Tenkrát na Západě

Tři pistolníci čekají na opuštěné železniční stanici, slunce praží, pot jim stéká po tvářích a okolo bzučí dotěrné mouchy. Nedaleko kape voda. Když odjede vlak, ozve se melodie hraná na foukací harmoniku. Čas jako by se zastavil, až po několika dlouhých vteřinách dojde k přestřelce. Ty tři poslal bezcitný pistolník Frank, aby se postarali o tajemného muže beze jména, který si říká Harmonika. Mezitím ovdovělý farmář Brett McBain chystá se svými třemi dětmi oslavu k uvítání své nové ženy, kterou si před měsícem vzal v New Orleans. Než Jill, bývalá prostitutka, která chce na farmě začít nový život, dorazí, rodina je nemilosrdně vyvražděna. Za hrůzný čin je zodpovědný stavitel železnice Morton, který v boji o získání pozemků, přes které má vést trať, poštve na farmáře Franka a jeho bandu. Pozemky zdědí McBainova novomanželka, která se tak ocitá v nebezpečí. Naštěstí tu jsou psanec Cheyenne a Harmonika. Vezmou ji pod svou ochranu a překazí Frankovy plány na získání jejího majetku. Postupem času vyjde najevo, že Harmonika chce Franka dostat z jiného důvodu...

Zdroj: Nova

Narozdíl od předešlých nechci popisovat obsah filmu. Jen chci zmínit dojem z filmu.

Při prvním zhlédnutí v kině byl pro nás dvacetileté ten film neskutečně těžký, hluboce dojemný, absolutně emotivní. Měli jsme pocit, že máme hlavu dvakrát tak velkou.

Navíc nás doslova šokovala ona překrásná hudba - nejen ty ústřední melodie, ale i odlehčené country vstupy. Fantasticky vymyšlený film, uvěřitelně zahrané scény, úžasní herci.

Je to prostě FILM, a nevidět ho je určitě mezera ve vzdělání - tedy ve filmovém vzdělání :-).

Podobně, i když s jinou atmosférou, na nás zapůsobil později i velmi profesionálně a náročně natočený 70mm panoramatický film McKenovo zlato!! (Promiňte, asi ten název není úplně správně...)

Oba zmíněné filmy jsme viděli vícekrát, a tím víc jsme hodnotili jejich výjimečnost!

Mladším ročníkům velmi doporučuji zkouknout tyhle filmy - ale v kině!!! Prožitek u televizoru, byť dnes i s velkou obrazovkou, je a vždy bude jen slabým odvarem než dojem z opravdového, lidmi obsazeného biografu! Vlaser

Muž s harmonikou, zabiják s pomněnkovýma očima a sen o zrození města v jednom nejslavnějších westernových příběhů. Snímek je stejně tak fantastický sám o sobě jako je místo natáčení - Monument Valley. Je vynikající jako jeho obsazení a drsný v každém záběru starého dobrého Divokého Západu. Henry Fonda hraje přesvědčivě tu nejtemnější postavu celé své dlouhé kariéry - naprosto nemilosrdného psychopata Franka, který bez jakýchkoli výčitek svědomí vyvraždí celou rodinu. Jason Robards, míšenec, je ze strašlivého krveprolití křivě obviněn. Charles Bronson jako muž s harmonikou má s Frankem nevyřízené účty. Tenkrát Na Západě jistě patří k nejvýznamnějším snímkům v dějinách kinematografie. (oficiální text distributora)

