FDb.cz > Svatý Václav (1929) > Tisk

Svatý Václav (1929)

"Svatý Václav". Tak se diváci konečně dočkali dlouho očekávaného českého historického velkofilmu se všemi jeho přednostmi, ale i vadami díla, kde režisérská obratnost a technická dovednost měla z dějin znovu vyvolat obrazy, zastřené dávnou minulostí a přetvořené legendou. A tak se tehdy ve filmu "Svatý Václav" před divákovými očima rozvíjí řada obrazů, vybraných režisérem a architekty tak, aby působily především zrakově jak dojmem skutečnosti, tak svým sestavením a sladěním v určité celky , dosti volně spojené osudy knížete Václava, hlavně tak, jak je podávají legendy, méně již zde bylo skutečné historie.

Ve filmu jsou vidět staročeské dřevěné hrady s jejich nádvořími a jizbami, kvasy, hodování, slavnosti i bitvy v zásecích pohraničních hvozdů, krásně ustrojené ženy i ozbrojené hrdiny, pěší i cválající na koních, zázrak v souboji Václava a Radslava a konečně jeho ubití u chrámových dveří. Bylo zřejmé, že při poměrné dějové chudosti a nedramatičnosti námětu, tvůrci počítali hlavně s působivostí zmíněných scén na naše poměry neobvykle mohutných. V tom se autoři u obecenstva nemýlili.

Také výběr herců byl dobrý a dodal je nejen domácí filmový svět, ale i cizí, avšak největší podíl měla velká pražská divadla. Tak představitel svatého Václava Zdeněk Štěpánek, vytvářející legendárního světce - knížete - nikoliv knížete světce! - obestřel ho jakousi mystičností, skoro až andělskou mírností, takže i jeho záchvaty hrdinství dělají spíše dojem mučednického odevzdání než opravdové odhodlanosti, tryskající z nebojácného srdce. V tomto pojetí má co zápasit o divákovy sympatie se smělým a mužným Boleslavem J. W. Speergra, zejména, když obecenstvo vědělo, že přepadení Václava bratrem je legendární výmysl.

Také Drahomíře dala Dagny Servaesová zjevem i pojetím leckterý sympatický rys, a těžko se vžít do pocitu matky, když je ve filmu vidět, jak jí, která přece tak syna Václava miluje, babička Ludmila syna odcizuje. Zdá se, že právě hrou Speergera a Servaesové - ať již z pohledu diváka lze to přičíst k zásluze či vině, byla hodně zatemněna tendence filmu, vyzvednout nade vše Václavovu postavu.  Autor: Asmodej

režie:
Jan S. Kolár

hraje:

Jindřich Edl (stařešina Čechů), Theodor Pištěk (velekněz z pohanské doby Košvan), Bohumil Heš (kníže Svatopluk), Jan S. Kolár (český kníže Bořivoj), Josef Rovenský (barbar, zajatec na Velehradě), Gustav Svojsík (svatý Metoděj), Zdeněk Štěpánek (svatý Václav), Jan W. Speerger (Václavův bratr Boleslav), Dagny Servaes (Václavova matka Drahomíra), Vera Baranovskaja (Václavova bába Ludmila), Josef Loskot (vladyka Skeř), Máňa Ženíšková (Radmila), Jiří Steimar (kníže Vratislav, Václavův otec), Anita Janová (Soběslava), Emil Focht (správce hradu Podiven), Jindřich Lhoták (kněz boleslavský), Josef Novák (vladyka Hněvsa), Jan Marek (Česta), Vladimír Majer (Tyr), Václav Vydra (Jindřich I., král německý), Karel Schleichert (vévoda Arnulf), Raymond Guérin-Catelain (Gero, Jindřichův synovec), Otto Zahrádka (kníže Radslav Zlický), Vladimír Slavínský (vladyka Vojemír), Jaroslav Vojta (biskup z Řezna), Alois Charvát (věštec), Jaro Hykman (pacholík z Tetína), Emil Dlesk (Gomon, vrah na Tetíně), Přemysl Pražský (Tuna, vrah na Tetíně), Eduard Šimáček (žebrák), Jaroslav Marvan (slovanský kníže), Věra Hlavatá (dívka z Ludmiliny družiny), Růžena Gottliebová (dívka z Ludmiliny družiny), Nája Reti (Přibyslava), Ludmila Dostálová (dívka z ludmiliny družiny), F. X. Mlejnek (člen Boleslavovy družiny), Fred Bulín (vladyka)

námět:
Jan S. Kolár, Josef Munclingr

scénář:
Jan S. Kolár, Josef Munclingr, František Horký

kamera:
Karel Kopřiva, Jan Stallich, Otto Heller, Václav Vích, Jindřich Brichta

hudba:
Oskar Nedbal, Jaroslav Křička

výprava-architekt:
Bohumil Heš, Ludvík Hradský

kostýmy:
František Kysela

výtvarník:
Josef Matěj Gottlieb