Tísňové volání

Tísňová linka a další   nudná směna. Asger Holm   sedí za pultem a přijímá   hovory. Den jako každý   jiný, když tu náhle dostane   telefonát od zoufalé ženy,   která skrytě naznačí, že   je unesena. Asger dokonce   odmítá po ukončení své   směny odejít domu ve snaze   ženě pomoci. Na světlo   záhy vyvstanou věci, které   však skončí tak, jak by   nikdo nedoufal. Snímek by se   v podstatě dal označit jako   one-man-show, neboť sledujeme   pouze počínání operátora   tísňové linky, který má v   rukou pouze jednu zbraň.   Telefon. Vidíme tak jeho a z   druhé strany pouze slyšíme   to co on. Příběh stavěný   na dialogu věrně nastiňuje   nelehkou práci takovýchto   operátorů, kteří   skutečně dělají svou   práci tak, jak mají. A že   by byl snímek nějak nudný?   Tak to v žádném případě.   Emoce doslova září, což je   způsobeno především   fyziognomií, což ve filmu   není zase až tak časté.   Fyziognomie nebo-li   fyziognomika je nevědecká   nauka, podle níž lze podle   vzhledu, zvláště obličeje   člověka, rozpoznat jeho   povahu a vlohy. A tento fakt v   souběhu právě s telefonáty   hýbou dějem, která po   dramatické stránce buduje   napětí až neskutečně   skvostně. Expresivní   strašidelné oči Asgera,   nám říkají vše   podstatné, co potřebujeme   vědět o jeho emocionálním   stavu a dokonce i něco o jeho   minulosti. Stejně jako on   nejsme schopni vidět co se   kde děje a jaká je situace a   právě to i po divácké   stránce probouzí strach.   Tedy žádná ironie nad   stavem věcí. Když se stane   jakýkoliv zákrok, který   nevidíme a nejsme si tak ani   vůbec jistí jestli se   nějaký vůbec stal, jsme   stejně šokovaní, jako   Asger. Celovečerní debut   dánského režiséra Gustava   Möllera, který rozhodně   stojí za to. Už pro svojí   atypičnost ve svém   vyprávění. Tohle je zcela   něco jiného, než třeba   takový ´Cellular´ z roku   2004, který je námětově   podobný, kde jsme viděli   naprosto vše.

TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ
A   přece to jde. Bez potoků   krve, beze zbraní, střelby,   bláznivých honiček. Lze   postavit uvěřitelný   příběh plný zvratů,   překvapení a napětí.   Syrový a realistický, který   s minimem nákladů dokáže   udržet pozornost diváka od   začátku do konce a   neotřelou zápletku zúročit   na maximum.
Z mého   pohledu jednoznačně   nejlepší film letošního   roku. Jsem ráda, že mi   neunikl. ©

Hodně povedený a   interesantní thriller. Jeden   z těch filmů, které   dokážou vtáhnout do děje a   nepustit. Přiznám se, že   jsem neznal skoro nikoho z   herců, ale v tomto případě   to vůbec nebylo na závadu a   možná to bylo dokonce plus.   Tím, že v hlavní roli   nebyla žádná známá   osobnost bylo (aspoň pro mne)   všechno autentičtější a   jaksi syrovější. Navíc   Jakob Cedergren svůj part   zvládl fakticky brilantně.   Tenhle film se dá vřele   doporučit všem milovníkům   napětí a severské   filmařské školy.

║Rozpočet   $-miliónov║Tržby USA   $203,892║Tržby Celosvetovo   $3,650,000▐ Šikovné   atmosférické spracovanie a   to sa kamera nemusela hýbať   viac než v dvoch   miestnostiach   (kanceláriách). Príbeh sa   dobre votrie a nechá diváka   tápať v trampotách   policajta, ktorý má službu   na tiesňovej linke a   zamotáva sa do jedného   prípadu a popri tom sám má   nevyriešené svoje problémy.   Záver dobre graduje a   ponúkne nečakaný zvrat.   /85%/

Je to dobré. Místy celkem i   napínavé, ale jedno to   kazí. Vždy, když už se   něco děje, tak najednou se   hovor přeruší a pak zas   koukáme na vytočeného   Asgera. Myslím, že kdyby byl   pořád na lince s Iben, bylo   by to mnohem lepší. Na   druhou stranu ale oceňuji to,   že to takhle bylo odovedene,   protože to působí více   reálně. Ale i tak jsem si   to užil, hlavně konec a   pravda o Iben mě překvapila,   protože to bylo to poslední   co jsem čekal.

Dánska odpoveď na americkú   Tiesňovú linku, ktorá však   ostane v reáliach   policajného zboru a hlavný   hrdina, pri všetkej   dramatičnosti nevylezie z   kancelárie, aby sa pobil zo   samotným zlom, tak, ako to   majú vo zvyku   "akčnejší"   amíci. Tu sa príbeh vlastne   len rozpráva a kľudne by   mohol byť zaradený do   nedeľnajšieho audio-kina v   Slovenskom rozhlase, pretože   neustále zábery na obyčajne   vyzerajúceho herca a jeho   krivoľaké pohľady snažiace   sa hrať údiv či zdesenie je   z ubiehajúcim časom už   otravné. Ale na druhej   strane, je to originálne, je   to napínavé a je to cez   svoje nikde nič i zamotané,   zo záverečnou pointou,   ktorá Vás určite nadchne.   Bohužiaľ však film spadá   do kategórie "raz   vidieť a dosť".