V rámci Projektu 100-2013 vstupuje do kin v nezkrácené a v digitální „vyčištěné“ verzi opus magnum nejznámějšího režiséra spaghetti westernů Sergia Leonea. Tenkrát na Západě (1968, FP 16/73, 11/88z) přitom není typickým spaghetti westernem v duchu jeho „dolarové“ trilogie, ale spíše „postmoderní“ antologií (a zároveň revizí) klasických amerických westernových mýtů. Lze v ní najít více či méně zjevné verbální i vizuální odkazy na tři desítky legendárních westernů, zejména na filmy V pravé poledne (1952), Shane (1953), Johnny Guitar (1954), Stopaři (1956), Vlak do Yumy ve 3.10 (1957) nebo The Last Sunset (1961), ale i na němou Fordovu klasiku Ocelový oř (1924). Příběh je stylizován jako elegie, jíž prostupuje hořké poznání, že doba starého Západu a ikonických pistolníků už končí a že jejich místa záhy zaujmou hrabiví byznysmeni, jejichž zbraněmi nebudou kolty, ale dolary. Symbolem moderní epochy spjaté s nástupem moci peněz se ve filmu stává železnice. – Středobodem epického westernu je někdejší velkoměstská prostitutka Jill, jež hodlá začít nový život na osamělé farmě po boku ovdovělého farmáře. Muž, jenž snil o zrození nového města, je však v den jejího příjezdu zavražděn bandou zabijáka s pomněnkově modrýma očima Franka, jehož si platí železniční magnát Morton. Nečekané ochránce Jill nachází v desperátu Cheyennovi, jenž je na útěku před zákonem, a v bezejmenném „poslovi smrti“ s foukací harmonikou (odtud i jeho přezdívka), který má s krutým Frankem nevyřízené účty... - Podobně jako v Leoneově „dolarové“ trilogii se ani zde neobjevují jednoznačně kladné postavy. Mlčenliví pistolníci nosí zaprášené obleky, jsou špinaví a zpocení, chovají se násilnicky k ženám, jsou morálně zcela neteční a často jednají spíše jako „zlí a oškliví“ než „hodní“. Zatímco postava mstitele Harmoniky (Charles Bronson) je variací osamělých cizinců, jež v trilogii ztělesňoval Clint Eastwood, osamělá Jill je v kontextu Leoneových westernů nejkomplexnější ženskou figurou. – Italský tvůrce, který vnesl do zidealizovaného amerického žánru „rituálně“ estetizované násilí, vypráví příběh ve zmrtveně zpomaleném tempu s minimem dialogů i přestřelek. Kamera přitom střídá extrémně velké detaily tváří s panoramatickými záběry krajiny (natáčelo se především v Andalusii, ale i v kanonickém westernovém prostředí rudých skalních katedrál v americkém Monument Valley). - Jako horký vzduch dusně nehybnou a hypnotizující atmosféru filmu umocňují výkony záměrně atypicky obsazeného Henryho Fondy (sadistický Frank), animálně smyslné Claudie Cardinaleové, nemluvného Charlese Bronsona (Harmonika) a zdánlivě cynického Jasona Robardse (Cheyenne) a zejména pod kůži se palčivě zadírající hudba Ennia Morriconeho. Ta takřka viditelně vstupuje do děje a v neustále se stupňující spirále opakuje čtyři ústřední témata charakterizující každou postavu. Morricone partituru napsal ještě před zahájením natáčení a souhra hudby s obrazem je dokonalá. – V českých kinech měl western premiéru třikrát. Nejprve v roce 1973 a poté v obnovené premiéře v roce 1987. Vždy se však uváděla o dvacet minut kratší verze. Až napotřetí diváci uvidí snímek v té podobě, v jaké jej režisér zamýšlel, tedy i s finální scénou, v níž umírá Cheyenne.
–tse-, Filmový přehled 2013/5

Povzbuzen úspěchem slavné trilogie s Clintem Eastwoodem natočil Sergio Leoně své životní dílo, kterým dokázal povznést ma-instreamový žánr na umění. Jeho spaghetti western má zvláštní pomalé tempo, jež spolu s kongeniální hudbou Ennia Morriconeho vytváří nesmírné napětí. Dvoudisková edice nabízí pečlivě vyčištěný a jasný obraz v širokoúhlém formátu, nezbytném pro vychutnání promyšleně komponovaných záběrů. Na komentáři se podíleli filmoví historici, členové štábu, herci i několik režisérů, které snímek ovlivnil. Přítomní nemluví naráz, ale každý se věnuje určité části filmu. Množství pohledů je prospěšné - třeba historici vám prozradí, jakých odkazů na starší filmy si máte všímat, ale někdy dělají z diváků hlupáky, když jim vysvětlují naprosto jasné věci nebo popisují, co se zrovna ve filmu děje.
Chvályhodné je, že si komentář můžete pustit v textové podobě. Vedle nijak povedeného traileru, filmografií a galerie fotografií na vás čeká také obrazové srovnání lokací s jejich podobou po pětatřiceti letech a krátký materiál o osidlování Západu a budování železnice. Stěžejním bonusem je více než hodina „dokumentů" ve formě rozhovorů. Je jen škoda, že chybějí dobové materiály - například vystřižené scény, o nichž je v dokumentech řeč.