Tajnosti

Z Alice Nellis mám pocit, že má potřebu být   za každou cenu ta nekonvenční, excentrická a   osobitá. Zřejmě trpí nějakou vzácnou   uměleckou fobií a má utkvělou představu, že   kdyby natočila jen trochu "normální"   film strašně by se ztrapnila. Tady je navíc   problém, že Iva Bittová není profesí herečka   a v páru s Karlem Rodenem to pak strašně   vyniká. Film jako celek zato nevyniká vůbec   ničím, leda tak mizerným zvukem. Když zapojím   brněnský patriotismus tak řeknu, že tenhle   film je průměr.

Art!
... to musí být jedině Art. Tohle slovo pro mě   znamená (v souvislosti s filmem), že cokoliv, co   normální člověk považuje za bláznivé, je v   tomto případě obdivuhodně krásné, hodno   zamyšlení a prostě... tomu vy   nerozumíte...:)
Já nevím, filmové školy   nemám, ale když mám co dělat, abych dialogům   rozuměla, protože herci "šuchlají" a   sotva otvírají hubu, dost mě to se*e. Ivu   Bittovou mám ráda, je to brňanda jako já, ale   tady se mi na ní líbilo jen to bleděmodré   oblečení. Rodena bych shodila z přídě toho   jeho lodního baráku. A zbytek lidí... no,   dobře, dyť sou to pražácííí...
Ale   vážně, žena má vědět, co chce. Tímto   filmem Alice Nellis ženám moc nepomohla. Sama je   totiž taková rozháraná a její filmy podle   toho vypadají.

Alice Nellis znovu dokázala, že je mistryní   drobnokresby jak v psychologii postav, tak v   atmosféře, s jemnými nuancemi zachází   promyšleně a přitom ve výsledku bez křeče.   Na Výletu jsem ze všeho nejvíc obdivoval   maximální přirozenost a důvěryhodnost herců   a možná díky velkým očekáváním mi to   tentokrát v tomhle směr občas lehce, ale   opravdu jen lehce zaskřípalo. To, co se nám v   Tajnostech snaží autorka sdělit, jde podobným   směrem jako v předchozích filmech (nesnadné   odhalování zamlčovaných, zasutých vnitřních   bolestí), způsob je ale ještě subtilnější,   nenápadnější. Jednotlivé motivy hrdinčiny   jednodenní odyssey za znovuobjevením   bezprostřednosti do sebe krásně zapadají a   navzájem se doplňují. Velkou roli hraje hudba a   to doslova, není jenom pozadím, ale spíš   dalším hercem. Vadila mi ale věc technického   rázu (nebo to byl umělecký záměr? Realismus   dovedený do krajnosti?) a to nesrozumitelnost   některých dialogů. Na divadle se musí nahlas i   šeptat, proč by to ve filmu mělo být jinak?   Byl jsem v pokušení zapnout si titulky. Škoda   takových drobných šrámů, film je to krásný   a poctivý.

Je opravdu moc příjemné po letech zase vidět   Ivu Bittovou, ale zas na druhou stranu neni to   film, na který vydrží až do konce koukat   každej. Celkem složitý příběh vnitřních   pocitů jedné ženy, která má sice všechno,   ale něco tomu přece chybí...

