Tichá bolest

zlatá klenotnice filmů
Film jsem v poslední době   viděl několikrát a stále   mě film baví. Věřím, že   se na něj s chutí podívám   ještě za 20 let. Rudolf   Hrušínský a Vítězslav   Jandák jsou klasy

Skvělý film plný moudra.   Film o hodných lidech, ale   aji o sviňách. Kupodivu mi   při dalších zhlédnutích   nevadily dvě linie   příběhu. Herci byli   výborní, bylo to skoro bez   chyb, takže budu hodnotit ve   vyšší kategorii.

Film, který časem uzrál,   hlavně v kontextu s Tankovým   praporem a Černými barony,   které víc sázejí na   humor.
Tady je ale   jasně vidět tupost zelených   mozků a nenávist, která   panovala v padesátých   letech.
Kromě toho   jedna z nejlepších rolí   pana Hrušínského, nad tím   se dá jenom smeknout.

To byl počátek   devadesátých let. Došlo k   uvolnění ve filmové   tvorbě, které mohlo umožnit   vznik mnoha zajímavých děl.   Avšak přišla i křeč,   která mnohá díla   znehodnotila. Umělá   zapšklost některých   tvůrců se výrazně   podepsala na filmařské   práci. Až s odstupem času   je člověk schopen se na   určité události a   příběhy dívat s nadhledem   a je schopen o nich natáčet   dobré filmy. Křeč se   naštěstí vyhnula snímku   Tichá bolest. Hořký a   někdy i úsměvný   dramatický příběh vztahu   mezi Jankem (Ivanem Jiříkem)   a jeho dědou (Rudolfem   Hrušínským). Příběh je   sestaven do dvou časových   línií. Do současnosti, kdy   je Janek dospělý a odbývá   si vojnu a z retrovzpomínek,   kdy je Jankovi zabráněno ve   vstupu do Pionýra a nebo, kdy   absolvuje gymnázium.
Film hodnotím jako   odpočinkový retrosnímek a   nedělá mi problémy se k   němu kdykoliv vrátit. To   znamená, že jej mohu vidět   vícekrát.

Na tomhle filmu mně zaujalo   hlavně to jak míchá legraci   a smutné věci, které se   děly v 50. letech. Líbilo se   mně nejen obsazení, jako   vynikající pan Hrušinský,   Jandák, Zedníček a další.   Musím také pochválit   dobovou atmosféru, přímo to   ve filmu opravdu vypadá na   50. léta.

Hrušinský je legenda on asi   nikdy nezahral zle fakt si   nespomínám , že by hral čo   i len troška zle .

Tento film se mi vždycky   líbil. Je tady ukázaná   nesmyslnost tehdejší doby.   Výtečné herecké obsazení.   R.Hrušínský zase jednou   předvedl svůj obdivuhodný   herecký talent. Taky se mi   líbil V.Jandák. Jemu,na to   že má ve skutečnosti modrou   knížku, jdou role   komunistických vojenských   důstojníků velmi dobře.
P.S.: Dobré bylo to   hledání slivovice.

Film jsem viděl 33 let po   jeho vzniku. V té době bych   ho asi hodnotil výš díky   tématu, které předkládá.   Do současnosti bylo už   natočeno více filmů o   komunistické zvůli a síle   ji přežít, takže tento   zůstává jeden z řady   (první?). Tichá bolest   stojí jednak na postavě   Rudolfa Hrušínského, jeho   moudrosti a osobní odvaze,   jednak na příbězích   mladého z vojny, podobných   Tankovému praporu nebo   Černým baronům. Troufnu si   tvrdit, že tato část filmu   (možná nechtěně) ukázala   humorný potenciál, který   oba pozdější filmy dobře   využily.

Film nepotěší, nepobaví   ... vyrůstal jsem v 70.   letech, keců tenkrát taky   bylo "až nad hlavu"   ... U tohohle filmu jsem jen   rád, že jsem nic takovýho   neprožíval.

Tenhle film mam strasne rad.   Vyzaruje z nej takovej vnitrni   klid. Tema je to pravdivy. A   ukazuje, ze rozdil mezi   fasismem a komunismem nebyl   zadny. byli to dve jmena pro   jednu vec. Do dneska nechapu,   ze komunisty jeste nikdo   nezakazal.

Krásný, byť trochu smutný,   ale pravdivý příběh   obyčejných lidí. Rudolfa   Hrušínského mám jako herce   moc rád. Ale v tomto   příběhu opravdu exceluje.   Každé slovo mu věřím na   100%.

"Do tanku v tank"
Děj tohoto drsného   příběhu se odehrává v 50.   letech minulého století v   prostředí tzv. PTP. V   příběhu vyniká výborný   výkon R. Hrušínského v   roli dědy a za zmínku stojí   též nadporučík Kopřiva v   podání V. Jandáka. Jeho   "Do tanku v tank" mi   zní v uších ještě dnes...

Krásný film a silný   příběh. Asi nejlepší   porevoluční film po vzoru   všech dobrých rodáků.   Hrušínský exceluje.

Ta hrůza té doby byla   ještě stokrát větší.   Bohužel. Ale i tak -   úžasný film, pan   Hrušínský senzační..

Jeden z posledních filmu pana   Hrusinskeho a posledni dobrý   film české   kinematografie..... krasne   podanny film o dobách našich   dedecku a babiček....

TICHÁ BOLEST
Film jsem viděl poprvé na   začátku 90. let a v hlavě   mě zůstalo hlavně   neúspěšné hledání   slivovice a utopený tank.   Teď jsem měl možnost díky   Barrandovi film vidět celý a   musím napsat, že je to   skutečně opomíjený skvost.   Poctivý film, kde hořkost   většinou nesklouzne k   neefektivnímu patosu,   věrohodná atmosféra, kdy   skutečně silný námět   podpořil nejenom výtečný   režisér a skvělé herecké   výkony nejen Rudolfa   Hrušínského, ale i Ivana   Jiříka. O ději se nemá   smysl rozepisovat, je popsán   výše a na rozdíl od   několika komentářů níže   si myslím, že vícero   časových rovin děj velmi   oživuje a nutí člověka   přemýšlet. Skvělý, byť   velmí skličující, film,   který je potřeba znovu   vyleštit od prachu, aby   zářil v dnešní záplavě   laciného kýče.

Zjevení z 90. let
Tak jsem včera večer   náhodou zapnul televizi a   ejhle. Běžel film, který   mně jako náctiletého   rozbrečel. Hlavně ten konec,   jak Janek odchází z dědova   rodného domu a s ním i zní   dědova řeč z jeho deníku.   Jakoby příslib nové doby a   lepšího života a konec té   Tiché bolesti. Jakoby ho z   nebe provázel. Tehdy ten film   byl zjevení a byl jsem   přilepený u televize. Nebo   jsme na něm byli možná v   kině se školou. Už si   nevzpomenu. Ono je to i jedno.   Ale to poselství a pocit ze   sledování a zjevení ve mně   zůstává i po těch   dlouhých létech.   Neskutečný výkon Rudolfa   Hrušínského, Vítězslava   Jandáka a Ivana Jiříka. A   také krásná vzpomínka na   moje mládí a mládí Martina   Dejdara, Miroslava   Táborského, Dana Landy a   dalších. A neposlední   řadě i vzpomínka na   nedávno zesnulého Jirku   Pomeje. Roky odstupu dávají   tomuhle filmu krásu a pro   mně i další rovinu. Evokuje   ve mně vzpomínky na   porevoluční dobu.