Tenkrát v ráji

Na jedno podívání to jde,   ale vyšší ambice to nemá,   více než natáhlý děj,   jsem ocenil herecké výkony   mladých herců, kteří   neokupují tv. obrazovky. Můj   strýc Karel, byl totálně   rovněž v raichu, utekl v   roce 1944, četnictvo šlo po   něm a jeho schovávala za   postelí jeho teta. Můj otec   jako *1921, byl nasazen v   Rakousku, oba se svobody   dočkali a mohli po válce   založit své rodiny. První   třetina filmu ukazuje jenom   skály, od půlky se děj   trochu rozjel...

Další retro příběh   zasazený do doby druhé   světové války a   Protektorátu. Parta lidí,   horolezců, je rozdělena   událostmi dvacátého   století. Němci, Češi spolu   žijí a prožívají různé   situace. Pak je něco   rozdělí. Je tu i láska   vůčí zrzavé mladé dámě.  
Film sice cením   vyšší známkou, ale patří   spíše ke slabému průměru.   A co je na něm nejhorší, je   zvuk. Tak příšerné   ozvučení bývá b českém   filmu v poslední době   časté. Interpreti špatně   artikulují, mluví zbrkle a   zvukaři to i dál przní.   Mnohdy jsem musel film   přetočit kousek zpět a   pustit si nějakou scénu   znovu. Děs běs.

Na ČSFD se na film docela   nadává, ale zas tak hrozné   to nebylo, viděl jsem daleko   slabší snímky! Ano   rozpočet nebyl nejvyšší,   občas to působilo šité   horkou jehlou a triky třeba   také zas takovou kvalitu   neměly, ale příběh byl   zajímavej a herci taky, nuda   to nebyla, ačkoliv více   napětí a akce by neškodilo,   nakonec myslím pohodovejch   60%.

Vcelku poctivě udělaný   film, kterému však chybí   emoce, duše, klouže po   povrchu, a ani neokoukaný   Hradílek a skutečný   příběh tomu nepomůže.

Krásný dobový snímek,   trochu romantický, taky   horolezecky zajímavý, ale   hlavně životopisná   vzpomínka na zmařené   životy.Film nemá ambice   stát se historickým dramatem   a přesto hodně vypovídá o   letech a událostech na které   nesmíme   zapomenout.Překvapivý výkon   neherce Vavřince Hradílka si   zaslouží uznání a Radůza   vás nenechá přejít titulky   bez povšimnutí.

Samé záběry na skály a kde   je nějaký děj? Musím   říct, že jsem se docela   nudil a film posouval. Postavy   byly pro mě nezáživné,   nikomu jsem nefandil ani na   nikoho nenadával, prostě mi   jejich osudy byly úplně   lhostejný, což by se u filmu   stávat nemělo. A to   nemluvím o traileru, který   mi vlastně už předem celý   film vyspoileroval.

Josef (Joska) Smítka byl   hrubý, vulgární a   netolerantní. Rád   provokoval, utíkal ze   zaměstnání. Tento   komunistický levičák si   glorifikaci nezaslouží. Mimo   jiné v Německu v roce   zdravil komunistickým   pozdavem a ohrožoval místní   dívky nožem.

