Ta naše písnička česká II (1990)

Ta naše písnička česká II
67.3 %
 
 
    Žánr: černá komedie
    Země: Československo
    Premiéra v ČR: 1.12.1990        
    Délka: 74 min.
„Malá česká tragikomedie 1968-1989.“
POZOR SPOILER

Příběh začíná dnem „osvobození“ naší vlasti Varšavským paktem, pokračuje dnem upálení Jana Palacha a zastavuje se v dobách těžké normalizace. Mladý muž Honza Rošetský (Jan Hartl), vedoucí Bohemia kvarteta, má letět do Londýna. Jenže je „pozván“ na pohovor o jeho politické angažovanosti. On sám je v pořádku, ale rodiče jeho ženy odmítli budovat socialismus a emigrovali do imperialistické ciziny. S takovou může klidně jet do Brna, například, ale za hranice ani těžkým omylem. Proto je zbaven i vedení kvarteta. Nu, a protože inzultuje pracovníka Vaška (David Matásek), který mu toto sdělil a snad i zařídil, končí v kotelně. Pak se mu pokazí auto a doslouží radiátory. A peníze nejsou. Pak ale Honza vycestuje. Ovšem na koncertě je asi jen dvacítka posluchačů. Nezbývá než hrát načerno po pajzlech. Po návratu domů se rozdají dárečky těm mocnějším, také úplateček sem tam šoupnem. A tvrdou měnu řediteli, jenž to všechno zařídil. Tomu je to málo, má v kvartetu donašeče, který mu hlásí černá vystoupení. Honza je pak svědkem, jak ředitel s Vaškem „usvědčuje“ náměstka, u kterého naleznou cizí měnu. Honzovi je spousta věcí proti mysli, ale začíná se měnit. Začíná se podvolovat a řediteli jde tak trochu na ruku. Jenže pak neudělá rekvalifikační zkoušky a opět musí „výti“ s ředitelem. Ale to už je v ČSSR státní návštěva soudruha Andropova a s ním se pomaličku blíží i slavná perestrojka. A v této době končí Honzův syn Jan s těžkým úrazem hlavy v nemocnici. Prý jej tak přivezli z demonstrace. Jan je po smrti a otec navštěvuje ředitele. Nemůže už totiž hrát kvůli zdraví. Ředitel mu dá teplé místečko v kanceláři, kde posuzuje způsobilost umělců. S jednou, která touží dostat se alespoň do SSSR, se vyspí. A začíná propadat alkoholu. Proti řediteli se začínají kout pikle. Je v nemocnici, kde simuluje. Je mu dáváno za vinu, že poslal zlatého slavíka zpívat „sudeťákům“. A povídá se, že má rakovinu. Jenže ředitel se „uzdravený“ vrací zpět. A v rámci přestavby musí někdo z vedení padnout. Kdopak to asi bude? Věčně opilý náměstek, nebo Vašek? Nebo snad Honza sám?  Autor: Pitryx

režie:
Vít Olmer
 
 
hraje:
Jan Hartl (houslista Jan), Bronislav Poloczek (ředitel), Lenka Termerová (Eva), David Matásek (muž s příčeskem), Ivana Chýlková (zpěvačka), Jaromír Dulava (violista), Tomáš Töpfer (Tomáš), Věra Kubánková (matka houslisty), Adam Novák (mladší Pavel), Filip Novák (starší Pavel), Karel Brožek (náměstek), František Husák (nový náměstek), Anna Ferencová (stará sekretářka), Monika Kvasničková (mladá sekretářka), Petr Drozda (ředitelův řidič), Eva Čížkovská (zpěvačka, ředitelova milenka), Ladislav Krečmer (sám sebe), Antonín Jedlička (sám sebe), Hana Talpová (sama sebe), Zdeněk Mucha (topenář Franta), Jiří Hošek (Vašek), Vlastimil Peška (Jarek), Jaroslav Kohut (Michal), Jiří Potůček (mladší Honza), Martin Kotas (starší Honza), Pavel Jiras (člen rekvalifikační komise), Václav Vodák, Jaromír Meduna (šéf topenářů), Alena Karešová (členka rekvalifikační komise)
 
 
námět:
Vít Olmer, Radek John
 
 
scénář:
Vít Olmer, Radek John
 
 
kamera:
Jan Malíř
 
 
hudba:
Ondřej Soukup
 
 
výprava-architekt:
Ludvík Široký
 
 
kostýmy:
Ivana Šislerová, Mária Hubáčková
 
 
střih:
Ivana Kačírková
 
 
zvuk:
Jiří Lenoch
 
 
zpěv:
Pavel Liška
 
 
masky:
František Příhoda
 
 
dramaturgie:
Martin Bezouška
 
 
zástupce vedoucího výroby:
Jiří Synek, Dagmar Pitráková, Lenka Jandová
 
 
asistent kamery:
Martin Furman
 
 
pomocná režie:
Jan Křížek, Jaroslav Hykl
 
 
fotograf:
Miroslav Jirsa
 
 
vedoucí výroby:
Jaromír Lukáš
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.