tato díla spojuje je nepopiratelná   snaha o evangelizaci, prohloubení a upevnění   víry. Při vší úctě k Utrpení, nesplňuje   film ani jednu podmínku. Přesto je možno film   zařadit do množiny filmů, které ač vysloveně   ateistické, nesou (skrytě) náboženskou   myšlenku či obsahují alespoň jednu   náboženskou scénu, příkladem může být   závěrečná scéna z Attily od Francisciho z   roku 1954. Rozklíčování skrytých   (převážně křesťanských) motivů (myšlenek)   může někdy činit velké svízele, neboť by se   nepochybně našli jedinci, kteří by i Pána   prstenů zařadili do této množiny, pokud by jej   rovnou neoznačili za náboženský film. Zde je   opravdu přání otcem myšlenky. Patří tedy   Utrpení do této množiny? Rozhodně ano. Je   možno, a oprávněně, namítnout, že zločin a   trest rozhodně není biblickým výdobytkem,   budiž příkladem Oidipus, toho přeci nikdo   nemůže označit za uctívače Bible. To opravdu   není. Avšak skladba motivů naprosto zřetelně   odkazuje na Abraháma, jeho syny Izmaela a Izáka,   a při trochu obrazutvornosti, i na Izákovy syny   Jakuba a Ezaula. Pokud někdo tyto příběhy   nezná, přirozeně ani tyto odkazy nemůže   rozklíčovat. Dalším výrazným motivem filmu   je tolerance, zde konkrétně tolerance   náboženská. Pokud bývá ve filmech zobrazen   střet dvou náboženských myšlenek, tj. souboj   „pravověrných“ (= katolická církev) s   rozkolníky, je prezentován velmi schématicky.   Buď jsou heretici ozdravnou silou (husité) nebo   nepříčetnými šílenci (adamité). Bogomili v   Utrpení vidí scenárista jako ty prvé   (většina herezí vznikla v byzantské sféře   vlivu). Ve filmu nikdy pořádně nezazní, čím   tento náboženský směr tolik popuzoval církev,   ale to je spíše technická poznámka. Za   důležitější (oprávněně) scenárista   považuje zobrazení situace, kdy se prolnou touha   po moci se zaslepeným náboženským fanatismem   (krásná scéna dialogu kněze s episkopem v   kostele). Je potupou všech papežů a   církevních hodnostářů, kteří proti   heretikům použili „ohně a meče“,   prostředků neslučitelných s Kristovým   učením. Vždyť již svatý Řehoř I. Veliký   odsuzoval pogromy a napsal, „Lidi, kteří jsou   mimo církev, je získávati jediné pravé víře   přívětivým napomínáním a laskavými   domluvami; hrozbami a násilím se nikdy nedají   získati“, nebo „Jsme pastýři a nikoliv   pronásledovatelé. Není slýcháno, abychom   vytloukali víru palicí.“ Řehoř byl papež   před schizmatem a ctí jej i pravoslavná   církev. Utrpení považuji za silně   křesťanský, avšak antiklerikální film s   poněkud rozvolněným tempem.