Superman ieotdeon sanai

Zpočátku mě zarazil hudební doprovod filmu,   byl jsem jím zklamán, teprve po té co se film   přehoupl do vážnější polohy a s ním se   změnila i hudba, jsem pochopil, že se jedná o   záměr. Ač film s tragickým koncem, přec   veskrze pozitivní. První polovina filmu by mohla   některé diváky bezpochyby odradit, nevědět do   čeho jdu, také by mně to stálo nějaké   přemáhání. I když některé scény nebyly   marné, především konfrontace supermanových   schopností (představ), s realitou, např.   paprsky z očí vs. odraz světla z kapesního   zrcátka, létání na koncertě atd. Druhá   polovina se nese ve zcela jiném duchu a je nám v   ní objasněna příčina jeho chování. Jako   nejsilnější scéna je nám ve filmu nabízeno   dění kolem záchrany holčičky z hořícího   domu, a následné události. Nebudu prozrazovat.   Citově působivá je, alespoň pro nás měkoty   co se necháme rádi dojímat, ale na můj vkus   příliš prvoplánová. Na mě nejvíce   zapůsobila scéna, ve které došlo na   rozhodnutí, již vyléčeného „supermana“,   zda zůstat normálním, nebo se vrátit do   imaginárního světa. Mám rád filmy o   „bláznech“, těch víceméně neškodných,   neboť jsou bezprostřední, dle mého názoru   přirození, a neskrývají se pod maskou   zavedených klišé a smyšlených pravidel. Na   místě je však otázka, zda se snažit takové   lidi navracet do „běžného“ života a tzv.   je normalizovat. Aby si znovu prožívali svá   traumata a psychické utrpení? A co je vlastně   normální? Nejsme nakonec nenormální my   normální?

Cituji:
„Každý má moc   pomáhat ostatním. Pomáhej jim, dokud si to   neuvědomí.“
a dodávám:
„Superman v   každém z nás. A možná by byl svět o něco   lepší.“

Film žánrově rozdělený přesně na dvě   půlky. V první komediální polovině se   seznamujeme se Supermanem, podivným bláznivým   chlapíkem pobíhajícím a konajícím po městě   všemožné dobré skutky. Druhá část je pak   osvětlování toho, kdo vlastně tento muž je,   jaká byla jeho minulost a jaký je vlastně jeho   skutečný příběh. Tato polovina se hodně   zaměřuje na témata jako je lhostejnost nebo   odvaha pokusit se změnit svou či cizí   budoucnost a to jak z pohledu jednotlivce, tak z   pohledu masy.