Uloupené Kosovo

Srbská a bolševistická   propaganda nevalé kvality a   je nevyrovnaná. Je to navíc   zaměřeno umyslně proti   Vaclvovi Havlovi. Dvořaka   měli zavřit do toho trezoru   i s filmem.

Sice velmi jednostranný   pohled, ale rozhodně můžeme   ocenit snahu i odvahu   poukázat na nepravosti,   které se děly a dějí.   Kazetové bomby, které se   nesměly používat a   používány byly, čachry   mezinárodních organizací a   jako třešinka na dortu USA   vybírající si přátele dle   svých cílů, závěrečná   douška o podpisu Mnichova   1938... a kudla v kapse se   otevírá.

Veľká hra na malej šachovnici
"Podrežeme ti krk, ty   katolík", kričí malý   Albánec. Uznávam, dokument   je jednostranný, trocha   manipulatívny, kontroverzný   a brutálny. Avšak nazerať   sa dá naň ako na vyváženie   klasickej západnej mediálnej   masáže zlí krvilační Srbi   a mierumilovní láskaví   Albánci. Tu sa na to pozerá   zo srbskej strany. Nerobím si   ilúzie, že Srbi sa   nedopúšťali zločinov, a aj   dokument ich obchádza, alebo   o niektorých faktoch   jednoducho mlčí. Ale   západné média nám s   vážnou tvárou podsúvajú   neustále Albáncov plných   lásky a pokoja, ktorí sa   stále boja beštiálnych   Srbov. Aj nezasvätenému   musí byť jasné, že také   jednoduché to nebude.   Remeselne je dokument   spravený špičkovo a   profesionálne. Ukazuje   zločiny NATO, tzv.   humanitárne bombardovanie,   mlčanie a nečinnosť   mierových síl, a   "krásne"   zdokumentované fotky   západných predstaviteľov s   kosovskými teroristami.   "Krásne" sa tu   ukazuje ako je jednoduché   mediálnou masážou urobiť z   hrdlorezov a teroristov   bojovníkov, či rebelov,   alebo ešte vznešenejšie   aktivistov za demokraciu a   slobodu. Zrejme sa riadia tým   povestným (a keď vidíme   dnešnú moc médií a   mediokracie, tak možno aj   pravdivým) stokrát   opakovaná lož sa stáva   pravdou. Možno boli Srbi   obetným baránkom, Albánci   sa asi hodia nejak lepšie do   nejakého veľkého plánu,   drogová cesta, základňa   NATO, oslabenie Ruska, všetko   je možné. Avšak za cenu   vypálených domov, kostolov,   chrámov, zborené školy,   nemocnice, zničené dediny,   mŕtvy ľudia buď podrezaní   alebo zbomardovaní. Doteraz   si pamätám, keď v noci   začali nálety na Belehrad   (dávali to v mimoriadnych   správach naživo, a nikdy by   som nechcel na vlastnej koži   zažiť to peklo, to mesto   bolo celé v plameňoch), bolo   to niečo otrasné a dokonca   naša vtedajšia vláda   povolila prelety bombardérov   bez súhlasu parlamentu (!)   čo už zaváňa zločinom.   Pripomínam, že sme neboli   členom žiadnej vojenskej   organizácie, preto to bol asi   akýsi obchod, až môžeme   vstúpiť do NATO. Nie som   vôbec protiamerický fanatik,   ale toto asi prehnali. Ďalej   údajne mala ČT s týmto   dokumentom problémy a nejak   dokazovala svoje cenzórske   umenie. Nakoniec naposledy   sám režisér odvážne   ponúkol bývalej ministerke   tento dokument, mohla by si ho   pozrieť veru. Obdivujem   odvahu pána režiséra. Má   môj obdiv ísť proti prúdu   a ukázať aj druhú stranu   mince. Famózny dokument na   ktorý sa čakalo, body hlavne   za odvahu a spracovanie, jeden   ale musím dať dole, že to   bolo až príliš   subjektívne.
A ešte   dve tak troška súvisiace   poznámky. Dnes keď toto   píšem sú oslobodení   Gotovina a Markač. Prezumcia   neviny nadovšetko ale. Prvý   súd ho odsúdil na 24 rokov,   teraz nevinný. Je oslavovaný   ako hrdina. Srbskí vojenskí   hlavní aktéri sú   prenasledovaní, súdení a   záhadne umierajú. Média pre   nich nemajú iné slovo ako   zločinec.
A druhá.   Podobný dokument natočili   ruskí novinári - Bitva o   Sýriu. Ruskí novinári sa   zúčastňovali ako   pozorovatelia bojov po boku   vládnych jednotiek a   vyvracajú zaužívaný   pohľad západnej   masmediálnej masáže   krvilačné beštiálne   civilistov vraždiace vládne   vojská verzus mierumilovní   bojovníci za slobodu a   demokraciu, zväčša   láskyplne mávajúci   samopalom či gulometom,   niekedy na korbe bojového   vozidla.
Ono nechcem   zastávať vyložene žiadnu   stranu, ale svet nie je   čiernobiely ako sa nám   snaží podsúvať západná   mediálna masáž, ale ako   všetko v živote je šedý,   alebo lepšie povedané   rôznymi odtieňmi šedý

Zdrcující dokument. Tohle   opravdu nastavuje zrcadlo.   Evropské unii, NATO, USA   ...nám, dnes. V důsledku   ukazuje Balkán jako políčko   na šachovnici velmocenské   bitvy, ve které o vznešené   ideály svobody a sebeurčení   jde až v poslední řadě.  

Dávám 9   bodů za to, že film otřásl   publikem a donutil diváka   přemýšlet. A za to, že   koliduje se vším, co jsme o   kosovském konfliktu dosud   slyšeli, a tvoří protipól   jednostranné oficiální   politiky našeho státu. Za   základní aspekty, které má   dokumentmít, tj. vyváženost   a snahu o objektivitu, by si   body nezasloužil. Navíc   některá vyjádření, např.   ve smyslu že Miloševič sice   vzal Albáncům autonomii, ale   veškerá práva a pravomoci   jim nechal, působí slušně   řečeno nevěrohodně.

V kontextu všeho,   co jsem se dosud o   problematice bývalé   Jugoslávie dověděl, mi film   potvrdil,co si myslím už   dávno: na Balkátě bojujou   prohlilí proti prohnilým.

Problematika tohoto dokumentu   je zcela zjevná. Ano, není   to objektivní pohled na   situaci. Ale ani se o to   nesnaží. Je to zejména   dokument o Srbech v Kosovu z   pochopením jejich postojů ne   celé problematiky obecně, a   tak ho i beru.

Dokument, který měl   zajímavý osud. Málem nebyl   naší vaší Českou   televizí odvysílán. Důvod?   Nehodí se do oficiální   propagandy naší současné   vládní garnitury. Vypráví   o zločinech, kterých se   dopustila nejen UČK, ale   také, kterých se dopustili   jednotky NATO a tehdejší   vládní představitelé tzv.   severoatlantické demokracie.  
Na konci   odvysílaného dokumentu   chybělo přirovnání k   Mnichovu. Kdopak jej   vystřihl?