Tátova volha

Nemaje jiného čtiva po ruce,   listoval jsem na penziónu v   Jeseníkách časopisem Žena   a život. Byl tam společný   rozhovor s Vejdělkem a   Balzerovou. Paní Balzerová   se tam rozplývala, že film   má být především obraz a   bez balastu zbytečných slov.   Ano, Tátova volha je hodně o   obrazu, což s dronem a   úchvatnou českou krajinou   není problém zařídit   (vypíchnul bych scénu s   řízkama v Tetíně nad   Berounkou). Ale jinak je   škoda těžce nevyužitýho   potenciálu, výchozí nápad   není špatnej. Nevím proč,   ale čekal jsem komedii, což   jsem po půlhodině pochopil,   že nebude, další hodinu   jsem čekal aspoň dobrej   film, což se taky nekonalo.   Něco málo fakt podařených   momentů (vysávání   kaktusů, sběr jablek) mě   nepřesvědčilo. S nostalgií   a úsměvem vzpomínám na   první spolupráci   Vejdělek-Balzerová (Ženy v   pokušení). Tátova volha je   nuda.

Průměrné dílko s   průměrným scénářem.   Herci se nijak   „nevycajchnovali“ a ani   celkově to nijak   nepřekročilo hranice nad.   Nad cokoli.

Jemný a citlivě podaný   příběh, plný hledání a   naděje, mě nečekaně zaujal   a oslovil. Trochu mě mrzí   ten otevřený konec (za   který ubírám jednu *,   protože jsem byla na   záhadného Tomáše docela   zvědavá), ale i tak jde o   moc pěkný film. Role oběma   hlavním představitelkám   sedly přímo dokonale a   jejich glosy, místy   zavánějící až černým   humorem, dodávají téhle,   jinak víceméně smutné   komedii, patřičný nadhled.   A pokud k tomu připočteme   ještě i krásnou krajinu a   neméně parádního   autoveterána, je divácký   zážitek téměř dokonalý!

Volha mě trochu minula a tak   jsem se s ní setkala trochu   se zpožděním. Ani bych   nemusela vědět, že se   jedná o Vejdělkův výtvor,   protože to bylo na první   pohled poznat. Opakuje to co   mu párkrát vyšlo,   používá stejnou gradaci   příběhu, osvědčené   herce, sází na exteriéry.   Bohužel ubral na humoru,   zbyla trocha sarkasmu, ale   řacha v podobě Žen v   pokušení už se nekonala.
Výborný komentář viz   argenson.

Hořce laděná komedie, kde   se mísí dva pocity –   smutek s úsměvem na tváři.   Příběh je kombinací   roadmovie a pořadu Pošta pro   tebe. Začíná smutně –   úmrtím milovaného manžela   a otce. Byl to všestranný   člověk. Hudebník a snad i   domácí kutil. Však své   auto – starou volhu měl v   perfektním stavu. Při   likvidaci jeho pozůstalosti   narazí jeho dcera na indicie,   že má možná někde   sourozence. Z matky žádnou   informaci nemůže dostat, ale   záleží ji na tom získat   pravdu. Matce záleží na   své dceři, která zápasí s   blíže neurčeným   onkologickým onemocněním. A   tak spolu vyrážejí na cestu   po vlastech českých a   objíždějí bývalé milenky   svého rodinného   příslušníka.
V   celkovém hodnocení se jedná   o průměrný film   obsahující místy až   černý humor. Je to film i o   vážných věcech člověka.   Největší ozdobou filmu je   Eliška Balzerová.

Tak tohle se moc nepovedlo,   první půle tak na 20%.   Komedie to moc nebyla, drama   asi ano, ale když to začne   mít hlavu a patu ty jejich   vejlety za bejvalejma   milenkama, tak příde konec a   ještě debilně ustřihnutej.   Ano hezká kamera a lokace,   pár vtípků, snad herci, ale   ti občas nemají co hrát, no   slabších 40% a to mám   celkem tvorbu Jiřího   Vejdělka rád.

