Ticho a křik

Nepamatuji se, kdy jsem se   naposledy při sledování   filmu tak strašlivě nudil.   Miluji filmy z šedesátých   let, historické období v   Evropě těsně po roku 1918   mě také zajímá, ale   snímek mě ničím neoslovil.   Neviděl jsem tam vůbec nic.   Scény bez emocí, dlouhé   záběry bez střihu a   nepochopitelné jednání   postav. Styl převedení děje   na filmové plátno jsem   prostě nepochopil. Jediné,   co moji pozornost občas   poutalo k obrazovce byla   kamera, která již tenkrát   na tu dobu byla hodně   nadčasová a moderní, že by   se dalo klidně říct, že   film byl natočen teprve   nedávno. Zkusím ještě   jiný film Miklóse Jancsóa a   třeba více pochopím jeho   tvorbu.