Ulička v ráji

Chápu že jde o hluboce   lidský příběh, což   oceňuji v hodnocení, ale   několik drobností asi uniklo   pozornosti pana autora. Podle   mého to asi mělo urychlit   dějový spád. Bohužel,   tyhle citovky nemám rád a   proto je nehodnotím tak   vysoko, jak by si některé   snad zasloužily. Zde výše   jít mohu, protože šlo o psy   a ty já mám od té doby co   jsem poznal lidi moc rád.

Slabší počin 30. let
Ulička v ráji je vlastně   autorským dílem Hugo Haase   za scénáristické   spolupráce Otakara Vávry.   Příběh pohodného   Tobiáše, který se ujme   malého sirotka Péti v   podání Vladimíra Jedličky   a také jeho psa Punti, je   sice na jedné straně velmi   dojemný, ale bohužel až   přespříliš sentimentální   a zacházející do až   nepříjemné kýčovitosti.   Rovněž tak moment, kdy se o   nezaměstnané z příběhu   postará paní Brožová v   podání Zity Kabátové   (hraje zde manželku bohatého   nakladatele), je až skoro   nepřirozeně pohádkový a   nerealistický. Kdyby zde   nehrál vynikající herec   Hugo Haas, dala bych snad i   nižší hodnocení, ale   alespoň z úcty k němu - on   si ty 4 udělené body   určitě zaslouží, jinak je   film velmi slabý.

Hugo Haas hral zamestnanca,   ktorý zbieral po meste a   okolí túlavých psov. Keď   sa ujal osirelého Petríčka   i jeho psíka, tak si ich   obľúbil, že nemohol ďalej   vykonávať svoje povolanie. A   prišiel aj o bývanie, ktoré   bolo viazané na jeho   zamestnanie. Zrazu nemal čím   živiť seba ani Petríčka a   nemal ani kde bývať. Našla   sa však ochránkyňa -   bohatá pani Brožová, ktorá   si veľmi obľúbila malého   Petríčka, takže nakoniec   všetko dobre dopadlo. Smutný   i pekný film.

Trošku ponurý film, jak už   to u filmů s Hugo Haasem   bývá. Je trochu   těžkopádny a i zde jde o   člověka, který jakoby   neměl cit a nejadnou do jeho   života vstoupí klučina a   ještě se psem a on se díky   oběma začne pomalu měnit v   milého člověka, který umí   dát najevo své city