Obsah filmu Stalo se v Turíně
Turín, konec 19. století. Při práci v textilní továrně je vážně zraněn jeden z dělníků. Jeho spolupracovníci se po létech ústupků konečně vzchopí k akci a požadují zlepšení svých pracovních podmínek. Vládnou mezi nimi ale rozpory a jejich aktivity dostanou řád teprve poté, co se jejich vedení ujímá profesor Sinigaglia, který právě přijíždí z Janova a s podobnými akcemi má již zkušenosti. Při prvním střetu s policií dochází ke konfliktu, samolibý zaměstnavatel je ochoten odpustit svým zaměstnancům účast ve stávce, o zkrácení čtrnáctihodinové pracovní doby ale nechce nic slyšet. Další střet s ozbrojenou mocí končí tragicky – sotva dospělý...
Turín, konec 19. století. Při práci v textilní továrně je vážně zraněn jeden z dělníků. Jeho spolupracovníci se po létech ústupků konečně vzchopí k akci a požadují zlepšení svých pracovních podmínek. Vládnou mezi nimi ale rozpory a jejich aktivity dostanou řád teprve poté, co se jejich vedení ujímá profesor Sinigaglia, který právě přijíždí z Janova a s podobnými akcemi má již zkušenosti. Při prvním střetu s policií dochází ke konfliktu, samolibý zaměstnavatel je ochoten odpustit svým zaměstnancům účast ve stávce, o zkrácení čtrnáctihodinové pracovní doby ale nechce nic slyšet. Další střet s ozbrojenou mocí končí tragicky – sotva dospělý dělník Omero, s nímž se diváci seznámili hned v počátku příběhu, je zastřelen. Druhý den nastupuje do práce Omerův mladší bratr, ještě dítě. Sinigaglia je mezitím zatčen, mezi dělníky jeho myšlenky šíří mladý Raoul.
Film STALO SE V ŘÍMĚ (I compagni) patří k mistrovským dílům italské kinematografie šedesátých let, natočil jej slavný režisér Mario Monicelli, který byl i spoluautorem scénáře. Právě scénář byl nominován na Oscara, film jako celek zabodoval na festivalu v Mar del Plata (Cena za nejlepší film, 1964). I když na domácí půdě nijak nezaujal, dočkal se ocenění alespoň od odborníků a Italský syndikát filmových novinářů odměnil Stříbrnou stuhou herecký výkon Folco Lulliho. Hereckému obsazení vévodil Marcello Mastroianni v hlavní roli, jemuž zdatně sekundovali další italští umělci, francouzský import zajistil osvědčený Bernard Blier. V případě Annie Girardot doplňme, že ta v té době trvale žila v Itálii se svým manželem Renatem Salvatorim (také on zde hrál roli dělníka Raoula). Film měl v Itálii premiéru v říjnu 1963, s úspěchem byl uveden v celé Evropě včetně tehdejšího Československa. Originální italský název I COMPAGNI (Soudruzi) většina zahraničních distributorů přeložila doslovně, zatímco československá Ústřední půjčovna filmů použila zcela odlišný titul STALO SE V TURÍNĚ. < Zobrazit méně
Autor: argenson, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 1.3.2022
Co k tomuto snímku napsat. Nevím ani jak se ke mne dostal. Pod anglickým názvem The Organizer. Asi jsem si to spletl s něčím jiným. Ale zpočátku jsem vůbec nelitoval. Filmová pecka pro mne se držela hodně dlouho. Vše skvělé. Jak herci, tak i atmosféra, jenže pak to začalo ztrácet spád, snímek se dostává do víceméně nudných dialogů, a dokonce na delší dobu naprosto opouští hlavní linii. Což je velikánská škoda, protože měl u mne našlápnuto na rozhodně více bodů. Závěrečnou scénou se to celé jen přiblíží ostatním filmům na stejné téma. Kulka zasáhne člověka uprostřed davu, ne někoho v první řadě. Jak je to možné neví ani autor sám. Tím se stovka bodů rozpustila úplně a celý snímek si tak tak udržel naprosto obyčejný průměr. Přesto k němu přidávám desítku navíc, protože dojem byl obrovský a chvíli zůstal.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 10.12.2009
Námět stejný jako naše Siréna, přesto se mi italská verze líbila víc, snad tím, že se režisér nesnažil točit umění, možná to byla přítomnost opravdu vtipných scén, čert ví. Mastroianniho neprožívám, vlastně ho z osobních důvodů nenávidím, ale musím uznat, jeho profesor je opravdu zajímavá figurka a obsazení Holého, místo klasického Vosky, coby český hlas, je zvláštní volba, která naštěstí vyšla znamenitě. Film by se měl promítat každému, kdo křičí jak se mají pracující dobře, převážně studentům VŠ, kteří si oddělají jednu či dvě směny na pokladně a strašně se diví, na co zaměstnanci pořád stěžují. Ale oni nezažili, že se třeba dělá inventůra do dvou do noci, načež inventurující zaměstnanci o šesti ráno otvírají. Tady je vidět pravý kapitalismus, čtrnáctihodinové směny, půl hodiny na jídlo a makat šest dní v týdnu, buďme rádi co jsme si vydobili a nevěřme slepě všem těm usměvavým lidičkám na oficiálních stránkách firem (ty chudáci co o pěti ráno doplňují jsou jistě strašně happy).