Stůj při mně

Spisovatel ve středním věku vzpomíná, jak se v dětství se čtyřmi kamarády vydali na dvoudenní výlet, aby viděli mrtvé tělo před nedávnem ztraceného chlapce. Bob Reiner dokázal z triviální zápletky vybrousit vynikající drama s nostalgickým nádechem šedesátých let.

Cinema

Bravurní adaptace povídky Stephena Kinga se s povzdechem, že nejlepší a jediné opravdové přátele má člověk ve dvanácti, nostalgicky obrací k dospívání v 50. letech. Nicméně výprava čtyř chlapců za nalezením těla zmizelého mladíka vedle pevného přátelského pouta ukazuje také temné stránky dospívání.

Fakt, že současný seriálový hit Stranger Things, který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči jmenovanému spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, se stal do jisté míry emblémem dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ne však tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy přitom King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických (a zfilmovaných) románů Carrie, Osvícení a To, ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv) či Tělo.

Poslední jmenovaná povídka z roku 1982 se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci (i jím samým) řazen mezi nejzdařilejší adaptace jeho děl. Vedle dokonalého hereckého obsazení (čítajícího i předčasně ztracený talent Rivera Phoenixe) měl na melancholicky jímavý výsledek vliv také fakt, že do něj režisér Rob Reiner, Kingův vrstevník, projektoval vlastní zážitky a pocity z dospívání.

Kvůli době děje bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových retro snímků, které se s nostalgií vracejí k 50. letům. Svými ponurými tóny, vážnými motivy i situováním většiny příběhu do exteriérů venkovské krajiny má nicméně Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými komediemi typu Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, a ostatně také Kinga, se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období dospívání, spojené s ideály přátelství i s koncem dětské nevinnosti.

Jiří Flígl

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018

Mezi četnými filmovými a televizními adaptacemi literárních předloh Stephena
Kinga zaujímá americký snímek Roba Reinera Stůj při mně (1986) výjimečné
místo: je totiž zbaven obvyklého krvavého naturalismu, tedy v mnoha jiných
případech hlavní atrakce těchto filmů. Stůj při mně přesto obsahuje takřka
všechny prvky Kingova motivického arzenálu, který se překvapivě ukazuje jako
velmi poetický: čtveřice dvanáctiletých kamarádů z malého městečka v Oregonu
se vydá na dvacetimílovou cestu, lákána touhou zhlédnout mrtvolu jejich
pohřešovaného vrstevníka, zabitého lokomotivou. Všichni chlapci jsou zatíženi
psychickými traumaty - jejich myšlení a cítění je poznamenáno nerovnými vztahy
k rodičům či ke starším sourozencům; společně prožité dobrodružství jim však
pomůže najít sílu a úspěšně vzdorovat sebevědomé' přesile. S tímto hlavním
motivem koresponduje vedlejší, typicky kingovský příběh o pomstě ponižovaného
outsidera, dovedený do odlehčené grotesknosti. V postavě vypravěče příběhu,
citlivého chlapce, jenž se po letech stane známým spisovatelem, je zase ztvárněno autorovo alter ego. - Citlivě a lehce nostalgicky natočený snímek se opírá i o přesné herecké obsazení čtyř hlavních, charakterově výrazně odlišných rolí. V chlapeckých rolích se tu objevují mj. i pozdější hvězdy River Phoenix a Kiefer Sutherlánd.
-pk-, Filmový přehled 1995/4

V malém městečku v Oregonu se čtyři přátelé vydávají na dobrodružství svého života. Jako typičtí dospívající chlapci, ze kterých se pomalu stávají muži, po cestě kouří, vychloubají se a mluví hrubě - protože jsou přesvědčeni, že to tak má být…