Upír Nosferatu

Proč evropský režisér   nechá mluvit selku v   Transylvánii polsky?? U   zámořského bych to   pochopil, ale takto? Harker   přijíždí do vesnice na   koni a druhý den nemá na   čem jet. Kam se poděl? Ty   hodiny, co měl Dracula na   hradě, tak ty chci taky. No,   k celému filmu, už jsem psal   v jiném komentáři k jinému   Draculovi, že pokud znáte   Stokerovu knihu, nemá vás co   překvapit. V tomto snímku je   to totéž. Pravda, občas   diváka zaskočí pár   dobrých záběrů a sem tam   zajímavý hudební motiv.   Tím nemyslím slovenskou   lidovou v podání malého   cikána. I když, pravda, ta   mne překvapila. Stejně jako   závěr. Hodnotím stejně   jako ostatní Drákuloviny.   Každá je stejná a každá   jen malinko obohatí diváka a   novou maličkost.

Klaus Kinski jako Drácula je   velice podobný hraběti   Orlokovi( hrál jej Max   Schreck ) v Nosferatu, němém   filmu z roku 1922, a myslím   si, že to byl režisérův   záměr převzít už jednou   použitou podobu, hlavně asi   proto, že při pohledu na   tohoto "nemrtvého"   vám není skutečně nijak   příjemně okolo žaludku,   vlastně se dá říct, že   svým "studeným"   zevnějškem odpuzuje na   první pohled, aniž by zatím   cokoliv udělal

Na filmu oceňuji především  
1) filosofický   přesah díla - zlo, které se   vydá z okraje společnosti do   jejího středu a nalezne   společnost nepřipravenou,   zlo, které je zdánlivě   poraženo, ale najde   následovníka,
2)   psychologie hlavních postav -   draculy unaveného svou   nesmrtelností,   "odvážného"   člověka, který se nechce   poučit a do záhuby ho žene   pocit vlastní neohroženosti   či vidina zisku, a ženy,   jejíž oběť je   obdivuhodná, ale zároveň   marná.

Ta atmosféra, ta atmosféra!   ;-)... a můj obdiv pro Bruna   Ganze, že byť i při   periferním vidění dokázal   u hradní večeře udržet   vážnou tvář.

Krásný film. Pomalý styl   vyprávění, scény točené   na jeden dlouhý záběr,   úžasná atmosféra a opravdu   nádherná výprava. Někdo by   se u toho možná mohl trochu   nudit, ale mě to chytlo   neskutečně. Moc se tam   nemluví, a tak si člověk   může plně vychutnávat   skvělou atmosféru, zvlášť   v první polovině. Klaus   Kinski je jako Nosferatu   opravdu démonický. Stejně   podařený film, jako je   původní verze z roku 1922.