Temnota

Zatímco někteří rodokapsoví pisálci živoří, úspěšného autora Petera Neala trápí opačný problém – přemíra zájmu. Nejenže ho sleduje zahořklá exmanželka Jane, ke všemu se na něj pověsil sérový vrah. Prozatím si vybírá oběti spojené s jeho novým románem Tenebre, ale s postupem času se oprátka začíná stahovat a Neal ke svému překvapení zjišťuje, že v ní má taktéž hlavu.

Tenebre je typickým giallo (italská odrůda thrilleru) filmem – žánrový hybrid detektivky, hororu a mystéria se zesílením v oblasti vražd, sexu a neobvyklých hudebních aranžmá.

Peter Neal je proslulým autorem krváků, v nichž se šílení vrazi rochní v krvi svých obětí a spravedlnost za nimi ztěžka napadá na obě nohy. Přilétá do Říma, aby doprovodil uvedení své veleúspěšné knihy Temnota. Tady na něj už čekají staří známí i velké neznámé. A pochopitelně také sériový vrah.
Dario Argento si získal v očích italského tisku čestný titul italského Hitchcocka již svým režijním debutem. Film Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru (L’uccello dalle piume di cristallo, 1970) se stal jedním z milníků žánru, stejně jako další atmosférická klasika Tmavě červená (Profondo rosso, 1975). Temnota se z hlediska kritické odezvy krčí poněkud nespravedlivě v jejich stínu, přestože jde v řadě ohledů o jeden z nejpozoruhodnějších zasvěcených komentářů k giallo žánru, navíc z pera mistrů nad mistry.

Film má v sobě všechny ingredience, ze kterých lze spolehlivě uvařit správné giallo. Minimálně jednoho maniakálního vraha, který má spadeno na vnadné a zjevně otužilé ženy, chlapáckého detektiva, který mu klopýtá v patách přes jejich mrtvoly, dunivou artistní muziku, stylizovanou kameru, která tentokrát film vizuálně přibližuje soudobým televizním produkcím, mnoho podezřelých, hektolitry kašírované krve a logiky, co by se za nehet vešlo. Všechno je na svých místech, a přesto tentokrát Argento chytře opírá svůj film mnohem hmatatelněji o svět slov a žlutého škváru, z něhož giallo před lety vzešlo. Knihy Petera Neala jsou totiž vodítkem nejen pro vraha. Pokud divák dokáže dobře naslouchat, může se bavit různými žánrovými odkazy a žertíky, které nám Argento ukazuje tak střídmě, aby mohl dospět až k obligátnímu závěrečnému zvratu a velkolepému finále, na nějž jistě padla valná část produkce rajčat a červené tempery v regionu Lazio.

Z dnešního pohledu je pozoruhodné, jak se giallo v Argentově podání skamarádilo s osmdesátkovou estetikou, i když tvůrce musel svůj film výrazně upravovat, aby mohl být vůbec uveden. Ve Velké Británii si jeho labutí giallo píseň mohli v celé kráse vychutnat až v DVD edici na konci 90. let.

Letní filmová škola