Pěkně se na to dívalo,   kamera, herečky, režie,   všechno v pořádku, jen ten   příběh je v celkovém   vyznění slabý (a k tomu to   protivné auto).

Celkem
povedený počin, ve kterém   se však bohužel střídají   dobré okamžiky se   slabšími...Herecky velmi   slušně zahrané, dobrý   námět, scénář mohl být   silnější...

Takový milý klidný   televizní film. Dobrá   kombinace scénáře a herců   nezklamala. Takové mírně   melancholické české road   movie.

Jeden z těch snímků z   české kotliny, u kterého   máte pocit, že trochu   vyčnívá. Má to děj, má   to napětí, má to svůj   humor, postavy nejsou   jednovrstvé a kamera nabízí   i zajímavé záběry. Toť k   pozitivům.
Subjektivní hodnocení..   Byť se točilo v létě,   působilo to na mě trochu   chladné a Vilhelmová mi,   žel, přišla tak odtažitá   a svá, že mi to nedovolilo   se na příběh napojit.

No musím napsat nejméně 100   znaků, nevím proč když na   tohle dílo bych si vystačil   i s pár písmeny. Film jak   už bývá v současnosti   zvykem hrozný a jenom proto,   že tam hraje paní Eliška si   na hýždě fakt nesednu i   když ji mám jinak celkem   rád, ale ta Volha byla jinak   fakt pěkný veterán :-)

Podle upoutávek jsem se   obával, že to bude další   nablblá česká komedie. Film   jsem si pustil jen z nutkavé   touhy globálně   ”checkovat“ českou   kinematografii. Příběh, ve   kterém se vydává manželka   s dcerou, v opečovávané   veteránské Volze zesnulého   manžela (otce), objíždět   jeho četné milenky, ve snaze   vypátrat existenci jeho   možného syna, (potažmo   bratra jedináčkovské   dcery). Ta tento ”výlet“   bere i jako terapii, po své   chemoterapii. Takováto story   hrozí buď patetickým   kýčem, nebo rádoby   vtipnostmi. Ovšem po   shlédnutí jsem byl opravdu   velmi mile překvapen.   Scénář se těmto   nebezpečím vyhnul velice   zdařile. Nekoná se ani   laciná řachanda, ani   dojímačka stejné cenové   skupiny. Humor je jemný a   inteligentní a o scénách s   oholenou hlavou a parukou   platí totéž. To je navíc   podepřeno velmi dobrými   hereckými výkony Elišky   Balzerové a Táňi   Wilhelmové i ostatních. U   mě dobrý, film který stojí   za vidění.

Tátova volha je film, který   přitom vůbec není marně   natočený. Nelze nevidět,   že Jiří Vejdělek prostě   umí. Když chce, abychom se   jakožto diváci smáli,   smějeme se. Když máme být   dojatí, dojmeme se   (někteří více, jiní   méně). Avšak pořád tak   nějak není jasné, co jsme   si z tohoto jeho bijáku měli   odnést!?! Zřejmě pouze   jakž takž příjemně   strávených (ve srovnání s   některými jinými českými   filmy roku 2018) necelých 90   minut. Jakákoli hloubka či   nadstavba totiž chybí. A   protože režisér se chce   začít věnovat jinému   žánru až po svém 120.   roce, dá se předpokládat,   že příště od něj   uvidíme zase něco   podobného.

Tento jemně zpracovaný film   asi osloví spíš starší   generaci. Jde o námět,   který generace 60 plus   možná prožívala. Film je   postavený na hereckých   výkonech a musím říct, že   paní Balzerová jako vždy   nezklamala, ostatní herci   /pan Myšička/
ostatně také ne.   Příjemný trochu   melancholicky laděný snímek   se určitě nepodbízí a své   publikum si jistě najde.

Tátova volha
Skvělé herecké obsazení,   krásné auto a téma k   zamyšlení. Je to dost na to,   aby člověk odcházel z kina   s příjemným pocitem. Ráda   jsem zase viděla paní   Elišku na plátně.