Ráj v háji...
Film zpracovává reálný   životní příběh českého   horolezce Josefa “Josky”   Smítka. Ten za druhé   světové války, v době   protektoriátu, po odvedení k   tzv. totálnímu nasazení do   Německa, z něj uprchl. Při   útěku ho v Praze zatkla   česká protektorátní   policie, ale při výslechu   požádal o potřebu jít na   toaletu, kde se protáhl do   světlíku a slezl, stylem   “komínového lezení”, od   přízemí, odkud utekl. To by   mohla být atraktivní   lezecká scéna, ve filmu je   ale situace jinak, méně   zajímavěji. Smítka se   poté ukrýval ve skalách v   “Českém ráji”, v   oblasti Sedmihorska, v tzv.   Skaláku. Po filmařské   stránce je film kvalitně   natočená dobovka, bohužel   ho ale totálně   “zabíjí” scénář,   (autorem je Josef Urban podle   své stejnojmenné knihy).   Děj filmu se soustředí   hlavně na Smítkův vztah se   starší vdanou horolezkyní   Vlastou Štáflovou a tím ho   degraduje na nepříliš   originální a plytkou   “červenou knihovnu”.   Bohužel, jak bývá poslední   dobou v českém filmu zvykem,   při natáčení námětů,   podle skutečných událostí,   si děj tvůrci upraví tak,   aby byl méně zajímavý,   než byla skutečná realita.   Místy je to opravdová   scenáristická zoufalost,   jako třeba Smítkův útěk   od milenky po hromosvodu, nebo   opíjení manžela   Štáflové, to by se hodilo,   tak leda do Kameňáku 153. A   to, že se ve Skaláku   najednou, z ničeho nic,   objeví ruský partizán!? To   je hodně bolavý prst, z   něhož si to scenárista   vycucl. Jeho přestřelka s   německými vojáky, patří k   nejméně věrohodným   “válečným scénám”,   které jsem ve filmu viděl,   od dob gerojských   sovětských velkofilmů.   Další, co film sráží   dolů, jsou nedůvěryhodné   dobové lezecké scény,   hlavně tedy pády do   konopného lana. Než špatné   a nevěrohodné kaskadérské   scény, to raději   žádné.
Ke kladům   filmu ale patří, krom   kvalitní filmové výpravy,   také herecké výkony a to i   u “neherce”, kajakáře   Váři Hradílka. Je to   sympaťák, který se typově   na “frajera” Josku hodí.   Přesvědčivá je i Vica   Kerekes, v roli “femme   fatal” Vlasty Štáflové,   přišla mi nápadně   podobná, mé oblíbenkyni,   Táně Pauhofové. Film má   též kvalitní kameru, jen to   nadužívání leteckých   záběrů z kamerového dronu   se brzy stane otravné.   Dalším kladem filmu je   hudba, včetně titulkového   songu od Radůzy. Film má   mnoho nesporných dílčích   kvalit, tím víc je škoda,   že ho tak znevěrohodnil   marný scénář

Další film s mizerným zvukem
Nabývám dojmu, že   současné české filmy by   měly být natáčené s   titulky, protože tiché   dialogy přehlušuje příliš   hlasitá hudba. Nechápu,   proč docela jinak dobrý film   dokáže zcela znehodnotit   zvuková režie.

JiříkPátý
Musel jsem na ten film jít,   přestože mě hodnocení   těch co ho viděli, a   pasovali se na lepší   scénáristy, či režiséry,   nebo kameramany, spíš   varovalo, abych zůstal doma a   uchoval si Josku takového jak   jsem ho vnímal já, když   jsem přelézal jeho cesty, ve   skalách poslouchal zkazky o   jeho kouscích, a litoval, že   tak brzo mu bylo odepřeno   lézt.
Nelitoval   jsem, i když nám film   vypráví příběh, který si   vůbec neklade za cíl popsat   o Joskovi všechno. Vždyť on   byl i boxerem, a skutečně   pilotem, nejmladším v té   době u nás. Především   však vytvořil přes 60   krásných pískovcových   linií. Pokud je po něm   přelézáte nemáte jen   pocit, že Vaše stoupání k   vrcholu pozoruje, a hodnotí,   ale také vnímáte respekt k   jeho výkonu podporovaný   pouze tehdejší, s   dneškem neporovnatelnou   horolezeckou výstrojí.
Nejspíš kritikům filmu   uniklo, že ten příběh je   pouze o radosti z lezení   uprostřed nádherné   přírody, o přátelství na   laně a kolem něj, které   druhá válka, nakonec   podobně jako ta první,   dokázala nenávratně   rozdělit, film o nesmyslnosti   a krutosti války, o   hrdinství postav v době   války, ale i o tom, že   zákeřnost války bylo   možné překonat jinými   cestami, než obětováním   života. Vkrádá se pak i   otázka, na kterou film   neodpovídá, zda vzdor Josky   a jeho dalších přátel ze   skal byl skutečným   hrdinstvím, jímž dokázali,   aby válka byla byť jen o   minutu kratší? Dva z nich   byli spolu s Joskou   zastřeleni, necelé dva   měsíce před koncem války.   Dva se v Terezíně dožili   osvobození.
Pokud   kritikům vadilo,že děj   filmu není zřetelně   označen časem pak těm   vzkazuji, aby si zopakovali   dějiny ČSR před a v   průběhu války. Nakonec si   neodpustím to co se mi chce   říct a musím napsat. Pokud   byla skutečná Vlasta   Štáflová krásná jako   její představitelka ve   filmu, i tak krátký vztah   stál zato, a možná, že   ještě dnes někde žije   jejich dcera.