Studujeme za školou

Jo to tehdy byli všichni mladí a krásní. Dnes   už jsou jenom krásní. Film Studujeme za školou   by se mohl zařadit mezi ty študácké filmy,   které na konci třicátých let vznikaly.   Považuji jej oproti jiným za slabý. Těch   vtipných studenských situací je tam méně.   Text přednášený při výuce patří k těm   hodně banálním. Je to takové, aby to každá   služtička pochopila. Ze zlého a přísného   profesora se stane veselokopní pedagog, Stella   Májová zde má svoji první roli a ještě byla   pod zákonem. Takže na plátně ani hubičku   nedostala. Kemrovi bylo 16 let a měl jsem pocit,   že se celý život ani moc neměnil. Je to   prostě taková veselá komedie, kde věkový   rozdíl mezi študáky a kantory mnohdy   nepřesahoval 4 léta.

Tento kousek z cyklu pro pamětníky se mi celkem   líbil.Herecké obsazení výtečné.
Nemohl jsem   si ovšem nevšimnout jisté podobnosti s filmy   Škola, základ života a Cesta do hlubin   študákovi duše, ale to mi ani nevadilo.
Zaujal   mě tu však docela dobrý střih při   střídání záběrů exteriéru a interiéru (   hlavně na začátku na té plovárně ). Je   vidět, že už té době to šlo našim   filmařům pěkně od ruky.

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho   jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o   rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo   přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem   herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví   tvůrci lámali hlavu málokdy   ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o   dva roky starší než "student" Rudolf   Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu   jsou některé scény zdlouhavé, emočně   vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf   Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A   proměna profesora Vlka (František Smolík) ze   dne na den je tak křečovitá, že v mých   očích to ubírá hned několik bodů v   hodnocení. Oživující je tenhle film snad jen v   tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v   epizodní roli těsně před jejím nákrokem do   hlavních rolí.