Teheránská tabu

Zoufalá snaha o svobodu a   štěstí donutí čtyři   mladé lidi z Teheránu v   Íránu zlomit tabu   restriktivní islámské   společnosti. Příběh je   plnou výpovědí o dané moci   v označené zemi   ovlivňující životy   naprosto všech. Totalitní   režim v rámci   náboženství, o kterém se   toho zase tolik neví, avšak   politicky ani vědět nechce.   Jedná se tedy o náhled   několika osudů vybraných   jednotlivců a to jak žen,   tak i mužů napříč věku.   Snímek o životě v temném a   pesimistickém pojetí, byť   to na první pohled ani   nevypadá. Pevný scénář   místy vyobrazuje život jako   každý jiný v každém   normálním světě (starý   muž trpící cukrovkou tajně   ujídá čokoládové   bonbóny), avšak přísný   dohled strážců zákona v   dodržování práva šaría   přeci jen v určitých   aspektech svou pevnou rukou   dělá své (mladý pár   držící se za ruce jde po   ulici, ale jelikož nejsou   sezdaní, onen mladík je   okamžitě zatčen). Tvůrci   tímto pohledem však   zůstávají naprosto   neutrální, takže z filmu   nevyznívá ani kritika, ani   podpora. Každá postava má   své plusy i mínusy, takže   divák může mít u někoho   své sympatie, které se však   záhy mění v rozhořčení.   Celá zobrazená společnost   jsou taktéž jen obyčejní   lidé, z nichž jsou však   zejména ženy drcené   břemenem středověkého   morálního kodexu a   nepodloženého   byrokratického prosazování.   Dokonce i obyčejná kočka je   jednoho krásného dne zrazena   a musí trpět za svou   důvěru k člověku. Existuje   naděje? Existuje a je tu   naznačena jednoduše, snad i   skromně, avšak povzbudivě.   Ohromnou hodnotu snímku   navíc povyšuje jeho   zpracování. Jedná se sice o   plně hraný film, avšak v   koprodukci byla ve finále   použita animační technika   tzv. rotoskopie, čímž ve   výsledku film vypadá jako   film animovaný. Příběh je   vyprávěn v plném   porozumění života   takového, jaký v některých   částech světa prostě je.   Bigotnost patriarchální   íránské společnosti v   plné parádě.