Aj keď tento film získal v roku 2008 Českého   leva za najlepší film a najlepšiu kameru mňa   príliš nezaujal, práve naopak. Dej je málo   hodnotný a celkovo nezmyselný. Hlavná   predstaviteľka Julia zahýba svojmu manželovi s   divadelným dramaturgom Karelom a pri ich jednom   stretnutí mu povie "Ja svojho manžela   neopustím" - no aká to zrazu uvedomelosť,   že robí niečo zlé. Ale jej pamäť je veľmi   krátka, keď následne zvádza tohto mladého   predavača v bazáre s hudobnými nástrojmi -   ktovie aké plány mala s týmto mužom. No   jednoducho povedané zrelá vydatá žena   podvádza svojho manžela a čo je najhoršie   dôsledkom toho je jej tehotenstvo a ako ináč u   takejto "poctivky" zaumieni si ísť na   interrupciu, hanba. A potom to je trápne divadlo   pred tým gynekológom, že sa údajne hanbí,   pretože nemá na sebe plášť (zrazu jej také   niečo môže prekážať). Snáď ešte jedna   trápna scénka, keď ten párik dvoch podivínov   sa začne bozkávať a blokovať premávku na   ceste. Je to na smiech, ak by to robili niekde u   nás tak by šmahom z tej cesty zmizli, keby z   auta vyskočil von nejaký ponáhľajúci sa   agresívny nervák - ten by im razom vyhovoril to   ich divadielko. No čo už, ozaj super film.

tak tento film mně osobně moc neoslnil není  
špatní ale je spíše určen pro   naše drahé polovičky
ti si ho vychutnají   lépe

Tajnosti
Film vyloženě pro ženy.
Ale já nejsem ani   žena, není mi čtyřicet, neprožívám žádnou   krizi, nenudím se, nemám milence ani bohatého   muže, nerozhoduji se jen tak z kratochvíle   koupit klavír.
Prostě tento snímek nemá nic,   čím by si mě získal. Uznávám, mé nízké   hodnocení je dáno především tím, že jsem   film nepochopil...

Jako zábava nic moc, spíš zajímavá podívaná   pro ty, co se rádi babrají v nesmrtelnosti   chrousta - psychologický blábol o něčem a o   ničem.

Přestěhovat se do nového bytu znamená novou   etapu, novou výzvu, nové obzory, novou motivaci,   energii, nadšení /tedy pokud se nestěhujete   nedobrovolně z bytu do holobytu kvůli dluhům na   nájmu/. Ne tak pro půvabnou Ivu Bittovou v   titulní roli: z nevysvětlených pohnutek prchá   před něčím, hledá něco ... ani ona ani   divák neví, proč je nespokojená, či s čím   by byla spokojená. A já jsem chtěl vědět   proč, a nikdo mi to až do konce filmu neřek.   Proto jsem nespokojen.

Malý dovětek: film   velmi pochválil pan president, který prohlásil,   že je mu daleko bližší než plytký   komunální humor ala Zdeněk Svěrák /asi reakce   na Vratné lahve/. No, jak to říct a neurazit:   lepší než popírat globální oteplování ...

O čem vlastně Tajnosti jsou? Stárnoucí   překladatelka, dobře zajištěná svým   manželem a tudíž zbavená existenčních   starostí se v průběhu jednoho dne vyrovnává   se životem – milencem, nečekaným   těhotenstvím, dcerou, manželem a tak vůbec.   Putování jí oživují jakési halucinační   prostřihy, v něž se jí proměňuje cvrkot   „obyčejných lidí“. Musí čelit závistivé   zášti, když jí dá všímavá žena odtáhnout   auto a ona pak trpí v přecpané tramvaji.   Tajnosti jsou evropský a výlučný film. Na   jednu stranu je pozitivní, že Nellis dokázala   překročit stín současné české   kinematografie, patlající se v minulosti a   „laskavém humoru“, na druhou stranu ale   natočila film, který bude asi pro široké   publikum nesrozumitelný a odtažitý (např.   jazzovou zpěvačku, jejíž hudba ve filmu zní u   nás moc lidí nezná a ústřední melodie s   odkazem na koledu o dobrém králi Václavovi   také). Je to ne-český film, který by mohl   stejně dobře vzniknout ve Švédsku nebo v   Británii (že?), zachycující život určitého   okruhu lidí. Hlavní hrdinka tu nepoletuje mezi   prací, supermarketem a domácností, jako   většina žen u nás, ale tak nějak povlává   mezi milencem, manželem a nenarozeným dítětem.   Takový vesmírný zážitek z jiné planety. Ale   to bude asi tím, že jsem moc přízemní.