The Ledge

Bylo to moc krátké na to aby byly charaktery   dobře vykresleny...vypadalo to , jako kdyby ten   týpek stál denně na římse, jakože pohoda,   jakože to nemyslí vážně, takže sem byl   celkem překvapenej závěrem, protože to k   osobnosti toho týpka vůbec nesedělo...v klidu   moh zavolat policajty nebo udělat aspoň něco, a   né tam stát hodinu na římse....

The Ledge je především psychologické drama,   které řeší obecné otázky náboženského   fanatizmu. Toto „těžké téma“ je mistrně   zasazeno do kostry příběhu o lásce, zradě,   úctě, vděčnosti a povinnosti. Pasáže   filosofických rozhovorů naštěstí nejsou   přehnaně dlouhé a jsou často prokládány   akčnějšími scénami. Celý příběh je   vzpomínkou na prožitou lásku.

Perfektní   ukázka toho, jak je fanatismus v jakékoliv   podobě škodlivý i ubohý zároveň. Lidé,   kteří se nechají dobrovolně svázat dogmaty   svého učení jsou potencionálním nebezpečím   nejen pro sebe, ale i pro své blízké. Místo   toho, aby je chránili, neváhají je obětovat ve   jménu svého vlastního sobectví.

Poučné a   varující memento na podkladě věrohodného   příběhu ve mně zanechalo nečekaně hluboký   dojem.

Nezapomenout včas vypnout!
Konečně můžu přestat hledat! Tak tohle je TEN   FILM. Ten, na který jsem čekal od doby, kdy jsem   se rozešel s Bohem. // Dnes už ho mám na háku,   jednoduše proto, že neexistuje. Syčák jeden   zlomyslnej, ovšem s vytříbeným smyslem pro   černý humor // Bohužel jsem udělal chybu,   takže to pro mě nakonec NENÍ TEN FILM. Měl   jsem ho totiž po hodině vypnout - v čase 59:03.  

„Všechny ty kytky jsou pro mě?“   „Ukradl jsem je ze sálu.“„Svatba?“   „Vzpomínková oslava...“ Ve chvíli, kdy se   oba zamilovaní rozhodli vysrat se na Boha, na   konvence i na svědomí a praštit do toho.   Nemyslím rovnou u oltáře, ale pro začátek jen   hezky zamilovaně, vleže. Byl jsem vzrušenej,   byl jsem dojatej, byl jsem šťastnej. Bohužel   jsem si neřekl: v nejlepším se má přestat.   Takže jsem to dokoukal, pak už spíš   dotrpěl.

On i ona, dosud tak uvěřitelní,   byli režisérem donuceni k hroznému sexu,   červená knihovna hadr. Scéna hrdě aspiruje na   titul Klišé roku jako z praku. Zvěrstva pak   pokračovala přešajtlováním plastického   "Pana spravedlivého, ale chytrého" do   laciného magora typu: "Samou láskou a   náboženským fanatismem už nevím co by",   čímž autoři veškerou logiku a uvěřitelnost   jednání postavy vesele spláchnuli do hajzlíku.   A korunoval to naprosto nezvládnutý skok. Za   celou dobu od hasičů žádná nafukovací   matrace ani síť (byť by ji třeba minul).   Místo pouhé změti kostí a masa esteticky   naaranžované tělo. A ta vysoce umělecky   ztvárněná loužička krve u hlavy, po pádu z   dvanáctého patra? Ach jo. Už jen za tohle bych   vraždil. Ježíšku na křížku, ty to vidíš!   (pardon). Takhle idiotsky zabít nadějný film!   To už nezachrání ani večeře, u které se   (výjimečně, jen pro dnešek, že ;-)   nepomodlíme.

No nic, tak holt musím TEN FILM   hledat dál. Nicméně, na část téhle římsy   rozhodně zase někdy vylezu. A budu tam zadumaně   stát až do té 59 minuty. Jenže pak film vypnu   a k dalšímu rozjímání si prostě jen vytáhnu   svoje staré, ohmatané album fotek...

Příběh by sám o sobě působil tak prostě   jako pohled Liv Tyler. Ovšem i její kukuč   skrývá hloubku a jakési tajemství. Stejné je   to i s "The Ledge". Matthew Chapman   dějovou linku chytře doplnil o dilema detektiva   Hollise a tím si zajistil ještě pozornější   vnímání diváka. Obavy z hrozící banality se   naštěstí nevyplnily a dostalo se mi zajímavé   podívané, ve které ateisticko-křesťanské   debaty patřily k tomu nejzajímavějšímu, co   snímek nabízí. Nicméně ani rozhovory na   střeše před hodinou "H" se nenechaly   zahanbit...

Kam jsem jen čuměla, že mi unikl šarm   Charlieho Hunnama ve snímcích, v kterých byla   možnost jej zaregistrovat??? Tato trestuhodná   nepozornost se dá omluvit pouze u Cold Mountain,   tam si jasně vybavuju, pro koho jsem měla oči   :-).V The Ledge však září nepřehledně a   spolu s přirozenou Liv Tyler tvoří chemicky   kompaktní pár, jaký není jen tak k vidění, a   tak v hutném erotickém napětí je víc než   jasné, kde spolu skončí, i přes všechna   křesťanská předsevzetí filmové Shauny,   jejíž manžel ji sice vytáhl z bahna a   nasměroval k lepšímu životu, což ji však   uspokojovalo pouze do chvíle, než mohla začít   porovnávat konfrontace názorů obou mužů, z   nichž jeden jí nabízel fanatický, chladný,   avšak bezpečný řád a druhý lásku se vším   všudy, i když s možností antické tragédie.   Samotné filosofování o víře a ateismu bylo   zajímavé jako vždy a jako vždy stejně   nerozhodné - ve vypjatých situacích   přesvědčení zatemňují emoce a ty nakonec   rozhodují...

Co jsem si nejvíc užívala, byly dialogy a to   nejen ty, ve kterých se konfrontoval ateistický   pohled na svět s téměř fanatickou vírou v   Boha, postrádající špetku zdravého nadhledu,   ale bavily mě i ty "banálnější"   rozhovory, nenucené vtipkování a opatrné   sbližování se dvou zdánlivě naprosto   odlišných lidí, kteří byli zahraní nadmíru   sugestivně a sympaticky. Zároveň je   příjemné, že si film téměř nepomáhá   klišovitými berličkami a není to ani žádná   emocionální ždímačka, a přesto jsem i tu   slzu zamáčkla.