Swing

Muzika plná svobody a energie vycházející nikoli z hlavy, ale přímo ze srdce - to je hudba té části romské populace, která si říká manuš. Když ji objeví desetiletý Max během prázdnin trávených u babičky kdesi v malém alsaském městečku, otevře se před ním nový svět. Není divu, že u romského překupníka vymění walkmana za starou kytaru a začne se pod vedením zkušeného hudebníka Miralda učit hrát. Místem jejich setkání se stává předměstí, kde v obytných přívěsech žije místní romská komunita. Chlapec zaznamenává do deníku své poznatky ze světa naprosto odlišného od existence, jakou dosud poznal se svou zcestovalou matkou. Ta tráví život s mobilním telefonem u ucha, zatímco synovi noví známí stěží umějí číst a psát. Do tajemství svobodné, moderní civilizací minimálně zatížené existence manušských Romů nepomáhá Maxovi proniknout jen Miraldo, ale i Swing - dívenka stejně stará jako on, která ho okouzlí svou sebejistotou a bezstarostností. Swing chlapci ukáže, že manuš není jen hudba - je to kultura a životní styl úzce spojený s přírodou a svobodnou lidskou přirozeností. Novým přátelům Max umožní v domě své staré babičky uspořádat koncert. Svět se zdá být bez chyby...Prázdniny však končí a pro chlapce si přijíždí matka. Rozloučení s Miraldem a Swing je pro Maxe rozloučením s bezstarostným světem dětství. Hrdina nového filmu francouzského režiséra romského původu Tonyho Gatlifa Max - poznává prostřednictvím hudby kulturu manušských Romů. Objevuje v ní svobodu, citovost a spontaneitu, které jako hmotně zajištěný jedináček vychovávaný pracovně značně vytíženou matkou nikdy nepoznal. Středobodem světa malého hrdiny se stává Swing, která mimoděk zosobňuje vše, co je pro Maxe na manuš krásné a fascinující. Dívenka zase chlapcovým prostřednictvím objevuje a přijímá svou ženskost, která jí v romské společnosti už brzy vykáže pevné místo.
Důležitou roli v poetických prázdninových toulkách obou dětí hraje řeka - místo jejich bezstarostných her i trpkého poznání, že současné vzájemné okouzlení patří k těm pomíjivým, třpytivým okamžikům, které se v životě už nikdy nemohou opakovat.
Obě děti představují rozdílné přístupy ke vzdělání a ke vnímání světa. Max jako gádžo cítí potřebu zaznamenávat své poznatky do deníku, Romům je však psaná kultura stále ještě cizí. Starému Miraldovi chlapec „zaplatí" za hudební lekce tím, že za něj vyřídí úřední dopis, ještě ani pro malou Swing ovšem nemá psané slovo žádný význam.

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Maxovi je deset let, je jedináček, a právě tráví prázdniny u babičky na předměstí alsaského městečka. Jednou v baru uslyší hrát místního virtuózního romského kytaristu Miralda. Je to hudba plná svobody, energie a zároveň vzdušné lehkosti. Chlapec se pro hudbu nadchne, vymění walkmana za starou kytaru a začne se učit hrát pod Miraldovým vedením. Tak se dostává do předměstské komunity, kde v obytných přívěsech žijí místní Romové - Manušové. Max zde potká dívku jménem Swing, která ho přitahuje a fascinuje svým sebevědomím a bezstarostností. Díky svým novým přátelům Max poznává, že k Manušům nepatří jen úchvatná hudba vycházející ze srdce, ale je jim vlastní i životní styl bez pout a hranic, který je bližší lidské přirozenosti. Své zážitky ze zcela jiného prostředí, než jaké doposud znal, si Max zaznamenává do deníku. Prázdniny u babičky se blíží ke konci a pro chlapce si přijíždí jeho zcestovalá matka, trávící život s mobilním telefonem u ucha. Maxe ovšem čeká několik rozloučení, která jsou bolestnější a trvalejší, než očekával.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Francouzský scenárista a režisér romského původu Tony Gatlif se i ve svém novém filmu Swing věnuje vstřícnému popisu charakteristických vlastností a zvyků romského etnika, ale navíc také prolínání a vzájemnému obohacování různých kultur. Přibližuje komunitu francouzských Romů-Manušů prostřednictvím desetiletého bílého chlapce Maxe, který se na prázdninách u babičky zamiluje do cikánské hudby, a proto se začne učit hrát na kytaru u svérázného kytaristy Miralda. Ten žije v romské komunitě na předměstí a s radostí koncertuje v jakémkoli prostředí sám i se svými četnými přáteli, mezi něž patří arabský majitel obchodu Khalid nebo místní nadšenecký doktor. Max se zároveň sbližuje se svou vrstevnicí, manušskou dívkou Swing (o níž se zpočátku domnívá, že je kluk), která ho uchvátí spontánním projevem, osvobozeným od společenských zvyklostí. S Miraldovou náhlou smrtí a s koncem prázdnin však všechno bolestně pomíjí. – Dominantním motivem filmu je hudba v podání romských jazzových kytaristů Tchavola Schmitta a Mandina Reinhardta (jmenovcem legendárního Djanga Reinhardta). Tradiční i původní skladby zaznívají v působivých jazzových úpravách a v kompozicích, ovlivněných arabskou či židovskou hudbou. Samotný příběh je jen záminkou k nahlédnutí do romské komunity a k odhalení některých etnických zvláštností (např. manušská tradice spálit všechny věci po mrtvém). Gatlifova rezignace na tradiční vypravěčské postupy má za následek jistou zdlouhavost filmu; přímočaré poselství o nutnosti objevovat etnická specifika zase působí poněkud didakticky a „idylicky“. Snímek však rozhodně zachraňuje hudební stopa a také širokoúhlá a přesto neokázalá kamera Clauda Garniera.
Zdeno Kubina Filmový přehled 2002/5

Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled